Jak a kdy jste se ke skákání padákem dostal?
Ke skákání mě přivedl táta. Od malička jsem s ním jezdil na letiště, ve dvanácti letech jsem si skočil první tandem a k 17. narozeninám jsem dostal základní výcvik a začal skákat sám.
Kolik seskoků už máte?
Aktuálně jich mám okolo 2900.
Skákání se stalo vaším hlavním povoláním?
Ne nestalo, pracuji v poradenské společnosti. V té mám hlavní sezonu přes zimu, takže přes léto zbývá dost času na to, věnovat se seskokům.
Proč je právě padák vaší nejoblíbenější zálibou?
To si každý musí vyzkoušet sám a zjistí to (úsměv). Kromě záliby je to i moje druhá práce – natáčím tandemové seskoky. Vyskakuji před tandemem a pořizuji video a fotografie ze seskoku. Musím říct, že je to zábavnější „práce“ než sedět v kanceláři.
Jak dlouho trvá, než parašutista získá takovou jistotu, aby mohl být fotografem pro tandemové seskoky?
Podle předpisů musí mít skokan alespoň 500 seskoků, aby mohl skákat kamery k tandemovým seskokům. Samozřejmě také záleží na jeho šikovnosti.
Jste poměrně hodně štíhlý. Má hmotnost vliv na skákání na padáku?
Určitě má. Ve volném pádu je to pro mě určitá výhoda, mám větší rozsah rychlostí než těžší skokan, který nedokáže tolik zpomalit. Na druhou stranu pro létání na padáku je to velký handicap. Vysokovýkonné padáky, které používáme při závodech, potřebují pro svou funkci velké zatížení. To já se svojí tělesnou vahou nemám a musím se proto dovažovat dodatečným závažím. Podle disciplíny nosím při závodech navíc zátěž mezi 5 – 12 kg.
Parašutismus má i další disciplíny, proč jste si vybral právě swoop?Létání na rychlých padácích mě přitahovalo už od začátku. Líbí se mi na nich zejména velká rychlost, kterou dosahujeme velmi blízko u země.
Můžete tuto disciplínu zjednodušeně popsat?
V rámci závodů se létají tři různé disciplíny, každá po třech skocích – rychlost, vzdálenost a přesnost. Při každé z disciplín závodník provádí na padáku vertikální zatáčku, při které se snaží nabrat co nejvyšší rychlost.
Rychlost – skokan musí proletět vytyčenou dráhou o délce přibližně 70 metrů ve výšce do 1,5 metru nad zemí. Tato dráha není rovná, ale je postavena do úhlu okolo 70 stupňů. Podle povětrnostních podmínek se dá tato dráha proletět do 2,5 vteřin. Závodníci zde běžně dosahují průměrnou rychlost přes 100 km/h.
Vzdálenost – Závodník se musí dotknout nohou vodní hladiny před vstupní branou, poté letět prvních 50 metrů vy výšce do 1,5 metru a poté se snažit doletět co nejdál. Zde se běžně létají vzdálenosti mezi 120 - 150 metru od vstupní brány do místa dopadu.
Přesnost – to je technicky nejnáročnější disciplína. Zde musí závodník táhnout nohu ve vodě mezi vyznačenými bójkami (dráha má přibližně 50 metrů) a pak se snaží dopadnout to vyznačeného čtverce (1m čtvereční), který je vzdálený asi 20 metrů od břehu vody.
V čem se liší způsob tréninku od ostatních disciplín?
Zejména v tom, že je to „individuální“ disciplína. Sice často trénujeme jako tým společně, ale výsledky v závodech se počítají za každého jednotlivce. Výsledek tedy záleží jen na individuálních schopnostech každého závodníka.
Podle laického pohledu je kvalita parašutisty přímo úměrná tomu, kolik skoků má za sebou. Nebo je to tak, že někdo má talent, jak to bývá občas u jiných sportů?
Určitě je to kombinace obou faktorů a počet seskoků hraje velkou roli. Pokud pro tento sport má člověk předpoklady, naučí se vše rychleji a je schopný obstojně závodit i s nižším počtem seskoků.
Máte místo v české reprezentaci a loni jste se poprvé stal mistrem republiky ve swoopu. Věřil jste si, nebo to bylo i pro vás překvapení?
Bylo to příjemné překvapení. Zejména pak i moje celkové umístění na open závodech, v rámci nichž se mistrovství ČR koná. Na nich jsem skončil devátý z osmdesáti pilotů. Tou dobou jsem měl nový závodní padák, na který jsem si teprve zvykal.
Máte oblíbená místa, kde se vám dobře skáče?
Nejraději skáču na domovském letišti v Příbrami, kde jsem „vyrostl“ a také přes léto pracuji. Mám rád i Klatovy, kde jsou každý rok perfektně organizované závody, nebo Dubaj, kde se skáče přímo nad mořem vedle umělého ostrova ve tvaru palmy.
Váš reprezentační kolega Mark Rahbani již několikrát v Praze na padáku podletěl při slavnostech Navalis pod Karlovým mostem. Chystáte se také na podobné kousky?
Když bude příležitost, bránit se nebudu (úsměv).
