Zastupitelstva velkých i malých německých měst a obcí už projednávají krizové scénáře. Zato v Česku je, jak se zdá, zatím klídek a teploučko. Co a jak udělat, až nám Kreml definitivně uzavře plynovody, probírají lidé spíš jen v hospodě u piva.
„Statutární město Liberec situaci sleduje, konkrétní plán k realizaci případných opatření dosud vedení města neprojednávalo,“ uvedla Jana Kodymová, mluvčí města, k dotazu deníku Metro, jaké má krajské město připravené plány, pokud nebude do Česka proudit zemní plyn, a jak například omezí spotřebu elektrické energie.
Přitom Liberec má například dva velké bazény, zimní stadion s ledovou plochou a Liberecko jako takové je známé množstvím skláren, které se bez zemního plynu neobejdou.
Nezávislá obecUž 16 let platí občané obce Kněžice na Nymbursku stejnou cenu za teplo z centrálního vytápění. Bioplynová stanice tady funguje už od roku 2006. Stanice vyrábí nejen teplo, ale i elektřinu. Návratnost investice, díky níž jsou Kněžice z větší části energeticky soběstačné, byla 14,5 roku. Teplo odebírá 94 procent domácností v obci. Stanice zpracovává organický odpad z farem, zbytkovou siláž a traviny a obsah septiků z obce a okolí. |
České Budějovice dlouhodobě usilují o co nejúspornější energetický provoz, na který má magistrát jako úřad vliv. „Zajištěním garantovaných dodávek elektrické energie do konce roku 2022 jsme ušetřili oproti normálnímu ceníku asi třicet procent,“ vysvětluje Petr Ferebauer, vedoucí magistrátního oddělení komunikace. Více nezávislosti na plynových zdrojích by měla zajistit spalovna komunálního odpadu, která bude dodávat teplo a také elektřinu. Jenže zatím existuje jen na papíře. I ta nejlepší energetická řešení do budoucna však nezajišťují fungování města v případě ruského embarga na energie. „Pokud by nastala ještě vážnější energetická situace ve smyslu celonárodního dopadu, bude se město řídit vydanými opatřeními vlády České republiky a Jihočeského kraje,“ dodal Ferebauer.
Bude vláda jednat pod petrolejovými lampami?
Opatření současné vlády zřejmě ale nevěří bývalý ministr Karel Havlíček. „Česko absolutně připraveno není. Připraveno je Dánsko a Německo. Obě země už dnes mají různé krizové scénáře. My máme pouze jedenáct regulačních stupňů, které byly vytvořeny na úplně jinou situaci,“ komentuje aktuální stav opoziční poslanec Havlíček.
Mnohé vládní instituce v zahraničí, včetně těch, které spadají pod Evropskou unii, už dávno přiškrtily například kohoutky s teplou vodou. V budovách Evropského parlamentu v Bruselu i ve Štrasburku si na toaletách ruce umyjete pouze studenou vodou. Omezení teplé vody plánují i ve vládních budovách v Německu.
Zajímalo nás, jaká energetická úsporná opatření připravuje například Úřad vlády České republiky nebo pražský magistrát. Bude se ve Strakově akademii či na Mariánském náměstí méně svítit na chodbách, opráší vládní úředníci a zastupitelé staré heslo „nesvítí někde zbytečně“? Na dotazy jsme ale od tiskových odborů vlády i pražské radnice neobdrželi žádnou odpověď.
Generálka na krizi proběhla už v roce 1979
Regulační stupně si ve velkém vyzkoušeli občané země naposledy v 70. letech minulého století. Mráz k nám tehdy nedorazil z Kremlu, ale od soudruhů z NDR. Na Nový rok 1979 klesla znenadání teplota ze silvestrovských deseti až patnácti nad nulou na minus deset až dvacet stupňů Celsia.
V již zmiňovaném Liberci například zaznamenali pokles o 26 stupňů. Výsledkem bylo ochromení ekonomiky, protože zamrzly povrchové doly na uhlí, zamrzaly celé vlakové soupravy a elektrárny a teplárny měly nedostatek paliva. Do domácností putovalo méně tepla do radiátorů, školáci zažili dva týdny uhelných prázdnin.
Továrny a úřady v určené hodiny omezovaly provoz a výrobu, budovy se vytápěly jen na 16 stupňů. Některé ocelářské provozy na Ostravsku dokonce přestaly vyrábět úplně. Méně se topilo i v autobusech, vlacích a tramvajích. Bylo také méně zábavy. Tehdejší Československá televize přes den nevysílala vůbec, provoz zahajovala až zprávami v 19 hodin, v době největších mrazů dokonce až v půl deváté večer.
