Mohla byste pojem cirkulární ekonomika vysvětlit?
Můžeme ho chápat jako systém, ve kterém se snažíme s veškerými zdroji, které kolem sebe máme, hospodařit co nejudržitelněji. Jsme na planetě, která má omezené hranice, nemáme nekonečné množství zdrojů. Stále něco vyrábíme a spotřebováváme, a to stále rychleji. My se v rámci cirkulární ekonomiky snažíme hledat způsob, jak cyklus používání zdrojů, ale i věcí udržet co nejdelší.
Češi jsou například evropští rekordmani v třídění, hlavně plastů. To není cirkulární ekonomika?
To slýchávám často. Říkáme, že třídění je první krok. Je to třeba role obcí, aby vytvářely podmínky pro návrat takových odpadů zpět do oběhu. Jenže například u plastů přes vysoký podíl třídění stejně polovina těch, které vytřídíme, skončí na skládkách. Proto spolupracujeme se samosprávami, ale také s firmami, které odpady tohoto druhu zase zpracovávají. Sami s tímto stavem nejsme spokojeni a snažíme se vytvořit systém, kdy se nám skutečně podaří uzavřít celý cyklus, což je základní předpoklad cirkulární ekonomiky. Proto zde spolupracujeme se zástupci byznysu i vlády. Učíme ale i jednotlivce, aby dávali věcem druhý život. Druhým krokem po třídění je totiž přemýšlet, co a kolik skutečně potřebujeme ke svému každodennímu životu.
Když budeme věci používat co nejdéle, kupovat méně nových, výrobci zkrachují. Jak jim vysvětlíte, že mají vyrábět věci, které za dva roky nevyhodíme?
Divil byste se, kolik firem nás právě z tohoto důvodu oslovuje. Roste míra uvědomění, podnikatelé poznávají, že byznys, jak ho mají nastavený nyní, nebude na zákazníky fungovat pořád. Zákazník se také nasytí. Už dnes lidé požadují, aby to, co si pořídí, bylo například opravitelné, ptají se: jak dlouho mi věc, kterou si kupuji, vydrží? Vidíme, že kdysi fungovala pračka v domácnosti patnáct dvacet let a v 21. století vydrží tři roky. To neumíme vyrábět lépe?
Že by pověstná kazítka?
Samozřejmě že si pak lidé kladou takové otázky, jestli cyklus zastarávání a výdrže není záměrně plánovaný. I díky takovým kauzám přicházejí firmy a říkají – my chceme nový byznys model. A my jim říkáme – když nebudete vyrábět v takovém množství, hledejme systém, který vám udrží příjmy, zaměstnance, zákazníky a navíc nebude náročný na spotřebu zdrojů.
Můžete být konkrétní?
Jedním z našich partnerů je společnost Group SEB, pod kterou spadají například značky Rowenta, Krups nebo Moulinex, tedy domácí spotřebiče, které používáme denně. Došlo jim, že není únosné neustále dávat víc a víc prostředků do reklamy a marketingu, aby své výrobky udrželi na trhu, a navíc v konkurenci levné asijské produkce. A k tomu odolávat tlaku zákazníků, že vyrábíte sice levně, ale něco, co se neustále kazí a nejde už opravit. Takže uvedli na trh výrobky, u nichž garantují opravitelnost deset let. Když budete mít věci, které jsou kvalitní a které vydrží a nemusíte si stále kupovat nové, tak je to také reklama. Tichá pošta. Zákazník pak bude loajálnější. Navíc vytvoříte síť servisů, dáte práci lidem v nich a tím nahradíte výpadek toho, že musíte produkovat stále víc věcí. My neříkáme firmám, aby nevyráběly. Hledejte ekologičtější a udržitelnější byznys, to je náš vzkaz.
Za pár let má platit, že se PET lahve musejí částečně vyrábět i použitých plastů. To je také cirkulární, ne?
Od roku 2025 bude povinné přidávat do obalů 25 procent recyklátu. Jenže už dnes firmy zjišťují, že na českém trhu není. Většina granulátu se od nás totiž vyváží. Firmy, které vyrábějí PET lahve, se obávají, že nebudou mít z čeho vyrábět. Takže třeba hledáme systém, který bude fungovat co nejvíc lokálně, systém, kdy budeme odebírat obaly z trhu zpět do výroby. Zacyklit materiálové toky v Česku. Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme, kolik toho skončí v přírodě, nedávný příklad Českého Švýcarska, kde se v řece hromadí plastové lahve, je varující.
Bavíme se o průmyslu, o výrobcích. Ale zkusme cirkulární teorii uplatnit v obyčejné rodině? Co byste mi poradila?
Zastavme se například u vaší skříně s oděvy. Když rozebíráme odpady na skládkách, zjišťujeme, že se stále víc vyhazuje textil. Je levný a dostupný. Jsme zvyklí kupovat trička, která nevydrží. Brzo je vyhodíme. Právě textil je jedna z věcí, kdy můžeme odolat tlaku prodejců a módy. Lze třeba využít projekt, který teď v Praze funguje. Jmenuje se SWAP, odstartovala jej Lucie Poubová a rozšířil se i k nám do Kampusu Hybernská. Většinou jednou měsíčně podobné setkání v kampusu probíhá a funguje tak, že lidé přinesou stále pěkné oblečení, které už ale nenosí, a vzájemně si je vymění za to, co se jim líbí. Zatím sem chodí víc žen, ale objevují se i muži. Nebo jsou věci, které v domácnosti potřebujete, ale jen zřídka. Proč je kupovat, když si je můžeme půjčit? Už existují knihovny věcí, jednu můžete opět navštívit v Kampusu. Půjčíte si vrtačku, lyže, za pár set korun, nemusíte vynakládat tisíce, zase je vrátíte, nemusíte hledat doma místo, kam je uložit. Hodně se dá ušetřit i na provozu domácnosti. I když se to stále zdůrazňuje, pořád to není samozřejmost.
Třeba že bychom během čištění zubů neměli nechat téci vodu z kohoutku?
Spousta lidí to pořád dělá. Ale nejde jen o zuby nebo umývání nádobí. Třetinu vody spotřebujeme například na splachování. Michaela Tomas, majitelka reklamní agentury Butterflies & Hurricanes, která stojí i za ekologickou výzvou #mychangeforclimate, zavedla doma například sprchování do lavoru. Zachycenou vodou pak splachují toaletu. Důsledně zhasínají, a protože mají tři děti, ušetří ročně až osmnáct tisíc korun. Tady ekologie dostává konkrétní ekonomický rozměr – výraznou úsporu.
Neumím si představit, jak naučíte pražské sídliště Jižní Město s osmdesáti tisíci lidmi sprchovat se v lavoru…
Naší zásadou je, že nikomu nepředpisujeme, že má dělat tohle a tohle. Každému, i firmám, říkáme: Dělejte, co je vám příjemné, ale tohle a tohle jsou věci a postupy, které dokážete ovlivnit. Na nich pak je, aby si vybrali, kde se cítí komfortní v zavedení daných změn. Většinou ale začnou u jedné aktivity a sami pokračují dál a dál.
Radíte ohledně provozních nákladů i firmám?
Nejčastěji chtějí přednášku o třídění. Tam začínáme, ale to je z našeho pohledu jen třešnička na dortu. Hodně se dá snížit spotřeba v rámci běžného každodenního fungování. Říkáme jim, aby se podívali, kolik toho tisknou, jestli vypínají počítače přes noc, zhasínají při odchodu z místnosti. Zajímavé je, že doma každý počítá účty, hledá úspory, ale v práci se často chová jinak. Z cizího krev neteče, to platí hlavně ve velkých firmách, v korporátu. Úspory se snadněji hledají v menších, třeba rodinných firmách. Protože i ty už dnes chtějí, aby za nimi nezůstávala spoušť, chtějí, aby zákazníci věděli, že se chovají odpovědně. Protože nejsou anonymní, reprezentují svým jménem. S firmami ale děláme zejména velké projekty, které začínají analýzami současného stavu, a pak hledáme nové příležitosti v cirkulární ekonomice, a to jak u odpadů, tak u dalších principů – ekodesign, nové formy spolupráce a rozvoje podnikání nebo třeba jak nakládat s vodou v uzavřených cyklech a pojistit se tak před dopady sucha.
Kdo dbá víc na cirkulaci věcí? Ženy, nebo muži?
Nemám na to statistiky, jen vlastní poznatky ze svého okolí. Asi ženy. Muži jsou výborní pro zajištění příjmů pro rodinu. Ženy víc dbají na provoz domácnosti, nakupují ekologičtější výrobky a zajímají je dopady domácnosti na životní prostředí v dlouhodobém měřítku. Častěji hledají cesty, jak tady nechat zemi v dobrém stavu pro svoje děti.
