Český pecen či bochník, jak kdo chce, je celosvětově i téměř celoevropsky jiný, než na jaký natrefíme jinde. Ještě tak v sousedním Německu, na Slovensku, v Rakousku a Polsku si koupíme přibližně totéž, na co jsme zvyklí, žitný či pšeničnožitný výrobek. Všude jinde je chleba převážně bílý, pšeničný, případně i kukuřičný, někde silně tmavý, často má podobu veky či placky.
Kdo krmil jen hotely a hospody, ten zaplakal
Takže není divu, že žita se poměrově nejvíc asi pěstuje u nás, stejně tak je náš chléb jednou z nejtoužebněji vyhledávaných komodit všech Čechů, kteří žijí v zahraničí. „Určitě mi přivez náš chleba,“ zní často přání, když jedete ke známým Čechům v cizině. České pivo seženete mimo Česko spíš, na českou moučnou klasiku ale nenatrefíte.
Stejně jako jiné obory, i pekaři a cukráři si prošli hlavní covidovou etapou s většími nebo menšími šrámy. Naštěstí jíst se musí a lidé chléb, buchty, koláče, rohlíky a další výrobky kupovat nepřestali. „Řada pekáren ale přišla o odběratele, když zavřely restaurace a hotely,“ upozorňuje Jiří Balabán, předseda Svazu pekařů a cukrářů České republiky. Mizerně na tom byli nebo jsou ti, kteří se dlouhodoběji zaměřovali právě na tento segment trhu.
„Teď se k tomu přidaly i rapidně rostoucí ceny energií,“ připomíná Balabán. Do budoucích cen se proto nepromítnou jen faktury za plyn a elektřinu, ale i vstupních surovin. Třeba i malá úroda řepky, jejíž olej je důležitou součástí pečiva. Podobně šly nahoru i ceny pšenice, o necelých dvacet procent. Současně Balabán dodává, že pokud má být pečivo kvalitní, nesmí být levné.
Soutěžte o kvalitu, ne o nejnižší cenu, vyzývají velké obchodníky pekárnyPřípadné zvýšení cen chleba by podle pekáren vyšlo každého asi na 30 korun měsíčně navíc.
|
Nahoru šly rohlíky. Potichu a nenápadně
Naráží na to, že například přibližně dvoukorunová cena rohlíku ve velkých obchodech je podle českých pekařů příliš nízká a dlouhodobě neudržitelná. I když před třemi čtyřmi lety býval rohlík za 1,50 koruny, nyní se nejlevnější prodává za korunu a devadesát haléřů. Ale i tak je současná cena vyšší o téměř třicet procent a většina obchodníků zdražovala na nynější výši najednou, bez přidávání desetníků. Co ale pekařům vadí, to jsou marže, které se u nich příliš nehýbou, zato obchodníci si přicházejí na své (viz box).
33 procent
|
Láce? Co když je to ale trochu jinak?
Naříkání nad levným chlebem je ale relativní. V evropském žebříčku, přepočteno na kilogram a eura, je Česko pátou nejlevnější chlebovou zemí. Méně stojí tato potravina jen v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a Litvě. U nás vyjde kilo nejlevnějšího „božího daru“ na necelé euro. „Od začátku letošního roku stouply pekárnám celkové náklady asi o třicet procent. Realizační ceny základních výrobků, jako je chléb či rohlík, přitom podle Českého statistického úřadu dlouhodobě stagnují. Situace je pro pekárny neudržitelná,“ argumentuje výkonný ředitel Svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal. Pokud by výrobci neuvedli do souladu rostoucí náklady s cenami výrobků, desítky z nich by musely ukončit podnikání. Tak to alespoň vidí čeští pekaři. Malí i velcí.
Jenže – třetinu všech prodaných chlebů v současnosti tvoří nejrůznější „speciály“, tedy žádná levná Šumava. Lidé si za výživné a chutné chleby rádi připlatí. Na odbyt jdou chleby s vyšším podílem žitné mouky i chleby celozrnné a s dalšími výživovými příměsmi. Jejich cena se přitom už pohybuje kolem padesáti korun a výše. Populární je i nakupování pečiva na farmářských trzích. A tam jsou ceny od malých pekařů jinde než v rozlehlých hypermarketech.