Gibon bělolící, Zoo Ústí nad Labem
V těchto dnech však mohou návštěvníci spatřit ještě jedno mládě primátů, konkrétně gibonů bělolících. „Nový přírůstek se narodil v pondělí 11. září, objevili jsme ho hned ráno, když jsme přišli na pravidelnou kontrolu,“ přibližuje chovatelka Šárka Bělková. „Samice Beaut ale nebyla příliš ochotná nám jej ukázat, pevně si je držela na břiše, ale i tak jsme zjistili, že mládě je sice menší a drobnější než obvykle, ale naprosto v pořádku. Ostatní dva členové rodinky, samec Samun a dvouleté mládě jménem Rio, si nového přírůstku zatím moc nevšímají. Dokonce díky tomu, že Beaut hraje v rodině prim, si první den po porodu ani netroufli zalézt do vnitřní ubikace,“ usmívá se Šárka Bělková.
„Chov obou druhů má v naší zoo již dlouholetou tradici. Guerézy pláštíkové chováme od roku 1985, kdy přišli dva roční samci ze Zoo Drážďany. Jeden z nich, Lukáš, a samice Phyllis se stali zakladateli chovu v naší zoo,“ vysvětluje Věra Vrabcová. „Zplodili spolu osm mláďat, všechny tři naše chovné samice jsou jejich potomky. Současný chovný samec Kasalo se stal otcem již po dvanácté. Také giboni bělolící jsou pro naši zoo významným druhem. První zvířata přišla z Vietnamu v roce 1987 jako mláďata, takže několik let trvalo, než dospěli a mohli mít své potomky. První mládě se samci Todovi a samici jménem Fea narodilo v roce 1995, celkem jich bylo osm. Beaut je jejich předposledním mládětem. Samec Tod sice v roce 2008 uhynul, ale Fea stále v ústecké zoo žije, obývá nedalekou expozici, takže zároveň může sledovat, jak vyrůstá již druhá generace gibonů v naší zoo,“ zakončuje Věra Vrabcová.
Giboni bělolící jsou kriticky ohroženým druhem. Jejich domovem je jihovýchodní Asie, kde dochází k velkému úbytku přirozeného prostředí. Vykácený či vypálený prales je využíván pro účely zemědělství, nemalou roli hraje také ilegální lov.
Nejroztomilejším mládětem narozeným v srpnu je podle hlasů našich čtenářů mravenečník velký ze Zoo Olomouc.
Guaréza pláštíková, Zoo Ústí nad Labem
Mládě guerézy pláštíkové přišlo na svět poslední srpnový den a celá skupina se tak rozrostla na počet 11 zvířat. Vůdcem celé tlupy je samec Kasalo, který v roce 2011 přišel do Ústí nad Labem ze slovenské Zoo Bojnice. Jeho partnerkami jsou osmnáctiletá samice Doris, šestnáctiletá Sára a čtrnáctiletá Šárka. „Právě poslední jmenovaná je matkou nejmladšího mláděte, které má (jak je u tohoto druhu obvyklé) po narození úplně bílou barvu. Dospělá zvířata jsou zbarvena černobíle, černý obličej je rámován bílými chlupy. Stejně tak dlouhá bílá srst lemuje záda každého jedince, takže vytváří dojem jakési pláštěnky, která při skocích vlaje a působí úchvatným dojmem,“ popisuje tisková mluvčí zoo Věra Vrabcová. „Mláďata získávají během prvních měsíců šedavé zbarvení, ale po půl roce se začínají podobat svým rodičům. Vzhledem k tomu, že zbytek skupiny tvoří různě stará mláďata, která se v zoo narodila v minulých letech, mohli návštěvníci zajímavé přebarvování pozorovat již několikrát,“ dodává Věra Vrabcová.
Úbytkem životního prostředí v centrální Africe trpí i guerézy pláštíkové. Zde je prales kácen kvůli dřevařskému průmyslu, ale také kvůli přeměně na zemědělskou půdu. Guerézy jsou také často loveny kvůli své kožešině.
Klokan rudokrký, Zoo Tábor
V táborské zoologické zahradě chovají albinotickou formu klokana rudokrkého. V těchto dnech tráví většinu času mládě ve vaku u své matky, stále častěji se ale vydává i mimo něj na první nesmělé prohlídky svého táborského domova. „Vývoj klokanů je velmi specifický. Mláďata se rodí extrémně nevyvinutá, jde v podstatě o zárodek vážící jeden gram a veliký kolem jednoho centimetru. Mládě proto vývoj dokončuje ve vaku samice, která ho nosí až 4é týdnů. Během pobytu ve vaku prodělá malý klokan v podstatě celý svůj vývoj a zvýší svou hmotnost 2000krát,“ upozorňuje hlavní zoolog ZOO Tábor Ondřej Kott. I po opuštění matčina vaku se mládě k matce dalšího půl roku vrací na kojení, zároveň však přijímá i pevnou stravu. „Zajímavé je, že v této době je už většinou ve vaku přisáté na jiné bradavce další mládě, které však saje mléko jiného složení než mládě odrostlé. Složení mléka se tedy postupně mění podle vývojové fáze mláděte a z každé bradavky tak teče mléko jiného složení,“ doplňuje další zajímavost Kott.
Lama vikuňa, Zoo Děčín
Po pětileté přestávce slaví děčínská zoologická zahrada narození mláděte u vzácných vikuní. Jde o divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. „Mládě přišlo na svět ve venkovní expozici ve středu 6. září kolem poledne, takže porod mohli v přímém přenosu sledovat i návštěvníci. Pohlaví prozatím neznáme, nechceme matku s mládětem zbytečně stresovat, dokud si mezi sebou nevytvoří pevné pouto. Hned od začátku se ale o něj vzorně stará,“ popsala mluvčí zoo Alena Houšková.
Chovu vikuní se děčínská zoo věnuje již 19 let, tedy od roku 1998. V roce 2004 se dokonce stala první českou zoologickou zahradou, které se podařil úspěšný odchov tohoto druhu. Od té doby děčínská zoo úspěšně odchovala další 3 mláďata a ta následně rozšířila chovy v různých evropských zoologických zahradách. Současné stádo vikuní tvoří tři samice a jeden samec. Bylo sestaveno v roce 2015, kdy skupinu samic doplnil samec z Tierparku v Berlíně jménem Yolo.
Vikuně jsou známe především pro svou velmi kvalitní srst zlatohnědé barvy, jejíž vlákna jsou jemnější než kašmír a přitom jsou velmi pevná. Právě jejich kvalitní kůže a vlna je přivedla na pokraj vyhubení. Vikuně jsou velmi dobře přizpůsobeny vysokohorskému prostředí nejen kvalitou srsti, ale i vlastnostmi krve. Ta obsahuje více červených krvinek než u jiných savců a krevní barvivo hemoglobin účinněji váže kyslík.
Vikuňa patří výškou 96 cm mezi menší lamy, váží 45 – 55 kg. Na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h. Živí se travinami, bylinami a některými sukulenty. Březost trvá 11 měsíců, rodí se jedno mládě. Vikuně se dožívají přibližně 20 let.
Tamarín žlutoruký, Zoo Brno
Čtyřletá samička Belle a šestiletý sameček Henry, kteří společně obývají expozici v brněnské zoo od května 2015, mají první potomky. Dvojčata tamarína žlutorukého se narodila na konci srpna (zoo jejich narození oznámila v září) a jejich rodiče o ně vzorně pečují - Henry je nosí, Belle si je přebírá pouze na kojení. Pohlaví mláďat zatím chovatelé neznají, čekají, až trochu povyrostou a budou více samostatná.
Tamarín žlutoruký se vyskytuje v nížinných i horských pralesích, převážně kolem vodních toků. Obvykle se nachází ve výšce 5 metrů nad zemí a z místa na místo se pohybuje v korunách stromů. Je považován za výborného skokana, dokáže skočit na zem z výšky až 20 metrů. Má rád hmyz, plody, semena, vajíčka a drobný hmyz. Tamarín žlutoruký žije v menších skupinách a v lidské péči se dožívá až 15 let.
Tamarín žlutoruký, Zoo Hodonín
Dvojčata tamarína žlutorukého se narodila poslední srpnový den, ale informace o jejich narození zoo zveřejnila později. Devítiletá samička porodila koncem srpna a jedná se již o její 15. porod. V přírodě se rodí dvojčata nejčastěji, tak tomu bylo vždy i u této tamarínky, až na jednu výjimku, kdy přivedla na svět trojčata. „Dvojice mláďat se má čile k světu, jejich rodiče se o ně vzorně starají a s péči pomáhají i další členové rodiny. Návštěvníci je tak mohou nejčastěji vidět, jak se vozí na zádech svého otce, dědečka nebo starších sourozenců, kteří záhy po porodu přejímají hlavní péči o potomky. Matka mláďata přebírá pouze na kojení,“ uvedla Iva Uhrová, tisková mluvčí Zoo Hodonín.
„Největší chůvou ve skupině je trpělivý dědeček. Do nošení se ale zapojují také starší sourozenci, což je důležité pro jejich budoucí dobrý vývoj. Získají tak zkušenosti s péči o potomky, které se jim mohou v budoucnu hodit. Tamaríni žijí v přírodě v rodinných tlupách, kde základ tvoří rodičovský pár, ti jediní ve skupině se páří. Proto není problém, jako u jiných druhů, ponechat v jedné skupině odrostlá mláďata s rodiči, aniž bychom se museli obávat příbuzenského křížení“ vysvětluje ošetřovatelka Jitka Ebertová, pro kterou jsou tamaríni srdeční záležitostí.
Tyto drápkaté opičky patří mezi kriticky ohrožený druh. Ve volné přírodě se vyskytuje v nížinných i horských pralesích Brazílie Guiany a Surinamu. Typickým znakem je žluté zbarvení končetin, zbytek těla je černý s drobným žíháním na hřbetě. Tento druh tamarína získal vědecký název Saguinus midas podle jména bájného krále Midase, který měnil po dotyku všechno ve zlato. Tamaríni žlutorucí jsou zvířata s denní aktivitou. v lidské péči se dožívají až 15 let. Celý den tráví převážně v korunách stromů, z místa na místo se pohybují v korunách stromů odkud slézají jen zřídka kdy. Do jídelníčku tamarínů patří nejrůznější plody, semena, vajíčka, hmyz a drobní obratlovci.
Wapiti, Zoo Brno
Malý wapiti se narodil na konci srpna, ale zoo oznámila jeho narození až v září. Jendá se o poddruh jelena lesního, který se vyskytuje v Asii a na západním pobřeží Severní Ameriky.
Zubr, Zoo Praha
Také pražská zoologická zahrada se může pochlubit novým přírůstkem. Prvního září se tu narodilo mládě zubra. Matkou malé samičky je Boženka a otcem je chovný samec Tipito. O křtinách ji 28. září dali jméno Prťka, podle filmové hlášky „Vydrž, Prťka, vydrž!“ ze snímku Sněženky a machři.
Jaké mládě je nejhezčí?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 11:00 neděle 5. listopadu 2017. Anketa je uzavřena.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |
Strážce streamu
