Skončil světový týden kojení a já bych k tomu měla pár poznámek. Fakt bych si nemyslela, že v roce 2018 bude kojení kontroverzní záležitost a bude potřebovat organizovanou podporu. Ale evidentně jo. Kojení je přirozené, ale není samozřejmé. Někdy je dřina se rozkojit, bolí to a je to boj.
Doktoři nebo tchyně, které samy kojily jen pár měsíců, protože jim do hlavy vtloukali, že umělé mléko je lepší než mateřské, nám dávají špatné rady, kvůli kterým máme s kojením ještě větší problémy. Říkají nám, že naše miminko pláče hlady, protože máme slabé mléko. Je to blbost.
Mateřské mléko je absolutní zázrak a tělo matky ho dokáže vytvořit přímo na míru miminku. Straší nás, že nemáme dítě kojit déle než 15 minut, aby se nepřepilo a nebolelo je bříško. Ale je to další nesmysl. Miminko má od přírody geniální instinkty, díky kterým se dokáže napít, jak potřebuje. Je to přece SAVEC! A když už se bolestivě rozkojíme, objeví se další výzva – kojení na veřejnosti. Pro spoustu lidí je to nechutná záležitost a matky by nejraději vykázali do ústraní, třeba na záchod. Prosím vás, věřte nám, že my nemáme potěšení z ukazování prsou na veřejnosti. Snažíme se být diskrétní, nenápadné, neviditelné. Dělejte to stejně – prostě se tvařte, že nás, kojící matky, nevidíte.
Na sítích občas čtu názory odpůrců kojení venku, že krmení jde přece načasovat tak, aby se dítě kojilo vždycky doma. Tak prosím vás – nejde. Nejde to načasovat proto, že dítě kojíme nikoliv podle časového rozvrhu, ale podle jeho potřeb. A když máte dětí víc, tak už nenačasujete vůbec nic. Kojení je úžasné a kojící matky celého světa zasluhují velký respekt. Nejen týden v roce.
