Jak byste popsala svůj styl?
Minimalistický. U mě moc nenajdete žádné vzory, výrazné barvy, ale minimalistické a jednoduché a pohodlné oblečení, protože jsem pořád v pohybu. Nejčastěji nosím tenisky a něco pohodlného, abych se jednak mohla hýbat a zároveň proto, že hodně času trávím i v autě. Takže to musí splňovat všechny tyto předpoklady.
Co byste doporučila ženám, které nejsou minimalistky, baví je odvážné barvy a vzory, které ale často přeplácávají?
Nechte vyniknout jeden kousek. To funguje nejlépe. Když jsou hodně vzorované šaty, tak utlumit všechno ostatní, když mám vzorovanou kabelku, tak dát do základních barev oblečení, které máte na sobě, a nechat ten kousek vždy vyniknout. To bude vždy fungovat.
Třídíte lidem i šatníky?
Ano, lidé si mě mohou pozvat domů. Je to jedna ze služeb, která se využívá nejčastěji a pro dlouhodobou spolupráci je to nejlepší začátek, protože vím, co klient má doma, takže pak se s tím lépe pracuje a nemáme tendenci kupovat stejné věci.
Když k někomu přijdete domů, vyhodíte půlku skříně?
Ne, toho se nemusíte bát. Snažím se pracovat s tím, co tam je, většinou to funguje tak, že všechny věci vytáhneme ven a jednu po druhé buď vracíme zpátky, nebo dáváme na hromadu „už to dosloužilo“, přemýšlíme nad tím, jak by to šlo využít jinak. Ale není mým cílem, aby ve skříni nic nebylo, o tom to není. Spíš vytřídíme věci, které už dosloužily, nesedí správně nebo už vyšly ze vkusu, který daný klient má, a už to do šatníku nesedí.
Šárka Štursová
Mají podle vás Češky dobrý vkus?
Myslím, že jsme pořád hodně konzervativní, hodně se to liší region od regionu. Ve velkých městech si umíme s nějakými věcmi víc pohrát, ale je to i tím, že nabídku v okolí máme větší než třeba v menších městech a vesnicích, tam je samozřejmě výběr omezenější.
O Francouzkách se říká, že mají šmrnc, o Britkách zase koluje názor, že se oblékat neumějí. Jak jsme na tom oproti jiným zemím?
Oblékání je hodně subjektivní věc, každý máme jiný vkus, někomu přijde super něco, co jiným přijde otřesné. Neřekla bych, že Britky vypadají špatně nebo mají špatný vkus, ale jsou mnohem odvážnější, umí vynést své tělo. U nás se body positivity nějakým způsobem rozbíhá, oproti tomu Britky byly vždy ženské, které mají nějaké tvary, a nikdy se to moc nesnažily skrývat.
V čem ještě zaostáváme?
Podceňujeme kvalitu věcí, máme tendenci kupovat stylem „hlavně ať je toho hodně a je to levné“, ale to je něco, co se také naštěstí mění. Je to určitě spojené i s historií, která se tu děla. Pro spoustu lidí je lepší mít toho víc a za levno, stejně tak to funguje v pohostinství – za malé peníze velká porce. V tomhle dáváme do pozadí kvalitu. Přitom to nemusí být drahé značky, ale je důležité koukat na materiály a na zpracování.
Setkáváte se při prolézání šatníků s věcmi, kterými si vyloženě škodíme? Neumíme moc pracovat s figurou, kterou máme, protože cílem oblékání je postavu, ať je jakákoli, podpořit, podtrhnout. V tom máme trochu tendenci se schovávat do velkých věcí. Druhý problém je, že hodně překombinováváme věci. Barvy, vzory, všechno naráz. Další věc, která pomalu ustupuje, je velké barevné ladění – kabelka, boty. Měla jsem klientky, které nebyly schopné absolutně přenést přes srdce, že by měly na ruce zlatý prstýnek a na kabelce stříbrný zip. Úplné malichernosti, které na první pohled nejsou vidět. Paradoxně na těchto věcech hodně lpíme, ale pak jsme schopní koupit věc, která je nekvalitní.
Nemusíte se bát, že přijdete o půlku šatníku. Štursová pomůže kousky sladit nebo doplnit, aby oblečení dávalo smysl.
Poradíte, jak to udělat, abychom se v oblečení cítili dobře, aby nás podporovalo?
Najít si svůj styl, což může být cesta na celý život – někdo ho může najít dříve, někdo později, to je v pořádku a děje se to. Najít si to, v čem se člověk cítí dobře. Nemyslím, že je úplně důležité následovat módní trendy, ale dobře postavit šatník v základních barvách, jako je černá, bílá, šedivá, béžová, a pak si do toho dokombinovávat klidně nějaký trendový kousek. Zvolit správné střihy, správný styl. V momentě, kdy se v tom člověk najde, tak jde všechno mnohem jednodušeji.
I my jsme v oblékání odvážní a nebojíme se vynést třeba ponožky v sandálech. Co je podle vás největší české faux pas?
Nejvíc mi u nás vadí to, že umíme naprosto dokonale odignorovat jakýkoli společenský dress code. Není to otázka stylu, ale prostě to neumíme. Když vidím na plese džíny a krátkou košili… tak za mě největší chyba v oblékání je zrovna toto, neumět dodržet dress code.
Co říkáte na silonky a punčochy? My Češky je máme rády…
Tělových bych se zkusila vyvarovat. Velmi málo najdete odstín, který lichotí pleti, a v kombinaci s nějakými botami, sukněmi, šaty to vlastně může postavě na pohled uškodit, zvlášť když si třeba v zimě vezmete kozačky pod kolena, pak je pruh těla, pak sukně nad kolena... Lépe a proporčně čistěji by to vypadalo s černými punčocháči, protože tak se postava opticky nerozdělí na několik částí. Ale chápu to, na jaře a na začátku léta nemáme opálené nohy, není to dokonalé. Existují třeba takzvané silonky ve spreji, které fungují jako takový make-up, který zmatní nohy, jemně sjednotí barvu, takže to třeba může být cesta, protože když se budeme snažit hledat silonky, které budou nejblíž k našemu tělu, budou hodně tenké, tudíž nás ani nezahřejí. Praktičnost v tomto případě dost odpadává.
Je nějaký trend na jaro a léto, na který se těšíte?
Teď jsou trendy hodně výrazné barvy, ale já se s jarem a létem těším hlavně na to, že zase začnu více nosit světlé odstíny, protože byť se o to snažím i v zimě, tak přece jenom s tím počasím, jaké je, to ne vždycky jde. I v obchodech ráda vidím, jak se rozzáří světlejšími barvami a vše je takové veselejší. A to se vrací každý rok, protože světlé barvy k létu patří.
