Koronavirová pandemie probudila větší obavy lidí při používání hotovosti. Jako nosiče nebezpečného viru. Větší důraz na bezkontaktní placení, nebo minimálně platby kartou, zaznamenal zřejmě každý z nás. Některé obchody během nouzového stavu přijímaly platby výhradně bezhotovostní.
„Mladší generace přijímá platby bez hotových peněz už zcela samozřejmě, většina lidí kombinuje platby penězi i bezhotovostně,“ říká Tomáš Hládek, poradce České bankovní asociace. „Výhradně hotovost používá v Česku jen deset procent populace,“ dodává Hládek.
Tisíce bakterií
|
Podle světových statistik se hotové peníze i přes postupující digitalizaci peněžnictví používají ve více než polovině všech plateb. „Podle jednoho výzkumu ve Spojených státech se už v 70. letech minulého století zjistilo, že na amerických bankovkách a mincích přežívají celé roky plísně a řada bakterií,“ vysvětluje Pavel Juřík, bývalý předseda Sdružení pro bankovní karty České republiky. Některé ze silně odolných stafylokoků stojí za infekcemi močových cest, případně za kožními vyrážkami.
Umýt si ruce poté, co jsme použili hotovost, většinou lidi nenapadne. Podle jednoho z průzkumů společnosti Mastercard a Oxfordské univerzity v roce 2014 si tehdy ruce po placení myli jen Maďaři a Francouzi. Tahle praxe se nyní může podstatně změnit. „Jak jsou peníze opravdu špinavé, to si uvědomíte, když se stahují z oběhu a centrální banka je posílá k likvidaci,“ vysvětluje Tomáš Hládek. Svazek bankovek určité hodnoty je před skartováním zvážen. Je v naprosté většině o desítky gramů až celý dekagram těžší, než kolik vážily tytéž bankovky jako nové.
Nečistoty se na papírových penězích mohou držet i několik let. Podstatně nehygieničtější jsou ty peníze, při jejichž tisku se používá takzvaný bankovkový papír. Ten je totiž směsicí lnu a bavlny. Takové peníze jsou díky této kombinaci nejen hůře padělatelné, ale současně i déle vydrží. Jenže... „Drsný povrch takových bankovek je pro zachycení nečistot ideální,“ připomíná Pavel Juřík. Pozor bychom měli dávat hlavně na peníze vyšší nominální hodnoty. Taková pětitisícovka totiž obíhá podstatně déle než stokoruna nebo dvousetkorunová bankovka.
Některé centrální banky se proto snaží, i z důvodů životnosti fyzických peněz, emitovat polymerová platidla. Takové bankovky jsou podobné plastu, mají hladší povrch, nečistoty na nich ulpívají hůř. Můžete se s nimi setkat například v Austrálii (tam s nimi začali už v roce 1988), Velké Británii, Rumunsku, Kanadě, ale i v Rusku a v Albánii.
