Scházíme se nad rozhovorem pro deník Metro, kdy jste toto periodikum držel naposledy v ruce?
Pro mě je to titul, který já samozřejmě znám celou dobu, co vychází. Protože mě zajímá mediální scéna. Kdy jste začali vycházet?
V roce 1997...
Tak pozor, to je neuvěřitelné. (smích) V tom roce jsem přišel do Prahy a v prosinci jsem jezdil na castingy do Snídaně s Novou. A v tom roce jsem ještě jezdil metrem a i četl Metro.
SlzaDo pořadu Mixxxer Show na TV Óčko přijde ve středu 25. dubna kapela Slza. |
Napadlo mě to v souvislosti s vaší sázkou s kolegou Patrikem Hezuckým, že budete jezdit trabantem nebo městskou dopravou, abyste ukázal, že jste pořád normální člověk. Jel jste už kromě dálkového vlaku a autobusu i MHD?
Měl jsem to v plánu, kdyby byly nepřekonatelné problémy s trabantem. Ze začátku to tak vypadalo, ale nakonec jsme se s trabim skamarádili. Ale metrem se občas vydám, mého staršího syna jsem letos přestal vyzvedávat ze školy a on právě metrem jezdí. Občas tedy jedu i s ním, když něco podnikáme.
Vaše sázka jezdit trabantem je orámovaná velkými koncerty v O2 aréně, tudíž vám to za pár hodin skončí. Užíval jste si to?
Je to jedna velká legrace. Skoro bez výjimky se lidi usmívají, když je potkám. Jde o návrat do minulosti, protože nejezdím žádným absurdním vozítkem. Na trabanta má mnoho lidí vzpomínky z dětství. Lidi nemají možnost vstoupit do stroje času, ale toto mi připadá reálné. Jedna věc je se tím čas od času projet a další věc je tím muset jezdit od rána do večera.
Pojďme k vašim koncertům, kolik lidí vám vyčetlo, že Forum Karlín loni nakonec nebylo jediným koncertem v životě?
Hodně a já si myslím, že ta kritika, výtky, glosy – jsou oprávněné. Já to opravdu nedodržel. Ale zase je třeba říct, že když jsem to plánoval, tak mě ani nenapadlo, že by toho mohlo být víc. Exkluzivitu jsem loni zachovat mohl, ale byl to takový souboj z mým egem, který jsem prohrál. Říkal jsem si, že dva koncerty už je miniturné, druhý argument byly peníze. Dalším koncertem jsem se dostal k penězům, které jsem mohl do show napumpovat. Podobná situace je i teď s O2 arenou. Vydali jsme opravdu veliké prostředky, aby se ta show líbila. Možná až zbytečně veliké, ale já to beru jako vklad – lidi zaplatili hodně na vstupenky, nemůžu pro ně přece udělat jen ledajaké vystoupení.
Jaká ta show bude?
Skončí přesně ve 21.15 (smích). Jsem asi jediný interpret, který přesně uvádí konec svého koncertu a bude trvat dvě hodiny. Hodně lidí mi totiž píše, že jede z daleka. Dali jsme do toho s týmem, který čítá asi 300 lidí, veškerý náš čas, um a kreativitu. Lépe už to neumíme. Šéfdesignér sice říká, že to bude show, podle mě to ale bude formátově koncert. Bude tam kapela, zpěváci, zpěvačky, akorát frontman, tedy já, nedisponuje velkým rozsahem hlasu a neumí intonovat.
Bojíte se?
Jsem podělaný strachy. Už jsem to zažil loni v Karlíně. Sice jsem zvyklý na velká pódia, ale jako moderátor. Ale loni, když jsem vylezl na pódium jako zpěvák, který bude hlavní tahoun show, se mi rozklepala kolena. Letošní produkce je tak gigantická, až mi jde mráz po zádech, co všechno se může pokazit. Navíc, třeba nedávno tu byli Imagine Dragons a jejich stage se stavěla od dvou ráno. My tu naši stavíme od soboty – musíme platit pronájem, energie, lidi, jídlo pro ně... Je to náročné, ale dali jsme tomu tento čas, abychom minimalizovali pravděpodobnost selhání. Přistupuji k tomu s obrovskou pokorou a vlastně i strachem. Chci ty lidi pobavit, nikdy jsem nic takhle velkého nedělal a možná už ani neudělám. Karlín byl pro mě tak silný zážitek, že nevím, jestli ho může něco překonat. Jsem si trochu vědom „syndromu dvojky“ a pro lidi, kteří už třeba byli v Karlíně, to dvojka bude.
Proč podle vás koncert tak láká?
Možná tím, co jsem řekl výše, jak k tomu přistupuji a to podle mě lidé vycítí. Navíc ti lidé z Karlína to „rozkecali“. (smích) Tam nevěděli, do čeho jdou, mysleli si, že to bude sranda a pak chodili a říkali, že to byl opravdu koncert. Dostalo mě to tedy i do nepříjemné situace, zatímco v Karlíně nikdo nic nečekal a mohl jsem jen překvapit, teď už čekají. Bojím se nenaplněných očekávání fanoušků.
