O cestu, která mu zabere sedm až deset měsíců života, se pokusil již minulý rok. Plány mu však zhatili zloději kol v Maroku. „Zámek jsem měl, ale ten je k ničemu, když vás přepadne banda kluků s cílem vzít si všechno. Na tohle je krátká i násada od vidlí,“ vzpomíná Šíma.
Jak tě napadlo podniknout cestu na kole přes Afriku?
Celý nápad vznikl asi před čtyřmi roky, kdy jsem se vrátil po měsíci lezení po horách a stopování po Kyrgyzstánu. Koupil jsem si tehdy kolo a vyrazil na Šumavu. Byl jsem tehdy už otrávený stopováním, a tak mě na tom kole napadlo, že by vlastně nebylo vůbec špatný na něm dojet někam daleko. Stopování je sice skvělá věc, poznáte zajímavé lidi a prožíváte cestování s očima dokořán, ale já pořád hledal ještě větší svobodu. Zastavit si kdekoliv se mi zachce, popovídat si s kýmkoliv se mi zachce, spát, kde budu chtít, a právě tohle mi cestování na kole dalo a snad ještě dá.
Popiš čtenářům své předchozí cestovatelské zkušenosti?
Za sebou již mám cestovatelské zkušenosti, jak z Evropy, tak i z Asie. V roce 2012 jsme s kamarádem vylezli v Íránu na nejvyšší sopku Asie – Damávand. O rok později jsme uskutečnili výpravu do střední Asie, konkrétně do Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Následovaly cesty, většinou autostopem po Balkáně, Turecku, Arménii, Gruzii. V loňském roce jsem se již jednou o svou africkou cykloexpedici pokoušel. Vyrazil jsem tehdy z rodných Prachatic a přes Německo, Francii a Španělsko jsem dojel do Maroka. V hlavním městě Rabatu jsem však byl přepaden a o kolo okraden. Tato situace mne donutila výpravu předčasně ukončit a vrátit se domů.
Jak to máš pořešeno s financemi?
Nepojedu s extra velkým rozpočtem, pořád se budu chtít vejít do deseti dolarů na den. Nějaké peníze mi zbyly z loňského neúspěšného pokusu. Na víza mi navíc přispělo město Prachatice a na vybavení sponzoři.
Když se rozhodnu jet na kole z Česka někam fakt daleko, jak mám postupovat?
Když se jede například konkrétně do Afriky, je potřeba přípravu nepodcenit. Je dobré ověřit si, jaké očkování je potřeba do jednotlivých zemí, zjistit si podmínky pro udělení víza do států s vízovou povinností. A pokud jedete na déle než půl roku, je docela legrace „odhlásit se ze systému“. Například nemusíte měsíčně platit zdravotní pojištění, když doložíte, že jste více než 183 dní mimo Česko a máte cestovní pojištění. Sociální nemusíte platit vůbec bez zbytečné byrokracie. No, a potom už stačí pořídit si kolo a vyrazit.
Kolik bude vážit tvoje výbava do Afriky?
Co nejméně! Doufám, že se vejdu do 35 kilo. Hmotnost se bude lišit podle toho, kolik povezu jídla a vody.
Co si myslíš o českých cyklistech?
Jediné, co bych jim vytknul, je, že se málo z nich navzájem zdraví. Na to si stěžovalo i několik zahraničních cyklistů, které jsem vloni na cestě do Afriky potkal.
Jaký je tvůj vztah k cyklistice?
Nemám nikterak zvláštní vztah k cyklistice, kolo beru, jako dopravní prostředek, který mne dopraví z bodu A do bodu B. První kolo jsem dostal v dětství a na výlet jsem jel nejspíš někam do kopců na Šumavu.
Jezdíš na kole do práce přes Prahu? Jak vnímáš jízdu po městě?
Do práce na kole nejezdím. Nemám rád jízdu na kole po Praze. Nikdy jsem tomu nepřišel na chuť. Ačkoliv mám několik kamarádů, kteří si pochvalují cyklostezky vedené městem a nedají na ně dopustit, tak já dávám přednost víkendovým jízdám v přírodě a klidu. Nejspíš mám až moc velký respekt z dopravy, která v Praze panuje.
Jak trénuješ?
Nemám daný tréninkový plán, který bych dodržoval. Každý víkend na kole někam vyrazím na delší cestu. Přes týden pracuji a přibírám na váze, abych měl dostatečnou tukovou zásobu na nadcházející cestu. Než vyrazím, chci toho na kole najet, co možná nejvíce. V loni jsem najel před odjezdem pouze 500 km, ale nikterak mě to neomezovalo ujet denně těch zhruba sto kilometrů. Letos už však mám něco přes 1500 km, takže by to mohlo být ještě lepší.
Jaké vychytávky na kolo tě baví?
Docela mne potěšil stojánek na kolo. V loni jsem měl jenom násadu od vidlí, která když mi za jízdy vypadla ve francouzském Lyonu, celkem solidně jsem zablokoval tamější tunel (smích). Samozřejmě je to vtip, ale já mám rád statistiky, takže takový tachometr je moje pravá ruka. Čím víc čísel udává, tím lépe. Ale jinak žádné vychytávky nepotřebuji. Podle navigace nejezdím.
Jaké nářadí na opravu kola si s sebou bereš?
Beru si s sebou klasickou sadu na opravu kol. To znamená od imbusů, přes lepení až třeba po nýtovačku řetězu a pumpičku. Potom nějaké náhradní součástky samozřejmě. Ale mám spolehlivé kolo, takže defekty a další technické problémy se mi budou obloukem vyhýbat.
Upřednostňuješ české vybavení nebo ti to je jedno?
Jsem hrdý na to, že jsem se narodil v Česku a také se tím v zahraničí netajím. Proto i vybavení preferuji tuzemské. Ne, že bych měl veškeré věci vyrobené u nás, ale snažím se podpořit český výtvor.
Je někdo v Česku, kdo ti byl motivací? A ze zahraničí?
Když jsem cestu začal plánovat, tak jsem samozřejmě sháněl informace. V tu chvíli vyrazil na svou pouť Matěj Balga, kterého jsem sledoval na jeho velkolepé cestě až do teď, kdy se vrací domů. Hledání informací mne také zavedlo k Arthuru Sniegonovi, který také cestoval po Africe na kole a nyní se zabývá ochranou slonů afrických proti pytlákům a založil neziskovou organizaci Save Elephants. Pro mě jsou tito dva Dobrodruzi s velkým D.
Co říkáš na bezpečnost cyklistů v ČR? Jaký vychytávky máš na svoji ochranu, pokud jedeš na kole v Česku - třeba v noci? Co budeš mít za vybavení v Africe?
Těžko já budu mluvit o bezpečnosti. Samozřejmě je dobré katastrofám předcházet. Mám na mysli různé bezpečnostní značení, nosit přilbu. Já se vyvaruji nočních jízd a kdybych opravdu musel někdy ve tmě šlapat, tak mám k dispozici skvělou svítilnu Ravemen, se kterou nejen uvidím já, ale hlavně bude vidět mě.
Máš s kým jezdit na kole? Nebo ti nikdo nestačí?
Je pravda, že jen málo kamarádů se mnou na to kolo vyrazí. Ale rozhodně to není tím, že by mi nestačili, ale spíš kvůli tomu, že je pak bolí zadnice.
