Vaše oceněná práce se jmenuje Interakce antiretrovirotik s lékovými efluxními transportéry a jejich vliv na transplacentární farmakokinetiku. Co to vlastně je?
Zkoumali jsme, jak jednotlivá léčiva prostupují přes placentu. To znamená, jak a jestli vůbec se dostanou léčiva z krevního oběhu matky do krve plodu během těhotenství. Snažili jsme se popsat, jaké faktory mohou tento přestup přes placentu ovlivnit. Z těch léčiv, které jsme si vybrali, tak to byla antivirotika, která se používají u těhotných HIV pozitivních žen a to v rámci léčby jejich nemoci, ale i v rámci prevence vůči přenosu viru z matky na dítě.
Jaký je rozdíl mezi antvirotiky a antiretrovirotiky, podle kterých se jmenuje vaše práce?
Antivirotika jsou obecně všechna léčiva, která působí proti virům a podskupina jsou ty antiretrovirotika. Ty působí proti retrovirům a mezi nimi jsou nejdůležitější infekce způsobující virus HIV.
Překvapilo mě, že se věnujete takovému výzkumu.
V Česku není moc HIV pozitivních lidí. A pozitivních matek byste u nás spočítala na prstech jedné ruky. Ale celosvětově je to velký problém, každý rok otěhotní asi jeden a půl milionu HIV pozitivních žen. Myslím si, že česká věda se snaží udržet krok se světem a navazuje spolupráce. Moje, teď už bývalá skupina, spolupracuje například úzce s Univerzitou v Manchestru. Sama jsem tam také byla a učila se pracovat s lidskými placentami. Pozvedlo to práci zase o level výš. Když se podaří přesvědčit navíc nějakou grantovou agenturu, aby vám na to dala peníze, tak se dá splnit všechno, nejen pro Česko.
Troje prestižní ocenění● Bolzanova cena Univerzity Karlovy je prestižní cena udělovaná studentům za mimořádně objevné práce. ● Ve 23. ročníku byly vybrány tři práce: od Zuzany Ptáčkové z Farmaceutické fakulty, od Veroniky Dulíkové z Filozofické fakulty a Zuzany Patákové z Matematicko-fyzikální fakulty. ● Druhý rozhovor si můžete přečíst zde: Někdy bádám s tužkou v ruce, říká matematička Patáková |
Jak se vaše práce dál využije?
Naše poznatky jsme publikovali v několika časopisech. Jednoduše řečeno jsme doplnili bezpečnostní a účinnostní profil léčiv. Poznatky o přenosu a nepřenosu přes placentu jsou obecně důležité pro správnou terapii. Je to komplexní problém, protože u většiny léčiv nechceme, aby prošly do oběhu plodu, ale aby léčily jen matku. Tady je specifická situace tím, že dítěti hrozí riziko, že se nakazí.
Je to takový balanc mezi bezpečností, aby se to miminko vyvíjelo správně, a tím, aby se nenakazilo. Nedá se jednoduše říct, že je dobré, když lék projde či neprojde.
Naše poznatky jsme publikovali v několika časopisech. Jednoduše řečeno jsme doplnili bezpečnostní a účinnostní profil léčiv. Poznatky o přenosu a nepřenosu přes placentu jsou obecně důležité pro správnou terapii. Je to komplexní problém, protože u většiny léčiv nechceme, aby prošly do oběhu plodu, ale aby léčily jen matku. Tady je specifická situace tím, že dítěti hrozí riziko, že se nakazí. Je to takový balanc mezi bezpečností, aby se to miminko vyvíjelo správně, a tím, aby se nenakazilo. Nedá se jednoduše říct, že je dobré, když lék projde či neprojde.
Jak se to zkoumá?
Přímo na těhotných ženách jsme nezkoumali nic. Ale existují dost dat z klinických studií, kde těhotné ženy antivirotika užívají. Tato data, která jsme měli k dispozici, jsou data po porodu, kdy se vezme krev matce a miminka a porovná se koncentrace léčiv. Takto se zkoumá, jestli ten lék prošel či neprošel. Ale zase je to spíše takový odhad, nevíme, jestli léčiva prošla do oběhu miminka už během těhotenství. To co projde na konci těhotenství, nemusí projít na začátku.
My jsme dále alternativními metodami zkoumali, co může přestup přes placentu ovlivňovat.. Dělali jsme především pokusy na březích potkanech. A pak jsme měli buněčné modely, na konci jsme přidali experimenty na lidských placentách od dárkyň, které byly po porodech. Na konci jsme měli ranec různorodých dat, která jsme pak spojili se známými daty a pak jsme mohli říct, toto léčivo prochází a toto ne.
A výzkum pokračuje nějak dál?
Ano, ale já už ve skupině nejsem. Ale to téma dál pokračuje. Jsou tam studenti, kteří mají ještě před obhajobou. Pořád to téma žije.
Otevřela vám Bolzanova cena dveře dál?
To zatím nevím. Je to hlavně ocenění pro celou skupinu, která na tématu pracovala. Každé ocenění zvenku je hrozně příjemné a je to takový impulz, že jste si to vybrala dobře. Ale určitě mě potěšila finanční odměna. Stipendium bylo 40 000 korun.
Na Bolzanovu cenu jste se přihlásila sama nebo vás někdo navrhl?
Byla jsem nominovaná fakultou. Dozvěděla jsem se to až v momentě, kdy mě vysílala fakulta, a já měla poslat potřebné materiály.
Jak to dnes vypadá v laboratořích? Je teď trendem, že je více holek?
Na farmacii určitě. I když na postgraduálu se poměr zlepší, ale holek je určitě víc.
Co je nejtěžší na práci v laborce?
Je to hodně individuální a strašně závisí na tom studentovi, jak se k tomu postaví a jak to využije. Zároveň máte možnost cestovat a jezdit na konference, vzdělávat se, chodit na různé workshopy a vzdělávací akce. Myslím si, že to pak člověk musí umět využít. Zároveň, když do toho dá hodně energie, tak to většinou nese nějaké ovoce.
Co teď děláte?
Po obhajobě jsem odešla pracovat na SÚKL, což je Státní ústav pro kontrolu léčiv. Pracuji jako klinický hodnotitel při registraci léčiv, kdy posuzuji vlastnosti léčiva, jestli je účinné a jestli má dostačující bezpečnostní profil. Pokud je to v pořádku, tak se podílím na kladném rozhodnutí pro jeho užívání u nás. Hrozně mě to baví. Úplně jsem vypadla z laborky, to mi trošku chybí. Ale současná práce je pro mě nová výzva.
Když nejste v laborce, tak co vám chodí pod ruku?
Jen dokumentace. Žadatel posílá profil léčiva a klinické studie, které hodnotím. Věnuji se hlavně hodnocení farmakokinetických vlastností léčiv a dále kardiovaskulární agendě, tam jsou hlavně generika čili kopie originálních léčiv.
Co si pod tím mám představit?
Například nějaká účinná látka na vysoký krevní tlak je nějakou dobu na trhu a má nějakou svojí patentovou ochranu a jakmile ji skončí, tak ji mohou vyrábět i ostatní farmaceutické firmy. Vede to k tomu, že jsou pak léky levnější a dostupnější pro lidi. Je to taková léková politika.
Nyní pracujete ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Na starosti máte posuzování vlastnosti léčiv. Třeba zda jsou účinná. Co byste poradila lidem, jak se orientovat v lécích?
Nejlepší je najít si svoji lékárnu. Chodit ke stejnému lékárníkovi. Člověk často potřebuje s něčím poradit, a když lékárník ví, co ten člověk bere za léky a jakou má přibližnou anamnézu, tak mu mnohem lépe poradí. A pokud máte pocit, že se vám málo věnují, tak těch lékáren je dneska všude dost.
