Češi jsou ochotní o provozu svého auta hodně „vyslepičit“

Moje příští auto bude jezdit na naftu. To tvrdí jen kolem osmnácti procent Čechů, kteří si v horizontu pěti let hodlají pořídit nový vůz. „Za odklon od nafty může jak aféra Dieselgate, tak třeba obavy, že diesely budou mít omezený vjezd do měst,“ vysvětluje Petr Knap z poradenské společnosti EY. Ta zkoumala očekávání zákazníků při nákupu a užívání vozidel v zemích visegrádské čtyřky.

Knap však připouští, že mezi úvahami a plány a reálným chováním při nákupu vozidla může být značný rozdíl. Například v roce 2018 tvořily v prodejích dieselové automobily něco přes třicet procent ze všech nově registrovaných aut. Je to sice o dvanáct procent méně než v roce 2016, ale také o dvě procenta víc než před patnácti lety.

Velký bratr v autě Moderní auta umožňují sběr dat o vozu i chování řidiče. Od roku 2018 jsou všechna nově prodaná auta v EU povinně vybavená systémem eCall (automatické přivolání pomoci při havárii). Na přání lze k novým autům vozu dodat systém Connect. Přes mobil může řidič sledovat, kde jeho auto parkuje, jestli překročil povolenou rychlost a další údaje.

Průzkum zjistil, že příklon k ekologickému uvažování se projevuje v Česku i ve vztahu k autům. Češi by si zcela jistě pořídili auto na ekologický provoz, byl by elektromobil nebo aspoň auto s hybridním pohonem. Lákají je nízké provozní náklady a také ekologický provoz. Jenže elektroaut se u nás loni prodalo jen 725 a vozů s hybridním pohonem necelých pět tisíc. To představuje pouhá dvě procenta všech nových automobilů. Důvod? Jsou zatím drahá.

Zajímavé je především zjištění, že značné části Čechů (a ještě většímu počtu Slováků) by vůbec nevadilo, kdyby jejich auta odesílala on-line data o tom, kudy a jakým stylem řidiči jezdí – ať už by je vůz přes mobilní propojení posílal prodejcům, automobilkám, nebo dokonce státu. O citlivé údaje, které mapují pohyb vozu a nemusí sloužit jen k řízení dopravy, ale třeba i ke komerčním účelům, Češi moc strach nemají.

Poláci-tajnůstkáři 10 Jen tolik procent Slováků by neposkytlo data o provozu auta a způsobu jízdy výrobci vozu či státní správě. Z Čechů by to byla necelá třetina. Naopak Poláci si svá data chrání mnohem pečlivěji. Státu by kvůli plánování dopravní infrastruktury a řízení dopravy či parkování poskytla údaje necelá pětina z nich. Stejně tak nejsou Poláci ochotní sdílet data s pojišťovnami.

„Názory na poskytování a sdílení dat přijímají lidé z automobilového průmyslu rozdílně,“ říká Tomáš Jungwirth ze Sdružení automobilového průmyslu. „Nedávno jsem se zúčastnil konference na toto téma. Mnohé názory na to, jak se mají data sbírat, chránit a využívat, byly protichůdné,“ uvádí Jungwirth.

V současnosti si například v Evropské unii už nekoupíte nový vůz, který by neměl povinně systém, jenž automaticky přivolá pomoc v případě nehody. „Podobně směřuje automobilová branže k takzvaným blackboxům,“ připomíná Jungwirth. V podstatě jde o alternativu černé skříňky v letadlech, která by zaznamenávala veškerá data o pohybu a provozu auta.

„Myslím, že tato data budou velice hodnotná, ale současně velice přísně hlídaná,“ říká Jungwirth. Klíčovou otázkou podle něho bude, kdo se v případě zavedení blackboxů stane vlastníkem dat. Ta lze využít jak pro bezpečnost, tak pro marketinkové účely. „Bude to řidič, nebo automobilka?“ ptá se Jungwirth a upřesňuje, že to zatím vyřešené není.