Menší parta sedmi běžců a běžkyň si v neděli před polednem dala sraz v pražských Klánovicích, na hřišťátku u dětské prolézačky. Nebylo možné je přehlédnout. Měli na sobě oranžová trička, která jsou symbolem pracovníků pražské záchranky.
Zdeněk Vrána, Jiří Král, Helena Brýdlová, Marie Stránská a Michal Mikeš se přihlásili na půlmaraton, tisková mluvčí záchranky Jana Poštová a Bořek Kolář na desítku.
Byla domácí
Helena Brýdlová, která je na záchrance koordinátorkou psychosociální intervenční služby, dříve běhávala, ale pak měla patnáctiletou pauzu. „Znovu jsem začala až letos v dubnu, naběháno ale mám,“ říká. Trénuje s Běžouny z Klánovického lesa dvakrát týdně, a navíc je v místních lesích vlastně domácí. Závod v domácím prostředí ji nadchl. „Měla jsem úplně nejúžasnější sparingpartnerku Marušku, takže spolu jsme to daly úplně báječně. Doufám, že se z tohoto závodu stane tradice, a doufám, že dáme dohromady na příští rok tým na Vltava Run,“ vyslovila myšlenku, kterou měli po závodě asi všichni z party záchranářů. Helena je právě ta, která akci Klánovický půlmaraton „zpunktovala“ a ostatní kolegy tím nakazila.
Běh jako alternativa
Helena na půlmaraton zlákala i kamarádku, dispečerku Marii Stránskou. Postavou ideální běžkyně ale tvrdí, že jezdí hlavně na kole a běhání je pro ni vlastně alternativní sport. „Uvidím, co se mnou dnes těch jedenadvacet kilometrů udělá. Jsem z toho trošku nervózní,“ říkala před startem.
Dvacet kilo dolů
Na start se připravoval i nejvyšší z celé party Michal Mikeš. „Podle chytré mašinky mám teď naběháno kolem 700 kilometrů,“ hodnotí svůj výkon od začátku letošního února. „Nikdy v životě jsem neběžel víc než 19 kilometrů, takže nevím, co to se mnou udělá“. Běh bere jako motivaci. „Zjistil jsem totiž, že nedoběhnu ani na vlak, když potřebuji,“ dodává a zároveň ho kolegové vyzývají k odpovědi. „Tak řekni, o kolik jsi od toho února zhubnul?“ Skromně potvrzuje, že dvacet kilo. Za to sklízí velký potlesk ostatních kolegů. Na trati půlmaratonu, který zvládl za dvě hodiny a osm minut, si stále dokázal udržet dobrou náladu.
Těšil se na beton
Ze všech záchranářů byl nejrychlejší dvaatřicetiletý Jiří Král. Běžel za 1:41. „To bahno bylo neskutečný, už jsem se těšil na beton, to je super povrch,“ naznačil to, co bylo pro mnohé běžce po nočním a ranním dešti nejhorší. Dlouhé rovinky se střídaly s kličkováním mezi stromy, občasnými kalužemi vody, jež byly na některých místech doslova zrádně pokryty napadaným barevným dubovým listím. Jiří běhá nejčastěji do práce a z práce, průměrně to má kolem devíti kilometrů.
Na závod ze služby
V pátek hrál na fotbalovém turnaji s policisty a hasiči, ze soboty na neděli měl službu na stanovišti záchranky na Jižním Městě. Odtud vyrazil dopoledne rovnou na start. Čtyřicetiletý Zdeněk Vrána běhá od té doby, co pracuje na záchrance. Takže jedenáct let. Běhává s kolegou Jiřím Králem. Kolem Hostivařské přehrady, v Klánovicích, v Braníku. „Samý bahno, samý klacky, ale nakonec prima počasí,“ usmíval se v cíli nad obtížností klánovické lesní trati. Na otázku, co ještě zbývá z letošního běžeckého plánu říká, že Velká kunratická. „Taková každoroční koncovka,“ potvrzuje, na co se ještě těší.
Má plán pro všechny
V běžecké partě záchranářů je i tisková mluvčí Jana Poštová. Na tričku má loga známých dlouhých štafetových běhů, jako jsou Vltava Run či Sněžka–Praha. „Sněžku, Vltava Run a Od Tatier k Dunaju jsem běžela s manželem a našimi přáteli. Je to ale náš velký sen, udělat společný záchrankový tým na Vltava Run nebo na nějaký podobný velký běh,“ promýšlí plán, se kterým tady všichni natěšeně souhlasí. Teď se Jana ale kvůli nachlazení přihlásila jen na desetikilometrovou trať.
Příští rok 21 km
Klánovickou desítku zvládl i Bořek Kolář. Má zajímavý tréninkový prostor. Bydlí totiž u letiště. „To běháte podél plotu?“ zní v legraci položená otázka. „Ne, fakt kolem letiště běhám. Sekuriťáci mě už doslova milují, kolikrát se mě ptají, co tam mám za záměr,“ odpověděl Bořek. Do příštího roku by rád natrénoval na půlmaraton, ale i desítku si užil. „Běželo se mi krásně, klouzalo to. Jsem celý od bahna, ale zároveň to osvěžovalo,“ pochvaloval si v cíli.
