Čeho si všímáte na člověku při prvním setkání?
Jestli se mi dívá do očí.
Nic víc? Jaké má boty, hodinky, oblečení?
To ne. Všímám si, jak mluví. A hlavně, jakou má energii. Já funguji na mžik. Víte, co je to mžik? To je to, co vás napadne do třiceti sekund, když někoho potkáte. Potřebuji z člověka cítit energii. Jestli mi energii dodává, nabíjí mě, nebo mi energii bere.
Ďábel a netvor. I tak vás někteří titulují. Zajímá mě, co jste si pod těmi slovy představoval jako dítě.
Zlého draka. Draka, který chce unést princeznu a uvěznit ji. Pro mě bylo zlo zosobněno zlým drakem. Mám rád pohádky. Všechny pohádky, které skončí dobře a kde vyhrává dobro. A v životě zas, když vyhrává pravda a láska. U nás tedy moc nevítězí. Ale to už je jiná debata.
Když vynechám vaši tour s karavanem, jak často se dostanete za volant jako řidič?
O víkendech řídím docela často. Na to se vždy těším, rád řídím. Za volantem jsem vymyslel nejvíc věcí. Kdysi v Maroku, tam jsem najezdil tisíce kilometrů.
Jaký jste řidič? Impulzivní, nebo klidný?
Myslím, že jsem dobrý řidič. Kdysi dávno jsem byl možná neklidnější, ale to už je pryč. Pouštím auta dopředu před sebe, uhýbám rychlejším, lidé jsou z toho někdy v šoku. Někdo pak poděkuje. Jsem prostě pozitivní.
Pokud jedete s řidičem, hlídáte, jak jede? Jestli jezdí slušně, nebo jako „prase“?
Samozřejmě že ho hlídám. Nemám rád rychlou jízdu, musím dodržovat předpisy. Protože auto je moje a pokuty taky platím já. Hlavně musí mít řidič cit pro plyn. Ne jet stylem bum-bác. Plynulá jízda.
Je předmět, ke kterému jste měl, nebo máte citový vztah a používáte ho, dokud se nerozpadne?
Když jsme se stěhovali tam, co bydlíme nyní, tak mi žena vyhodila jeden takový svetr. Měl jsem ho snad třicet let. Mám samozřejmě kusy oblečení, ke kterým se vážou nějaké vzpomínky. Teď mi v Blesku vyčetli, že se draze oblékám. Ale to není pravda, nepotrpím si na luxus a nevypadám jako miliardář.
Moc se toho neví o vašem mladším bratrovi? Jaké jste měli vztahy v dětství? Starší sourozenec občas za mladšího vylíže průšvihy.
Ano, průšvihy mladšího bratra házeli na mě. Ale takhle je to všude a my jsme měli dobré vztahy. On je o sedm let mladší. V rodině je to vždy nějak rozdělené. Já byl maminčin miláček, on tatínkův. U babiček a dědečků to bylo vyrovnané. U prarodičů jsem také nějaký čas bydlel, když byli naši v cizině, abych byl pojistka proti jejich případné emigraci.
Připadáte mi jako člověk, který stále pracuje. Není to jen konstrukce píáristů? Umíte odpočívat?
Naopak. To se tak říká, protože mi novináři nechtějí přiznat marketingový cit. Ale mám ho a moji píáristé by to určitě potvrdili. Ale co se odpočívání týká, odpočíval bych rád. Chybí mi spánek, mám značný spánkový deficit. Zároveň je fakt, že jsem extrémně pracovitý a pobavilo mě, že současný premiér například po dlouhém jednání do noci už nejde před novináře. Prý musí spát osm hodin. Mě vždycky donutili, abych šel před novináře, třeba i ve čtyři ráno.
Jak vypadá, když lenošíte?
No, odpočívám… internet je ale peklo, sociální sítě, pořád koukám do mobilu. Sleduji to, ale měli by to zrušit.
V dokumentu Matrix AB mě zaujalo, jak jste v metru dal nějakému člověku pětitisícikorunu, protože mu vadilo, že jste mu zabral „jeho“ místo. Pět tisíc korun je částka, která některým lidem zbyde po zaplacení všeho na měsíc.
Podívejte, moje nadace rozdala lidem 780 milionů korun a v dalších třech letech rozdá dalších asi 500 milionů. Každý den něco posílám, i mimo nadaci. Na peletky, na pejsky a kočky, na elektřinu. Pomáhám lidem, kteří teď jsou zoufalí. A dělal jsem to vždycky. A ta pětitisícikoruna? Novináři si vždycky něco najdou, co se dá zkritizovat. Kdybych mu dal tisíc, nebo pět set korun, tak řeknou, že jsem škrt.
Ve stejném dokumentu při obědě s francouzským hercem Jeanem Reno bylo vidět, že vašeho ještě malého syna Frederika herecká hvězda vůbec nezajímala, hrál pod stolem elektronickou hru. Taky jste s rodiči absolvoval akce, kdy vám to bylo úplně fuk?
Řekl bych, že ano. Děti ještě nevnímají všechno, do čeho je rodiče nutí. Já jsem s těmi staršími dětmi dělal tu chybu, že jsem je nutil do tenisu. Děti si na druhou stranu v určitém věku myslí, že všechno vědí líp než rodiče. Já jsem byl asi taky „chytřejší“ než otec a občas jsme se spolu chytli. Ty druhé děti vychovávám spíš jako dědeček. Mají volnost.
Poučoval jste někdy své děti, že „za našich mladých let“… a tak dále?
Ne, jen jsem jim vždy říkal a říkám, že musejí umět jazyky. Starší děti vystudovaly v Americe. Nejmladší Frederik studuje ve Skotsku. Ale jasně, pořád do něj hučím – kdy přiletíš, dej včas vědět! Ne, nic, žádná odezva a pak pošle sms, že už je tam a tam na letišti. Nebo že by si ustlal postel? Taky ne, a mohu to opakovat stále dokola. To je peklo. Já jim ale pořád taky říkám, že život je naučí. Sám se taky stále něco nového učím.
Když děti něco chtěly, říkal jste jim například věty typu „na to si musíš nejdřív vydělat“?
Starším ano. Protože jsme žili skromně. Když jsem já byl malý kluk, kuře bylo v sobotu a byl jsem rád, když jsem dostal kousek kuřecího prsa. Průšvih je, že těm mladším jsem to už neříkal. Možná je to chyba, ale dítěti je složité cokoliv odepřít. Není to správné, to vím. Přesto jsem přesvědčený, že i bez toho jsou dobře vychované a že nejsou neskromné.
Máte koníčky?
Kdy mám mít čas na koníčky, když jsem rád, že se trochu vyspím? Za mlada jsem sbíral známky a angličáky, hodně četl, měl jsem rád Julese Vernea.
Jste manuálně zručný?
Myslím, že ano. Jako student jsem chodil překládat balíky na hlavní poštu. Sto korun za noc. Stipendium na vysoké jsem měl tři sta padesát a smažák byl za tři padesát. Na gymnázium mě dokonce máma naučila háčkovat, dělali jsme takové ty barevné patchworkové deky, máma to obháčkovala černou vlnou a prodávali jsme to. Mým koníčkem byl byznys. Taky jsem prodával audio kazety. S první ženou jsem vytapetoval celý byt. V roce 1982 jsem po prarodičích získal pozemek osm krát patnáct metrů, tam jsme postavili svépomocí rodinný dům. Začínalo se ve čtyři ráno, vařil guláš, v pět jsem namíchal maltu. Fyzicky jsem pracoval, zručný jsem.
V poslední době se občas dočtu v rozhovorech vašich bývalých přátel, že už s vámi nejsou kamarádi. Co to ve vás vyvolá?
Zklamání. Někdy to je pro dobrotu na žebrotu. Jezdíte léta třikrát ročně na společné dovolené, platíte vše, včetně letadla. Ale nechci se v tom hrabat. To je každého věc.
Porval jste se někdy? Neptám se, zda kvůli ženské.
Ne. Vyhýbám se konfliktům. Média ze mě dělají konfliktního člověka.
Impulzivní ale jste, ne?
To jsem, někdy rychleji mluvím, než myslím, ale neznamená to, že mám rád konflikty. Já startuju, když někdo lže. Ale jako prezidentský kandidát to zvládám lépe.
Kdybyste byl v situaci Čapkovy matky, dal byste svému poslednímu žijícímu synu do ruky pušku a řekl: „Jdi!“
Na to se těžce odpovídá, pokud v té situaci opravdu nejste. Asi ne. Nechci válku. Nikdo nechce válku. Vlastní dítě bych nedovedl poslat na smrt, to bych šel radši sám. Děti jsou to nejvíc, co máte.
