„Nyní tu máme, jak již čtenáři Metra jistě slyšeli, velké plány. Budova svého času největších pražských lázní, která byla postavena v roce 1903 Jindřichem Motejlem, se po mnoha letech dočká rekonstrukce. Pod naší správou zde vznikne centrum zaměřené na pohyb a umění,“ vypráví nám starosta, zatímco stojíme v hlavním a zároveň největším bazénu, který se v budově nachází.
Kdysi tu byly lázně. Své plány zde dá dohromady Yvona Kreuzmannová, zakladatelka organizace Tanec Praha a ředitelka divadla Ponec.
Na první pohled je však patrné, že se tu opravdu dlouho nikdo nekoupal. Dá se tak snadno usoudit z asi dva metry od nás vzdáleného barového pultu pokrytého prázdnými lahvemi a kelímky, z tyčí, které byly dříve nepochybně určeny pro erotické tanečnice, a všudypřítomných plakátů lákajících na striptýzovou show, koncerty či DJ párty.
Vedle budovy prochází cyklostezka. Mezi ní a lázněmi vzniknou i schody.
„V devadesátých letech i po roce 2000 to tu bylo opravdu pestré. Historická budova sloužila komerčním účelům soukromé firmy, které budovu pronajímal magistrát. Nyní zde vznikne Dům tance, jenž poskytne zázemí jak umělcům, tak veřejnosti. Taneční terapie je totiž skvělá třeba při léčbě alzheimera,“ vyjmenovává starosta a upřesňuje, že se místní mohou těšit nejen na kavárny či wellness, ale i zbrusu nové napojení na cyklostezku z Husitské ulice, které tu dosud chybělo.
Možná se tu koupal císař František Josef I. Ale spíš ne..
„Co se týče časové osy, rekonstrukce by měla začít nejpozději příští rok. Hotovo by mělo být za dva roky, tedy na konci roku 2025,“ doplňuje Vronský. O slavné žižkovské budově se sice hovoří jako o lázních, při procházení ostatních pater je ale stále patrnější její skutečný původní účel. Šlo o jakousi obří koupelnu nejen pro obyvatele Prahy 3, kteří měli doma maximálně malou sedací vanu či necky.
V bývalých lázních v Husitské ulici to svého času žilo. Teď to tam mají předělat.
„Na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy budova lázní vznikla, tady v okolí vyrůstalo až osmdesát pavlačových domů ročně. Bylo to levné, dostupné bydlení vně původního starého města. Dům vyřešil problém absentujícího hygienického zázemí. Byty v nových domech totiž měly záchod na pavlači a maximálně nějakou prádelnu na půdě, kde se lidé mohli maximálně ošplouchnout ohřátou vodou po praní. Jiná možnost nebyla,“ vypráví nám starosta a vysvětluje, že velký spodní bazén, kde jsme ještě před chvílí stáli, sloužil pro běžnou sortu lidí. Chudší obyvatele.
Deník Metro nahlédl do veřejnosti nepřístupných prostor budovy bývalých lázní v Husitské ulici.
O patro výše, kam jsme vystoupali po sutí pokrytých schodech, se koupala ve dvou menších bazéncích bohatší kasta. „Jak vidíte, bazén tu je k vidění nyní pouze jeden. Ten druhý je pravděpodobně ukryt zde pod podlahou,“ ukazuje nám Vronský.
Koupele, pak mejdany a porno. Už za dva roky místní prostory oživí i tanec.
Jako hygienický objekt sloužil dům až do osmdesátých let. Funkce se ale postupně měnila. V horních patrech budovy později skutečně probíhaly lázeňské procedury, aby sem lidé měli důvod chodit i poté, co již většinou koupelny doma měli. „V dobovém tisku si i přesto tehdejší ředitel stěžoval, že mu přestávají chodit lidi,“ uzavírá starosta.
