Editoři se na Hitlerově nejvýznamnějším díle pořádně zapotili

Když Adolf Hitler v roce 1925 vyplňoval daňové přiznání, do kolonky „Povolání“ hrdě napsal „spisovatel“. Dost přehnané tvrzení na někoho, komu nedávno vyšla teprve první kniha. Ta se původně měla jmenovat „Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti“, ale nakonec si Hitler nechal tento krkolomný název vymluvit a přejmenoval ji na Mein Kampf. „Nacistická bible“ se na pultech knihkupectví poprvé objevila před 95 lety – 18. července 1925. 

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Mimochodem – onen úderný název, který zná celý svět, zřejmě vůbec nevymyslel Hitler. Němečtí historici soudí, že pocházel z hlavy Maxe Amanna, tehdy šéfa ještě poměrně malého nakladatelství ovládaného nacisty Franz Eher-Verlag. 

Hitlerův ideologický manifest s autobiografickými prvky vznikal ve vězeňské cele pevnosti Landsberg, kde jeho autor strávil necelý rok, co ztroskotal jeho amatérský pokus o takzvaný „pivní puč“. Z cely si Hitler díky benevolenci vedení věznice udělal spíš kancelář, ve vedlejší jídelně dokonce přijímal desítky návštěv, jeho podporovatelé mu koupili i psací stroj Remington. Právě na něm někdejší zneuznaný malíř, který díky svému ďábelskému charismatu rychle naskočil do politického kolotoče, ťukal v roce 1924 svoje životní „literární dílo“. Tedy nejen on, často (podle některých pramenů dokonce téměř výhradně) své myšlenky jen diktoval, především svému oddanému žákovi Rudolfu Hessovi. 

„Mám dar, že umím redukovat veškeré problémy na to podstatné,“ prohlašoval Hitler se skromností sobě vlastní. Skutečnost byla ale taková, že rukopis čítal na sedm set stran a byl tak stylisticky kostrbatý a nepřehledný, že se nad ním později ještě pořádně zapotil tým lidí z již zmiňovaného nacistického nakladatelství. Vydání se proto dokonce muselo odložit. Mein Kampf se na pultech knihkupectví objevil až sedm měsíců poté, co Hitler opustil vězení. První náklad činil 10 tisíc kusů, přičemž jeden výtisk stál 12 marek, což bylo na tehdejší poměry hodně. Hitler sepsal i druhý svazek, a to hned v roce 1926, posléze byl spojen s prvním a vydáván jako jedna kniha. 

Pro slepce i novomanžele
Mezi Němci ekonomicky sraženými na kolena povinností platit obří poválečné reparace si egomaniacké dílo zpočátku nepříliš významného křiklouna vysloužilo velkou pozornost. Ještě před nástupem Hitlera k moci v roce 1933 se Mein Kampfu prodaly stovky tisíc výtisků. Celkově až do konce války na 12 milionů, což vzhledem k podílu na zisku z každého kusu udělalo z Hitlera celkem rychle milionáře. Už během 30. let byla „nacistická bible“ přeložena do desítek jazyků, tiskla se i v Braillově slepeckémpísmu. V Německu ji měla snad každá rodina, všechny novomanželské páry ji dostávaly od státu jako svatební dar.

Masaryk jako recenzent Jen několik týdnů poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem, vyšla v ČSR na konci dubna 1933 v německy psaných novinách Prager Presse kritická analýza Hitlerova Mein Kampfu. Pod recenzí stála zkratka autora V. S. Byl jím prezident T. G. Masaryk.  V textu zdůrazňuje Hitlerův antisemitismus, snahu působit lidově. Všímá si i politických cílů: „Hitler je docela rozhodně pro připojení Rakouska k Německu. O připojení ostatních Němců v Alsasku-Lotrinsku, ve Švýcarsku, v Československu atd. se tu nenacházejí žádné určité plány, jenom se tu a tam žádá spojení všech Němců.“