Ačkoli původní primární starostí českých firem bylo zajištění náhrad za ukrajinské zaměstnance, kteří byli povoláni do záloh zpět na Ukrajinu, mnoho starostí způsobil také také úbytek odbytu ve vztahu k obchodním embargům vůči Rusku. Mnoha firem se dotklo také narušení dodavatelských vztahů a chybějící dodávky materiálů, polotovarů či různých technologických celků.
Už tou dobou se ale na pozadí rýsoval ještě větší problém. Snaha západních vlád o eliminaci závislosti na ruské ropě a plynu logicky zvýšila ceny zmíněných komodit. Bohužel do doby otřesu na českém energetickém trhu, kdy z trhu během několika týdnů odešlo několik zprostředkovatelů energie jak pro domácnosti, tak korporátní klientelu, přiletěla další bomba. "Měsíční úhrada silové energie se nám za poslední rok zvýšila z 3 milionů na 12, čímž se nám zásadně zvyšují výrobní náklady, a to zcela bez možnosti promítnutí zvýšených nákladů do koncové ceny," tvrdí Libor Witassek, český kybernetik, podnikatel a manažer a dodává, "po 30 letech působení v průmyslu a 20 letech jako krizový manažer bych měl vědět, jak se v této situaci zachovat. Jenže já opravdu nevím. Pokud nezasáhne vláda, český průmysl zasáhne obrovská krize."
Většinovým názorem lídrů ve výrobě je, že se předchozí vlády dostatečně nevěnovaly otázce energetické bezpečnosti a nastavení energetických procesů, zejména tématu energetické soběstačnosti. Velké kritice byl podroben export významné části elektrické energie v době, kdy její cena na místním trhu raketově stoupá. Otázkou samozřejmě zůstává, jakou formu by vládní pomoc měla mít, je pochopitelné, že systémové procesní nastavení nelze měnit ze dne na den, a navíc je dlouhodobě zasmluvněno.
Mezi další pojmenované kritické momenty se řadí dvojciferná míra inflace, nedostatečná výše investic do inovací a potřeba zvýšení poměru aplikovaného výzkumu v rámci českého vzdělávání. To vše je dobře patrné v tzv. Úsměvné křivce Stana Shiha, o které se začalo mluvit zhruba třicet let zpátky. Tato křivka nám říká, že je nutné zvyšovat přidanou hodnotu. S ní souvisí také vzdělání a výzkum. "Z hlediska odkazujícího na úsměvnou křivku si myslím, že by mělo zaznít, že podpora investic do vzdělání a výzkumu by měla být klíčovou,” řekl Richard Hindls, český statistik a ekonom a současně dodává: “myslím si, že je třeba v tuhle chvíli počítat i s těmi horšími variantami, které tady jsou. Mělo by ale zaznít, že to řešení tady je! Jednak v rukou politického establishmentu a jednak je to řešení v oblasti vědy a výzkumu.”
V dlouhodobém horizontu pak dalším kritickým momentem je automatizace a její vliv na společnost a sociální politiku. Naopak mezi příležitosti řadí mezigenerační předávání zkušeností napříč všemi kvalifikacemi nebo orientace na výrobní obory s vysokou přidanou hodnotou. Shoda panuje na snaze produkovat koncové výrobky. Heslem, které v rámci panelu zaznělo velice často je - chceme z Česka mozkovnu, nikoli montovnu. Ladislav Verner ze společnosti SOMA Engineering tvrdí, že by se stát měl chovat jako lepší hospodář, "chybou je investice do vzdělání jednotlivce, když následně z jeho kvalifikace neprofituje český průmysl a potažmo i český stát, když jej necháme po studiu odejít do zahraničí", a Witassek rovnou navrhuje, že by se financování škol mělo odvíjet od hodnocení míry zaměstnatelnosti jejich absolventů v oborech s vysokou přidanou hodnotou. Dodává a členové Rady expertů s ním unisono souhlasí, že "dokud se nevyřeší aktuální otázka vysoké ceny energií, nemá smysl řešit jakékoli další otázky."
Rada expertů je jednou z platforem České manažerské asociace, která od roku 2017 vyzývá Vládu ČR k podpoře českých firem, českého výzkumu a finálních českých výrobků s takzvanou vysokou přidanou hodnotou.
Za Českou manažerskou asociaci
Bc. Kateřina Božková, DiS.
PR a projektová manažerka
ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
