Jako se ptá trailer k tomuto filmu, zkouším to i já. Kdo je Daria?
Asi bych měla říct, že to zjistíte, až půjdete do kina. Ale je to holka, které se začnou dít v životě divné věci. Divák z počátku neví, jestli se odehrávají jen v její hlavě, nebo ve skutečnosti. Ona tvrdí, že není blázen, ale všechno nasvědčuje tomu, že je. Dělala ve farmaceutice a pak ji vyhodili a ona si myslí, že všechno souvisí právě s její prací. Nejdříve je to silná žena, ale pak se to s ní veze.
Co vás na filmu oslovilo? Mysteriózní thrillery se v Česku moc netočí...
Mně se hodně líbil scénář a že je to něco, co zde ještě nebylo. A samozřejmě i vůbec příležitost si zahrát takovou velkou roli. Doporučil mě na ni kolega Míra Nosek, kterého už jsem znala. Věděla jsem,že když do toho jde i on, tak to bude dobré.
Pro režiséra Matěje Pichlera jde o celovečerní debut. Jaká byla spolupráce?
Dobrá. O všech scénách jsme se bavili ještě předtím, než jsme šli na plac. Řešili jsme, jak si je představuje on a jak my. Měli jsme před točením jasnou představu.
Máte vy jako Klára něco z postavy Darii? Stalo se i vám něco neobvyklého?
Naštěstí se mi nic podobně divného neděje. Myslím, že můžu na lidi působit podobně jako Daria. Vypadám, že jsem silný a sebevědomý člověk, ale když mě někdo pozná, tak uvidí, že jsem citlivá. Ale asi jsem se vizuálně a snad i povahově tvůrcům do té role hodila.
Film je nestandardní také vizuálně. Na co se můžou diváci těšit?
Je to film, který je nejen kreslenými prvky, ale hlavně i kamerou hodně vizuálně zaměřený. Na tom se podílela i Kateřina Bažantová, která si říká Ktaiwanita a udělala k filmu krásný vizuál i titulky.
Zahrála jste si i s Jiřím Schmitzerem či Karlem Dobrým. Jak jste si jejich přítomnost užila?
Mám neuvěřitelný respekt k těmto hercům. Člověk se od nich může jen učit. Byli strašně příjemní. Bála jsem se, ale byli skvělí. Možná proto, že jsme točili temný film, měli jsme na place zábavu.
Ve snímku hraje i Američan Paul Louis Harrell, který údajně všechny své repliky říkal česky.
Ano, bylo to specifické. Bylo zajímavé, jak američtí herci ke své práci přistupují jinak než naši. Byl hodně pečlivý. Fakt se celý svůj text naučil v češtině, aby to pak sedělo i na předabování. Muselo to pro něj být hodně těžké.
Četl jsem, že u dvou scén při natáčení vám nebylo zrovna nejlépe. O co šlo?
Bylo tam hodně silných momentů. Třeba natáčení v mínus sedmnácti stupních, bylo náročné. Pak jsem byla připoutaná k posteli ve výšce, kde bylo naopak třeba šedesát stupňů, protože kolem mě byly reálné ohně. Když jsme pak točili v bohnické léčebně, také to nebylo úplně příjemné prostředí.
Musela jste se také vyrovnat s odhalenými scénami. Jak to bylo náročné?
Není to samozřejmě příjemné. Navíc, když se natáčí scény, které pak mají působit romanticky nebo eroticky, je to ve skutečnosti na place hrozná otrava. Je kolem vás spousta lidí, kteří na vás koukají a všichni to chtějí mít rychle za sebou. Ale tyto scény jsme měli asi uprostřed natáčení, takže už jsme se všichni znali i se štábem.
Můžou vás lidé vidět třeba ještě někde v divadle?
Máme projekt Bílá nemoc, který hrajeme v Terezíně. Procházíme starou vojenskou nemocnicí. Také točím seriály a dělám v rádiu.
