Pokud se mezi partnery objeví nějaké spory a nechtějí je řešit třeba v manželské poradně, jak jim může pomoci kurz, který vedete?
Mám za sebou psychoterapeutický výcvik. Součástí mých kurzů je skupinové sdílení, kde, obzvlášť když skupina spolupracuje delší dobu, vzniká důvěra pro řešení jejich osobních věcí typu žárlivost, slaďování práce a rodiny, kolik na sebe mají vzájemně času. Protože to řeší páry v rámci celé skupiny, tak si můžou vyměňovat vzájemné zkušenosti. Je to terapeutické. Páry se mohou posunout k většímu vnímání. Můžu jim položit otázky, které by si oni sami nekladli, takže se pak podívají na svůj vztah jinýma očima.
Nastíníte nám pro představu, jak smíšený kurz pro páry probíhá?
Začínáme v pátek večer a končíme v neděli odpoledne. V pátek a v sobotu končíme někdy až kolem půlnoci. Cvičení jsou na rozvíjení kreativity. Může se stát, že jim dáme cvičení, kde si rozdělí čas a každý z té dvojice má prostor pro sebe a určuje, co se v tom čase bude dělat, a ten druhý se mu snaží vyhovět. Pak se vymění a udělají to obráceně. Páry se tak zvou do svého vlastního světa navzájem. Je to moc zajímavé cvičení, které hodně mužů i žen posouvá.
Jak s účastníky pracujete, abyste navodila atmosféru pro sdílení a odbourala jejich zábrany?
Na začátku si řekneme pár slov o sobě. Potom následují cvičení, která lámou ledy, jako například nějaká dynamická meditace, která člověku umožní, aby se zbavil napětí a dostal se víc k sobě. Pracuje se tam i s masáží nebo jsou tam cvičení, kdy si páry povídají o svých kladech a záporech, každý na to má stejný čas. Předtím je připravuji nějakou meditací, aby to bylo láskyplné a nebylo to útočné. Střídají se dynamické aktivity a povídání. Je to hodně nabité.
Účast na takových kurzech je lákavá, přesto však může vyvolávat v člověku strach či předsudky. Jak se na to připravit?
Strach je úplně přirozenou součástí, zvlášť když jde člověk do něčeho takového poprvé. Když cítí nějaké obavy, je dobré, aby mi zavolal. Obvykle to telefonní rozhovor rozptýlí nebo mu zodpovím nějaké otázky. Většinou ale, kdo ke mně jde, přichází na doporučení. To znamená, že mě ti lidé od někoho znají a dokážou si to lépe představit. Hned na úvod dávám seznamovací cvičení, ve kterém je i trochu legrace, díky tomu pak hodně padají bariéry.
Bývají otevřenější a sdílnější muži, nebo ženy?
Záleží na tom, kdo kurzy navštěvuje déle. Ženy bývají sdílnější, ale ne všechny. Introvertní typy třeba tolik ne. A muži se nechají časem inspirovat, někteří jsou hodně otevření, ale protože v mých kurzech často mají ženy více zkušeností, tak jsou obvykle otevřenější ženy.
Kolik kurzů by měli partneři absolvovat, aby jim to pomohlo v řešení problémů?
Pár může klidně absolvovat jen jeden smíšený kurz, jen víkendovku.
I jednorázová návštěva může dvojici pomoci?
Určitě. Spousta párů se takhle dala dohromady, ale taky se můžou rozejít. Pokud k sobě nepasují a berou to jen jako poslední záchranu, tak to může být naopak. Účast na kurzu může urychlit sblížení, ale i rozchod, pokud spolu ti lidé nejsou kompatibilní. Je zbytečné trápit se několik let v nefunkčním vztahu. A myslet si, že tak odlišní lidi by spolu neměli trávit čas nebo něco takového, takže se může stát, že se i rozejdou. Ale mám i takové páry, které se rozchází, schází, a pak zase rozchází, protože je to prostě v jejich povaze.
Proč jste se rozhodla s ženskými kruhy a smíšenými kurzy začít?
Paradoxně jsem se k této cestě dostala přes odmítání svého ženství v mládí. Velmi ráda jsem pobývala ve svém dospívajícím období s kluky, občas jsem i byla samotná žena na „pánské jízdě“ a vyhledávala jsem mužskou společnost. Ani ne tak proto, že bych s nimi silně popíjela nebo se s nimi milovala na potkání. Ale velmi mne přitahovalo mužské myšlení, důraz na intelekt, mužský svět, kamarádství. Ženy mi tehdy připadaly příliš hašteřivé, občas plytké klábosením beze smyslu. Být hloupou pro mne tehdy bylo větší ponížení než být ošklivou. S odstupem mnoha let si ovšem uvědomuji, že i tehdy jsem toužila po ocenění mužů, po ocenění mé chytrosti, důvtipu, schopnosti držet s nimi krok. A hluboko uvnitř jsem vlastně nevědomě toužila po přijetí „celé mě“, po lásce, naplnění. Jen jsem to tehdy o sobě nevěděla a ani bych si to nepřipustila.
Vzpomenete si, co bylo tím hlavním impulzem a motivací, proč jste se vydala touto cestou?
Oním okamžikem, bleskem z čistého nebe, bylo oznámení mého muže, že mě po 14 letech opouští. A já jsem s ním právě byla ve druhém měsíci těhotenství. Zhroutil se mi svět. Na začátku pátého měsíce jsem potratila. Muž odešel a svět se ponořil do tmy. Ta nejhorší tma trvala rok. Začala jsem poté navštěvovat množství kurzů a výcviků – tantrických, šamanských, konstelačních... Některé byly čistě ženské, většina smíšených. V té době totiž učilo v naší zemi velmi málo ženských učitelek. Takže jsem na pozvání kolegyně Katky Kramolišové, se kterou vedu občas kurzy dodnes, začala učit sama.
