Přibližte nám váš projekt Začni správně...
Mladí lidé z dětského domova mívají zkreslené představy o finanční odměně za odvedenou práci, někteří jsou od svých biologických rodičů zvyklí pobírat pouze sociální dávky a žít z nich, nikoli pracovat. Hlavně s těmi mladšími pracujeme na osobním rozvoji, motivaci k práci. Pracovní návyky získávají na brigádách.
A co ti starší, kteří zanedlouho opustí děcák, nebo dokonce mimo něj žijí?
S těmi hledáme zaměstnání, doškolování a rekvalifikace. Upevňujeme pracovní návyky a rozvíjíme je. Velmi důležitá je i práce s časovým plánováním, rozvoj sociálních dovedností a finanční gramotnost. Píšeme s nimi profesní životopis, motivační dopis, nebo nacvičujeme pohovor.
Upřímně. Do jaké míry o vás tito mladí lidé vědí?
V Začni správně máme kolem čtyř set mladých lidí, se kterými řešíme vše výše řečené. Všichni se účastní dobrovolně. Troufnu si tedy tvrdit, že jsme největším projektem tohoto typu v České republice. Jsem ráda, že se často setkáváme s tím, že pomůžeme jednomu člověku a ten dá na nás doporučení svému kamarádovi, který potřebuje pomoci. Naši koordinátoři ale také aktivně potenciální účastníky projektu vyhledávají a kontaktují. Na druhou stranu zcela otevřeně říkám, že umíme pomoci jen těm, kteří si chtějí nechat pomoci.
Stýkáte se i potom, co vaše práce skončí?
Začni správně je hodně o vztazích. Takže ano, setkáváme se společně i potom, co už naši pomoc nepotřebují. Jdeme třeba na kávu, popovídáme si, někdy slavíme společně úspěchy, které se jim povedly, zveme je na akce yourchance. Zapojují se i do samotné realizace některých aktivit projektu, kdy mohou inspirovat ostatní mladé lidi, které ještě odchod z dětského domova nebo pěstounské péče teprve čeká.
O dětech z dětských domovů panuje hodně mýtů, který je podle vás ten největší?
Narážíme hlavně na předsudky ohledně barvy pleti nebo jejich pobytu v dětském domově. Bohužel je pořád velmi zkreslený obrázek veřejnosti o tom, jak to vlastně v dětských domovech chodí, jaký vlastně je rozdíl mezi dětským domovem, dětským domovem se školou a výchovným ústavem. Společnost si často také neuvědomuje, že přestože řada z nich má jinou barvu pleti, vychovávali je lidé s pletí bílou. Jsou to tedy mladí lidé, kteří mají své sny i cíle, jen ne vždy měli na růžích ustláno. Toto je potřeba ve společnosti změnit, proto pravidelně vyhlašujeme ocenění Bílá vrána.
Jakou má ambici?
Chceme bořit předsudky vůči těmto mladým lidem, ukazovat dobré příklady z praxe, co se týká jejich zaměstnávání, a zároveň narovnávat obrázek ústavní výchovy jako takové. Je potřeba, aby tu fungovala kvalitní pěstounská péče, stejně jako kvalitní ústavní výchova. Každé dítě potřebuje jiný přístup a jiný typ pomoci, když už bohužel nemůže vyrůstat ve své biologické rodině.
