Čím Češi platili před sto lety? Právě před sto lety, 28. října 1918, vzniklo samostatné Československo. Čím v té době Češi platili a jak se peníze změnily? Zeptali jsme se Jaroslava Moravce, hlavního metodika ochrany platidel z České národní banky.
Samotným zřízením československého státu ještě nedošlo k významným změnám. Příprava nových hotovostních peněz je totiž poměrně složitý a časově náročný proces. Obyvatelstvo nástupnických států Rakouska-Uherska tak nadále platilo mincemi a bankovkami rakousko-uherské korunové měny, zavedené za panování Františka Josefa I. Její peněžní jednotkou byla koruna, která se dělila na 100 haléřů.
Takže koruna nevznikla až za Československa?
Ne, byla zavedena měnovou reformou už v roce 1892, kdy v poměru 1:2 nahradila rakouský zlatý, který se dělil na 100 krejcarů. Tedy zlatý jen názvem, ve skutečnosti to byla stříbrná mince. Zlatý a krejcar ale byly v národech rakousko-uherského mocnářství zakořeněné tak hluboko, že se na ně běžně počítalo ještě asi dvacet let a v lidové mluvě se používaly pro označení mincí i za první republiky. Ale vraťme se ke koruně. Československo ji převzalo a po měnových otřesech a reformách v ostatních nástupnických státech zůstalo jediným, který si tento název trvale ponechal. Dnes zůstává už jen v České republice.
Jak vlastně vznikl název koruna?
Název peněžní jednotky byl odvozen od koruny jako symbolu panovnické moci na „pomazaných hlavách“. Panovnické koruny byly zobrazeny i na samotných korunových mincích. Mince se razily ve dvou výtvarných podobách, tzv. rakouské ražbě v mincovně ve Vídni a tzv. uherské ražbě v mincovně v Kremnici. Obě ražby však měly stejné technické parametry a rovnocenně platily v rakouské i uherské části monarchie. Na korunové minci rakouské ražby byla zobrazena rakouská císařská koruna a na uherské ražbě uherská královská koruna.
Byly i dva druhy bankovek?
Ne, bankovky vydávané Rakousko-uherskou bankou byly pouze jedny, ale místo líce a rubu se jejich strany označovaly jako rakouská a uherská strana. Ty měly stejný textový obsah a jejich výtvarné řešení bylo totožné nebo se doplňovalo. Zajímavostí je, že na rakouské straně bylo označení hodnoty v devíti jazycích národů Předlitavska – německy, česky, polsky, italsky, rumunsky, ukrajinsky, slovinsky, srbsky a chorvatsky, či chcete-li srbskou a chorvatskou variantou srbochorvatštiny. Dva z těchto jazyků byly přitom zapsány cyrilicí. Na uherské straně byla pouze maďarština, což vyjadřovalo národnostní a jazykovou politiku Zalitavska. Tento princip byl porušen až v průběhu první světové války, kdy došlo v zájmu technického zjednodušení k návratu na líc s hlavním obsahem a vedlejší rub.
Jaké byly hodnoty mincí a bankovek, stejné jako dnes?
Nominální hodnoty byly nižší a celá skladba hodnot širší než dnes. Vezmeme-li stav těsně před zánikem monarchie, mince existovaly v hodnotách 1, 2, 10 a 20 haléřů, 1, 2, 5, 10, 20 a 100 korun. Bankovky existovaly v hodnotách 1, 2, 10, 20, 25, 50, 100, 200 a 1000 korun (dnes máme u mincí i bankovek po šesti hodnotách).
Dá se hodnota tehdejší koruny nějak porovnat s tou současnou?
To je velmi složité, koruna byla v průběhu těch sta let několikrát devalvována i revalvována, několikrát se přepočítávala a to i rozdílně podle výše vyměňované částky a formy peněz. Nominální přepočet je tedy obtížný, respektive nám mnoho neřekne. Můžeme si pomoci přes kupní sílu, tedy zjednodušeně množství zboží či služeb, které se za korunu daly pořídit. Tu však zase zkreslují rozdíly v cenách zboží a služeb různé kvality a významné změny v obecné dostupnosti některých zboží a služeb. Dámy ale určitě zaujme, že kostým stál kolem 30 korun, boty 15 korun a malá kabelka 5 korun. Pány zase bude zajímat, že oblek přišel na 25 korun, svetr 5 korun, košile 3 koruny, ponožky 25 haléřů a půllitr piva na 15 haléřů. Kilogram chleba i litr mléka se daly pořídit za 30 haléřů, cukr za 80 haléřů, máslo a hovězí maso za 2,50.
Říkal jste, že rakouský zlatý předcházející koruně vlastně nebyl zlatý, koruna zlatá byla?
Korunové mince, reprezentující peněžní jednotku, byly stejně jako dvoukoruny a pětikoruny stříbrné, ale vyšší hodnoty, desetikoruny, dvacetikoruny a stokoruny skutečně zlaté byly. Rakousko-uherská korunová měna byla měnou zlatého standardu, což zjednodušeně znamená, že byla stanovena úřední cena zlata a možnost směny bankovek za zlato. V Rakousku-Uhersku však zlatý standard existoval v nejméně čisté podobě jako takzvaný standard zlaté devizy. Znamenalo to, že bankovky nebyly směnitelné za zlato přímo, ale nepřímo prostřednictvím zlatých deviz, tedy bankovek těch států, kde zlatý standard existoval v čistší podobě, s přímou směnitelností bankovek za zlaté mince nebo zlaté slitky.
A platilo se tedy zlatými mincemi?
Velmi omezeně. Obyvatelstvo se zlatých mincí obvykle hned po jejich obdržení zbavovalo a vyměňovalo je za bankovky. V době politické stability a relativní hospodářské prosperity byly totiž zlaté mince nepraktické, měly malý průměr (například desetikoruna 19 mm, tedy menší než současná česká koruna) i hmotnost, takže se snadno poztrácely. Mnohem praktičtější byly bankovky, sice papírové, bez vnitřní hodnoty, ale větší. Tento stav se dramaticky změnil po vypuknutí první světové války. Obyvatelstvo drahé kovy tezaurovalo, tedy stáhlo z oběhu a uschovalo jako hodnotu, vysoce likvidní a kdykoliv použitelnou na úhradu prakticky čehokoliv.
Zlaté mince tedy byly malých rozměrů, naopak o starých bankovkách se říká, že byly velké.
To je pravda, tehdejší bankovky byly „čtvercovitější“, tedy poměr délky a šířky nebyl tak velký, jako dnes. Poslední rakouská stokoruna měla rozměry 163x108 mm, největší byla tisícikoruna o rozměrech 192x128 mm. Dnešní největší pětitisícikoruna má rozměr 170x74 mm.
Co se ještě za války změnilo?
Nominální hodnoty zlatých mincí existovaly od roku 1902 souběžně i v bankovkách. Horší to bylo s hodnotami stříbrných mincí, které neměly přímou náhradu. Rakousko-uherská banka proto musela prolomit hranici nejnižší nominální hodnoty 10 K (tehdejší zkratka rakousko-uherské koruny) a od roku 1914 tisknout ve velkých objemech také nízké hodnoty 2 K a později i 1 K (připravena byla i 5 K, ale k jejímu vydání nakonec nedošlo). To však nebylo všechno. Stát stahoval z oběhu i mince z kvalitních kovů – bronzu a niklu, které se staly strategickými surovinami. Dvouhaléře a dvacetihaléře tak byly nahrazeny železnými a desetihaléře alpakovými (slitina mědi, zinku a niklu).
Bankovky se za války nezměnily?
Bankovky korunové měny byly od jejich první emise z roku 1900 postupně nahrazovány novými, technicky dokonalejšími vzory a později i doplňovány zmíněnými nízkými hodnotami. Velké změny nastaly až v posledním čtvrtletí roku 1918 právě v době, kdy byl vyhlášen samostatný československý stát. Nominálová skladba byla doplněna jednoduše tištěnými jednostrannými hodnotami 25 a 200 K a v listopadu 1918 ještě vysokou hodnotou 10 000 K, která však na československém území už oficiálně neplatila, protože ministr financí Alois Rašín odmítl vyhlášení její platnosti ve Sbírce zákonů.
S těmito mincemi a bankovkami tedy platili Češi po vzniku Československa v říjnu 1918. I když byly zahájeny téměř okamžité přípravy, první prozatímní československé peníze byly vydány do oběhu až o pět měsíců a definitivní peníze dokonce až o devět měsíců později. To už jsou však události roku 1919, které si necháme někdy na příště.
