Jistě znáte to rčení: „Myšlenky se rozběhly po papíře.“ Pominu-li fakt, že papír dnes nahradil monitor počítače, musím přiznat, že se mi to stává celkem často. Není k tomu ani potřeba mít kdovíjak rychlé myšlenky – stačí mít pomalejší počítač. Ten můj není špatný, ale paměť už má celkem zaplněnou a docela dost toho pamatuje. Takže občas nebývá nejhbitější. Což není vždycky na škodu! Dává mi to čas popřemýšlet, jak dál, co teď a jestli vůbec.
Když píšu, dochází někdy k zajímavému efektu. Píšu, píšu, ale na obrazovce se nic neobjevuje. Procesor chroupe. Dopíšu tedy větu a počkám si na ni. Nic, nic, a najednou bum! – celá věta se sama napíše. Je to jako kouzlo! Chvilku mám úplně pocit, že se článek píše sám! Nesmím tomu ale moc propadnout, protože to bych po jedné větě skončil. Ale říkám si, jaké by to bylo, kdyby to tak opravdu bylo. Ostatně, není to tak nereálné. Už se pracuje na počítačovém rozhraní, díky kterému nebudeme muset psát prsty, ale přímo mozkem!
Představuji si to tak, že si nasadím speciální čepičku s nějakými vývody a těmi se do počítače dostanou mé myšlenky a rovnou se zapíší. Když ne přímo do historie, tak alespoň do textového souboru. Leccos se tím zjednoduší. Ale může to přinést i pár úskalí.
Například ne všechny myšlenky, které mi proběhnou hlavou, stojí za zapsání. Nebo na mě při psaní někdo promluví. Zamyslím se nad odpovědí... a hned se to dostane do článku. To pak člověk sice nebude muset psát, ale zas aby pořád mazal. Pravda, mohlo by to vést k větší koncentraci pisatele. Ostatně to má prý být jedna z výhod tohoto způsobu ovládání počítače: osvojení schopnosti soustředění. Aby člověk myslel pouze na to, co zrovna dělá. Aby mu článek nekončil třeba v půlce věty nebo v půlce slo
