S příchodem jara se do ulic vracejí žebráci. Strážníci jejich přestupky řeší rok od roku více a více. Loni v Praze městská policie zaznamenala 5399 přestupků a správních deliktů žebrajících osob. Což je zhruba o 60 procent více než předloni.
„Strážníkům nejsou někteří žebráci neznámí, jelikož jsou to současně ilidé bez domova, kteří v centru na ulici i žijí. Ty pak strážníci řeší opakovaně a to v místech, kde je žebrání zakázáno,“ říká pro deník Metro mluvčí pražských strážníků Irena Seifertová. Podle ní žebráků nepřibylo, ale čísla řešených přestupků narostla, protože se metropolitní policie na žebráky v poslední době více zaměřuje.
Jiný názor má Jakub Marek, který patří do facebookové skupiny Bezdomovci, lidé jako my. „Je možné, že kvůli vyhlášce, která zakazuje výkup sběru na hotovost, se počet lidí na ulici živící se žebráním trochu zvýšil,“ myslí Marek, který patří do skupiny dobrovolníků pracujících slidmi bez domova.
Ačkoliv je žebrání přestupek, existují gangy, které se na něj zaměřují profesionálně. „V letním období strážníci zaznamenávají zvýšený výskyt i profi žebráků. Jsou to převážně Rumuni, kteří žebrají formou předstírání zdravotního postižení nebo stáří,“ říká mluvčí pražských strážníků.
Dalším trikem, jak z lidí vymámit peníze je hra na mnichy. Falešní vyznavači buddhismu mají oranžové hábity a v letních měsících prodávají předměty, které mají údajně jejich požehnání. Jedná se však o cetky. Jindy nepraví mniši loudí peníze formou sbírek.
„Pamatujte na to, že legální sbírka podléhá jasně daným pravidlům, knimž mimo jiné patří povinnost výběrčích ukázat osvědčení od magistrátu a mít zapečetěnou schránku na peníze,“ radí mluvčí pražských strážníků Seifertová, jak poznat legální sbírku.
Další tip, jak odhalit falešného žebráka má dobrovolník Marek. „Jsou lidé, kteří se ptají po drobných, s tím, že mají nějakou smutnou historku. Ti co si chtějí vydělat na jídlo, nebo na vlak, většinou peníze chtějí na něco jiného. Zda opravdu potřebují jízdenku nebo mají hlad poznáte jednoduše, a to tak, že jim nabídnete, že jim danou věc osobně půjdete koupit,“ radí. Protože žebrání nemůže být zakázáno plošně, vymezují radnice zóny, kde zákaz žebrání platí. V Praze mají takovou vyhlášku už řadu let. Ostatní větší města se postupně přidávají. Od loňského července má takové omezení například padesátitisícová Jihlava.
Vaše zkušenostiDeník Metro vyzval čtenáře, aby se s námi podělili o své zkušenosti s lidmi žebrajícími v ulicích české metropole. Tady jsou jejich vzkazy: - Jana Brichtová: Rozdávám drobné, a to speciálně lidem tělesně postiženým, zvláště pak slepcům, protože jsou skromní a vždy poděkují.
- Alena Beranová: Už ne! Od příhody, která se mi stala na konci eskalátoru při výstupu z metra na Jungmannově náměstí, už neprojevuji šlechetnost. Člověk vypadající jako slepý mě po vložení 20 korun do jeho dlaně zahrnul sprostými nadávkami ve smyslu „tohle si strč ....“. Takže kdo potřebuje a kdo se jen tak tváří?
- Petr Liška: Být mladý začnu to dělat taky a ne celý život dělat od do v potu tváře a platit daně na mizerný důchod.
- Yulia Gavrilova: Myslím, že je dobré pomáhat lidem, kteří pomoc opravdu potřebují . Lidé, kteří žebrají v ulicích metropole, jsou různí. Podle mého názoru můžeme vidět 2 typy lidí, kteří žebrají. Jedna skupina jednoduše leží na zemi a žebrá, druhá skupina dělá něco aktivního, například hraje hudbu. Ráda poslouchám hudbu a myslím, že v tomto případě bych drobné dala.
- Katka Vorlická: Ráda připojila nejen otázku, kolik se tedy dá žebráním v centru vydělat. Zajímalo by mne také, čím to, že mnoho pražských žebráků v Praze zaujímá polohu v kleče s hlavou schýlenou k chodníku, podobně jako kdyby se např. modlili. Samozřejmě, žebrání je k vidění ve většině velkých měst nejen v Evropě, ale patrně jsem se nikde jinde nesetkala s tím, že by žebrající zaujímali tak zranitelný postoj. Nemůžu se zbavit dojmu, že se tak svévolně vystavují zbytečnému riziku, že na ně tak kdokoliv může šlápnout, kopnout (si) do nich... Pracuji jako turistická průvodkyně, takže nejenže si tuto otázku kladu sama, ale byla mi i mnohokrát položena. Bohužel jsem zatím uspokojivou odpověď nezískala, a to ani u žebráků samotných při pokusu o přátelský rozhovor. Z dosavadního "průzkumu terénu" mám pocit, že zvlášť někteří jedinci tím chtějí zdůraznit, jak moc jsou potřební a jak hluboko na "společenské dno klesli". Tomu by někdy odpovídala i rétorika, když někteří žebráci potenciální dobrodince oslovují ve stylu "Dobrý den, vážená paní, odpusťte, že si dovoluji na vás mluvit a že vás obtěžuju, ale poníženě prosím...". Za sebe musím podotknout, že je mi takto výrazná a ještě podtrhovaná komunikační asymetrie nepříjemná a úplně ji ani nechápu, víc bych ocenila rovnější jednání. Sama po různých a ne vždy dobrých zkušenostech s rozdáváním peněz raději věnuji například svačinu.
- Filip Chudoba: Myslím si, že na světě jsou lidé, kteří si zaslouží pomoc více a kteří jsou za naši pomoc vděční. Nechci házet bezdomovce do jednoho pytle, ale většina stejně vše co vyžebrá, utratí za krabicové víno a věci, které nepotřebují k tomu, aby se zařadili do běžného života. Rád obdaruji pouliční umělce, nicméně peníze "jen tak" investuji jinam. Úplně nejlepší je, pomoci přímo, ať už potravinami, léky, pitím, potřebami hygienickými i do školy, ale i třeba jenom tím že si s nimi popovídáte, tak jako jsme to dělali my na Srí Lance a v Egyptě. A upřímně, mám z toho mnohem lepší pocit než dát pár korun bezdomovci, který to stejné utratí za nějakou blbost.
|
Strážce streamu
