Na YouTube mezi mladými frčí parkour. „Zahrnuje především skákání. Lidé si to často pletou s gymnastikou. Vidí hlavně salta, flipy a přitom je to o posilování, běhání a zdolávání překážek. Není to jen o cvičení, ale i o psychice,“ říká lektor Michal Filipin, který vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy Praha v oboru biologie-tělesná výchova a Gerlev Sport and Physical Education Academy v Dánsku, deset let se věnuje parkouru, sedm let jej učí. Deník Metro představuje další sportovní klub Parkour Ládví.
„Obecně je parkour plynulý běh přes překážky z bodu A do bodu B s co nejmenším energetickým výdajem a co nejpřímější trasou, například běh na čtyři kilometry,“ vysvětluje Michal Filipin, kterému každý neřekne jinak než Učitel Mike.
„Úskalím celého parkouru je, že se některé děti podívají na video na internetu a zjistí, jak nějaký prvek vypadá, a jdou si jej vyzkoušet na trávu nebo v uvozovkách ještě lépe na beton. Někdy se u toho zraní, a tomu říkají parkour. Cílem našeho kroužku je přitáhnout děti sem a metodicky je jednotlivé prvky naučit a navázat na běh,“ říká.
Podle něj řada trasérů, tedy lidí, kteří provozují parkour, paradoxně není schopna překonat čtyřkilometrovou vzdálenost, ačkoliv je parkour de facto běžecká disciplína. U nás je parkour přes 15 let, ale teprve před dvěma lety dostala od MŠMT Ústřední škola České obce sokolské akreditaci na vzdělávání instruktorů parkouru II. a III. třídy. Vzorem pro skokany bývají David Belle a Sébastien Foucan, v Česku In Motion nebo Tary.
Někdy přichází do kurzu i děti trpící nadváhou. „Za svou sedmiletou kariéru vím, že někteří u parkouru zůstanou a někteří odejdou. Ale znám už spousty trasérů, kteří byli obézní, ale překonali to právě tréninkem. A v dnešní době patří mezi skokanskou špičku,“ usmívá se Učitel Mike.
„Velice často mají děti problém s motivací. Vidí okolo sebe šikovnější děti, mají tendenci závodit, ale my je tady učíme, aby závodily sami se sebou. Aby věděly, že to nemusí skočit dnes, ale skočí to třeba příště. A když ne, tak co musí dělat s tím, aby to zvládly,“ dodává.
Akce pro dětiNa workshopu 11. listopadu od 12 do 13.30 hodin v ZŠ Chabařovická (Beach Club Ládví) si můžete vyzkoušet základy parkouru. Akce je pro děti od 7 do 18 let. |
Nejtypičtějším oblečením traséra nebo trasérky jsou dlouhé tepláky, do kterých byste se vešli dvakrát, a o číslo větší triko. „Tohle moje přítelkyně nikdy nepochopila,“ směje se učitel Mike. „Tepláky jsou účelně široké. Jejich délka a tloušťka je ochrana před zraněním. Když spadnete v kraťasech, tak to zranění vypadá jinak než v teplákách,“ vysvětluje a dodává: „Ale abych nestrašil zbytečně, úraz je spíše výjimka, pokud se děti parkouru systematicky a dlouho věnují.“
Na Ládví vedou kurzy vystudovaní tělocvikáři, kteří umí reagovat na to, v jaké fázi se dítě nachází, jak se vyvíjí. „Ve věku 7, 10 a 12 let nastává problémové období, kdy se v těle přestavuje nervová soustava. Dětem svaly svým způsobem přestanou poslouchat mozek. Je to tím, že nestejnoměrně rostou kosti, stejně jako svaly. To vede k tomu, že dítě nějaký prvek bez problému skočí, ale druhý den třeba ne. Jde mu to třeba z druhé nohy nebo se to musí učit znovu. Proto máme starší kategorii od 12 let, kdy by měli mít toto období za sebou a mohou skákat komplikovanější věci,“ říká Mike.
Kde se přihlásit
|
Co mohou očekávat ti nejmladší? „Mezi dětmi jsou strašné nepoměry. Každé má jinou pohybovou dispozici z předchozích sportů nebo je to pecivál od počítače. Proto je rozdělujeme na dvě skupiny, na pohybově vyspělejší a na ty méně, které začínají ve čtyřech až pěti letech. S nimi se snažíme začínat u dechových a pohybových cvičení, aby měly správnou techniku. Učíme je zvládat strach a nesebedůvěru, kterou si nesou,“ říká Jan Horák, zakladatel Parkouru Ládví.
A co starší děti? „Pro starší je nejdůležitější, aby uměly základy a různé vaulty, tak aby ve výsledku byly schopny uběhnout delší vzdálenost, například závody, jako je Spartan Race nebo Army Run. Existují už i dětské kategorie,“ říká Mike. Učí je využívat vlastní tělo a v případě ohrožení umět uniknout. „Typickým příkladem je šikana, pokus o znásilnění i jakékoliv jiné ohrožení, třeba požár…“ doplňuje Mike.
Salta jsou spíš zpestření tréninku. „Obecně nedoporučuju flipy, salta, twisty dělat na trávě a betonu. Při dopadech dochází k extrémní zátěži na kolena, kosti, chrupavky. Nehledě na to, že na YouTubu děti neokoukají, jak má vypadat správný dopad. Dopadají pak na rozkročené nohy, kvůli čemuž může u rotačních prvků dojít k poškození kolenních vazů, menisků a mnoho dalšího,“ říká učitel Mike. Podle něj mezi těmi, co dělají akrobacii, je více zranění, než mezi těmi, co provádí parkour v původní formě.
Ačkoli je parkour náročný, je vhodný i dívky. „Myslím si, že se ani nemusí ničeho obávat. Dívky mají nižší motivaci a víru v sebe sama. Na kurzech jsem ale u nich viděl výrazný posun, že si pak vybudovaly zdravé sebevědomí. Troufnu si říct, že v případě nebezpečí by byly schopné dobře uniknout,“ chválí dívky učitel Mike. „Bohužel na Ládví máme zatím samé kluky. Ale na ZŠ Libčická či táborech jsem v kurzech míval vždy alespoň jednu dívku. Na letních parkourových táborech se děvčata objevují asi v pěti procentech,“ dodává.
Děti na Ládví trénují zatím v tělocvičně v rámci zimní přípravy na léto. „Chceme děti naučit dělat to bezpečně. Musíme je naučit odrazy, dopady, parakotouly, když se to eventuálně nepovede,“ vysvětluje Jan Horák. V létě by mělo v Ládví přibýt nové hřiště vedle workoutové dráhy. „Teď tam je workoutová dráha s venkovní tělocvičnou a boxernou. Kříží se nám tu generační zájmy tatínků, maminek a dětí. Dá se využít mnoha způsoby, od posilovny, parkour až po TRX,“ popisuje situaci Horák.
V současnosti prochází návrh projektu na dovybavení parkourového hřiště skrze participační rozpočty Prahy 8. „Chceme koupit další variabilní prvky, které se dají dobře využít venku i vevnitř. Skládat z nich překážky pro malé i velké děti,“ vysvětluje Horák. „Zaměřili jsme se především na malé děti, protože těch je nejvíc. Parkourové hřiště prakticky nikde není. Vše je pro starší děti od 15 let. Menší si to nemají kde užít. Ze strany veřejnosti je velký zájem, tak snad budeme moct plnit naše vize,“ dodává Horák. Na Praze 8 návrh prošel třetím kolem a čeká jej finále, kde bude hlasovat veřejnost, které projekty projdou.
V Praze jsou zatím dvě hřiště. „V parkourové obci jsme se shodli, že parkourové hřiště na Kublově je pro parkour nepoužitelné, často i nebezpečné. Další je na Černém Mostě. Chtěli bychom, aby hřiště na Ládví bylo využitelné i pro malé děti,“ dodává Učitel Mike.
