Co vám v kampani schází?
Humor. V týmu kolem Václava Havla bylo hodně legrace, i když se řešily velice vážné věci. Václav Havel se i s vážnými situacemi dokázal vyrovnávat s nadhledem, legraci si dělal i ze sebe.
Jste z diplomacie připraven na stres, který soupeření o Hrad přinese?
Někdy musíte zvládat i situace, které se odstonávají. Když se diplomat dostane do dlouhodobého stresu, například při vážné mezinárodní situaci, tak už to můžete fyzicky odnášet. Na určitou míru tlaku a stresu jsem proto zvyklý. A připravený.
I na to, že nic o vás nebude tajné?
Měl jsem skoro dvacet let nejvyšší bezpečnostní prověrky v ČR, o mně se ve státním aparátu ví hodně. Musel jsem celou řadu věcí vysvětlovat, respektive hlídat, aby se mi neděly. Nesměl jsem mít nezdaněné příjmy, žádná bílá místa v životopise. Všechno průběžně dokladovat. Nesměl jsem zapomínat hlásit, když jsem prodal staré auto a kupoval si nové.
Jako prezident byste nic hlásit nemusel.
Vím, jak je vzácné, když má prezident kolem sebe prověřené lidi. Pro mě to je podmínka, bez které nelze funkční úřad postavit. Těšilo mě, když Miloš Zeman na začátku svého mandátu velmi jasně prohlásil, koho bude mít vedle sebe, že to budou lidé prověření a vzdělaní. Ten tým se ale vybarvil, dnes je na výměnu.
Jak jste si vybíral ten svůj?
Naprostá většina jsou dobrovolníci, přátelé z dávných dob, z rodiny, známí známých. Jsou mezi nimi experti na slovo vzatí. Skládal jsem si tým podle toho, jak rostly potřeby. Někteří zastavili práci, kterou dělali, nebo jsou připraveni naskočit, kdybych zavelel. Šli do akce, kdy výsledek není jistý. Problém je, že dnes jak v byznysu, tak ve veřejných institucích jsou podmínky nastaveny tak, že namotat se do politické práce, byť na měsíc nebo na dva, je často z hlediska podmínek, které ti lidé podepisují, nemožné.
Občas zazní, že se přímá volba neosvědčila a prezidenta by měl zase volit parlament.
Nesahejme na ústavu. Je to smlouva a smlouvy se mají dodržovat. Naše starost v nakládání s ústavou a politikou je v tom, že je chceme měnit pořád. Kreativita je třeba, v nakládání s ústavou bych byl konzervativní.
Miloš Zeman má proti vyzyvatelům výhodu, že se mohl veřejně prezentovat.
Od toho je kampaň, abychom veřejnost informovali, kteří tu možnost neměli. Nejsem úplně neznámý. Moje nejstarší články v novinách jsou dvacet let staré. U Václava Havla jsem nastupoval v roce 1995. Když jsem měl potom politickou funkci, vědělo se o mně, takže politickou historii mám. Můj názor je, že na nejvyšší politickou funkci je třeba hledat politického kandidáta. Není to jen ceremoniální záležitost, máte řadu významných pravomocí, tam, kde je nemáte, máte významný vliv.
Musíte oslovit jak své fandy, tak ty, kteří slyší na jednoduchá hesla a sliby.
Já jsem kantor, mám taky dlouholetou zkušenost s životem rodiny, s životem postižených, s životem lidí, kteří závisejí na státu z hlediska dávek. Zdá se mi, že mé zkušenosti mě uschopňují k tomu, abych některé věci viděl i jinak, než se zdá z mé diplomatické kariéry.
Vím, že jste musel omezit práci kvůli nemoci dítěte.
Měli jsme doma dvacet let postižené dítě, to je průprava na celou řadu situací. Musíte vyjednávat z pozice těch, kdo potřebují pomoc a solidaritu. Naformátuje vás to. Zdá se mi, že v naší společnosti je celá řada lidí, kteří mají pocit, že jejich starostem nahoře nikdo nenaslouchá. Tady si myslím, že je třeba naslouchat i těm, kteří mluví potichu a neposlouchají dlouhé projevy a stačí jim jednoduchá hesla a potřebují slyšet, že jim někdo rozumí.
Jste otcem čtyř dětí. To není v Česku až tak běžné. Všechny s jednou ženou?
Mám stále stejnou ženu. Zdá se mi, že společnost, která nechce mít děti, ztratila naději v budoucnost. Pro mě starat se o děti a žít s nimi je životní program. Musím říct, že je to mnohem větší zábava, než jsem si dokázal jako svobodný představit.
A taky se musí člověk otáčet, ne?
Mám kamaráda ve Francii, otce deseti dětí. Zval nás na dovolené. S jeho i našimi dětmi, s jeho bratranci a sestřenicemi nás bylo každý den u stolu i padesát. Říkával: „Víš, lidi si kupují seskoky na gumovém laně, ale když vidíš ten cvrkot kolem, já nic adrenalinového nepotřebuji.“ Jediné, co jsme řešili, co se bude vařit a jestli budou vařit Češi nebo Francouzi. Zkušenost s adrenalinovým sportem tátů od rodin mi přišla taky dost dobrodružná.
Co vštěpujete svým dětem vy?
Děti nejvíc formujete tím, když jim nic neříkáte. První syn nám zemřel. To, že jsme se nakonec rozhodli mít další děti, přesto, že první bylo nemocné, je silným formujícím elementem. Když dnes vidím naše děti, jak se chovají k nemocným nebo postiženým, tak si říkám, v tom já nejedu, je formoval jejich brácha.
Otevřel byste zase Hrad?
Nemohu posoudit, proč bariéry a ochranné rámy nainstalovali. Ale jako prezident bych si nechal předložit vyhodnocení celé situace, která k uzavření Hradu vedla, provedl bych s experty analýzu a co nejrychleji areál otevřel.
První cesta českého prezidenta vždy vede na Slovensko. Kam byste jel na druhou zahraniční cestu?
Pro mě je Bratislava prvním městem, které mám v plánu navštívit jako prezident. Pak jsou to naši další sousedé Německo, Polsko, Rakousko. Důsledně bych hlídal, abychom měli možnost vést dialog i s těmi, se kterými nesouhlasíme, pracoval bych na tom, aby nás naši spojenci vnímali jako spolehlivé a abychom se za evropským stolem neztratili. Tam je potřeba umět občas bouchnout do stolu. I to patří k diplomacii.
