Letos jste sedmým místem vyrovnal svůj nejlepší výsledek v závodě, jako první český jezdec v novodobé historii jste také v královské třídě vybojoval v kvalifikaci druhé místo. Jak sezonu hodnotíte?
Jsem se sezonou naprosto spokojený a myslím, že byla nejspíš moje nejlepší v MotoGP. Když se podíváme na celkový počet bodů, byly i lepší sezony, nicméně tehdy vypadala konkurence zase jinak. Druhé místo v kvalifikaci v Argentině pak bylo skoro až neuvěřitelné. Oproti předchozím ročníkům jsem měl mnohem větší důvěru v motocykl, který mi sedl už od prvních testů. Sice to byl dva roky starý model, ale co do spolehlivosti i dalších vlastností byl velmi konkurenceschopný, což potvrdily i výsledky. Bohužel ke konci sezony už se fakt, že se nejednalo o nový model, začal projevovat. Na staré motorce samozřejmě už neprobíhal žádný vývoj, zatímco většina ostatních jezdců měla stroje, které se vyvíjely. Přestože jsme se s týmem postupně zlepšovali, dosáhnout stejných výsledků jako na začátku sezony bylo složitější. Musel jsem jezdit více na hraně, což nedopadlo vždy dobře.
Vy jste se do šampionátu MotoGP vrátil po roce v MS Superbiků. Jaké byly vaše první pocity?
Byl jsem lehce nervózní, ale na druhou stranu to byl pocit, jako bych se vracel někam domů, odkud pocházím. Vždyť jsem v tom prostředí prožil více než deset let.
Těšil jste se na setkání s některým ze svých soupeřů, nebo mezi jezdci MotoGP přátelství neexistuje?
Kamarádství vznikají spíš u mladších kluků v nižších kategoriích. I já, když jsem začínal ve „stopětadvacítkách“, jsem trávil spoustu času s dalšími závodníky a vymýšleli jsme různé vylomeniny na skútrech a podobně. S přibývajícím věkem, zvyšujícími se nároky a rivalitou to však postupně opadá a v MotoGP už nějaké větší kamarádské vztahy nemá prakticky nikdo. Maximálně vznikají skupinky podle národností, takže já jako jediný Čech se s nikým moc nebavím.
Seriál MotoGP znamená také mnohem více závodů a cestování. Baví vás ještě tato součást života motocyklového závodníka, nebo už je to rutina?
Během přestávek mezi závody se občas dostaneme na zajímavá místa, ale převážně je to přece jen rutina, kdy jen přejíždíme z hotelu na trať a při závodech v Evropě nocujeme přímo v areálech okruhů, tudíž se do města často ani nedostaneme. Při sérii závodů v zámoří trávíme spoustu času na letištích, ale člověk má zase více času na sebe. V Evropě naopak na většinu závodů jezdím po vlastní ose autem. Jsem tak flexibilnější, ale po pár měsících už se zase těším, až budeme v zámoří na závody létat. Všechno má klady i zápory. Sezona má 18 závodů, od příštího roku ještě jeden přibude. Do toho testy, sponzorské povinnosti...
Tušíte, kolik toho za sezonu nacestujete?
Celkově jsem to nikdy nepočítal, ale letos jsem aktivně odřídil kolem sta tisíc kilometrů. Polovinu z toho najezdím ve svém autě, desítky tisíc ve vypůjčených autech v zámoří a tisíce kilometrů na závodní motorce.
Přestože se jednalo o vaši šestou sezonu v MotoGP, bylo to vůbec poprvé, co jste nezávodil v rodinném týmu vedeným vaším otcem. Jaká to byla změna?
Moc mi pomohl právě loňský rok strávený v superbicích, kde jsem už také závodil v zahraničním týmu. Přestože mi to v superbicích výsledkově vůbec nevyšlo, dalo mi to spoustu zkušeností, které jsem mohl zužitkovat právě v MotoGP. I díky tomu jsem si našel dobré místo ve španělském týmu Aspar s ducati. Vznikly tam nejen skvělé vztahy na profesionální úrovni, ale i na přátelské. Když jsme třeba závodili v Austrálii, chodili jsme na jídlo k členům týmu domů. Když si s týmem rozumíte, jde všechno mnohem lépe.
Zocelil vás tedy rok strávený v superbicích?
Myslím, že ano. Do MotoGP jsem se vracel s daleko větším odhodláním. Uvědomoval jsem si, že je to nejspíš poslední příležitost dokázat, že umím na motorce jezdit rychle a dobře. Hned po prvních testech jsem ucítil šanci na dobré výsledky a začal jsem makat o to víc.
Předpokládám, že velkou zkušeností pro vás byl i premiérový start z první řady v již zmíněném závodu v Argentině.
To rozhodně. Bylo to hektické a z dění před samotným závodem si toho popravdě už ani moc nepamatuju. Plně jsem se soustředil na start. Při něm už jsem však nijak nervózní nebyl, ale to tak asi mají všichni jezdci i většina sportovců.
Váš týmový kolega Alvaro Bautista měl o rok novější model motocyklu. O jak velký rozdíl se jednalo?
To můžu teď čerstvě zhodnotit,/ protože jsem na Bautistově motorce testoval po sezoně ve Valencii. Rozdílná je převodovka, se kterou se řadí mnohem snáz. Model 2016 i trochu lépe zatáčí na výjezdech, takže při vyjíždění ze zatáčky a přidávání plynu mě to nevynáší tolik ven. Už se těším na další sezonu, kdy budu jezdit právě na této motorce, byť většina soupeřů bude mít motorky opět o rok nebo dva novější.
Jak jste s týmovým kolegou vycházeli?
Nejsme kamarádi, že bychom spolu chodili na večeři, ale myslím, že se jako týmoví kolegové respektujeme. Nekonzultovali jsme spolu ani nic ze stylu jízdy či podobně, ale v rámci všech týmů s motocykly Ducati jsou sdílená data, což bylo také velké plus oproti předchozím sezonám. Když jsme třeba dřív jezdili na hondě, nic takového neexistovalo.
S jakými cíli jdete do příští sezony?
Samozřejmě bych rád celkově posbíral o něco víc bodů a posunul se výše i v celkovém hodnocení. Ještě důležitější však bude zajet opět nějaké výrazné výsledky, jakými bylo letos druhé místo v kvalifikaci v Argentině či sedmé místo v závodu v Nizozemsku. Právě více takových výsledků může zaujmout ty správné lidi a sponzory, takže není důležité jezdit jen stabilně solidní závody, ale někdy to i risknout a díky tomu dosáhnout suprového výsledku.
Strážce streamu
