metro.cz

Počasí v Praze

10 °C / 20 °C

Úterý, 16. října 2018. Svátek má Havel.
Tvorba ilustrátorky Elišky Podzimkové
Dalších 18 fotografií v galerii
Tvorba ilustrátorky Elišky Podzimkové | foto: Eliška Podzimková

Elišce Podzimkové se poklonil New York, na řadě je Praha

4. února 2018  9:55 David Halatka Metro.cz
Stověžatá matička měst se inspirovala New Yorkem a vozy městské hromadné dopravy zaplnila uměním.

Prvním výtvarníkem, který zkrášlil pražské metro, je Eliška Podzimková. V interview pro Metro se rozhovořila o duši Američanů, Jamiem Oliverovi, dětství s nádorovým onemocněním i rozporuplném vztahu k Praze.



Čím vás naše stověžaté město zlobí?
Jediné, co mě hodně mrzí, je centrum Prahy, které nemá s Českem a naší kulturou cokoli společného, a tak to asi úplně být nemá. Prahu ale fakt miluju – o to víc, když ji třeba na delší chvíli opustím a uvědomím si, jak je krásná.

Umělkyně pro 21. století

  • Absolventka Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku se specializuje na video, animace a dokreslené ilustrace.
  • V šestnácti letech jí bylo diagnostikováno nádorové onemocnění Hodgkinův lymfom.
  • Její instagramový účet AnimateNY, založený v květnu 2013, má přes 60 tisíc návštěvníků.
  • Od září 2014 do října 2015 žila a pracovala v New Yorku.
  • K úspěchům patří ilustrace pro americký Vogue magazín.
  • Po návratu do rodné země roku 2016 zaujala sérií Dokreslené Česko pro iDNES.cz.

Vaše dokreslované fotografie, se kterými nyní v MHD cestujeme do práce, jsou součásti projektu PrahaART...
PrahaART je typické umění ve veřejném prostoru a jde o skvělou možnost obohacení metropole. Samozřejmě chápu, že plno lidí může takové zapojení umění považovat za plýtvání financemi. Ale to je polemizace o něčem, co mi nepřísluší hodnotit. Já mám umění ráda v jakékoli podobě.

Fotogalerie

Jakou inspiraci vám dává Praha a vůbec Češi, česká kultura? Jak moc a v čem se liší od New Yorku, kde poslední léta působíte?
Upřímně řečeno mi poslední dobou dává větší inspiraci únik z města ven, někam do přírody. Ve městě žiju a ten nekonečný proud vjemů určitě inspirací je, jen už ji skoro nestíhám vnímat. Česká nátura má špatné i dobré, stejně tak i americká. Mně se na Američanech líbí spontánnost a přívětivost, které ale postupem času trochu omrzí. Když člověka vidíte počtvrté, on se ptá „how are you?“ a vy postřehnete, že ho vlastně vaše odpovědi vůbec nezajímají, začnete trochu prokoukávat tu jejich prvotní laskavost. Češi jsou zas na druhou stranu celkem pesimističtí a nevlídní, ale aspoň se nepřetvařují.

Ve vaší kariéře sehrál významnou roli nikoli Američan, ale Brit, proslulý kuchař Jamie Oliver. Jak si vás našel?
Částečně za to může můj účet na Instagramu. Mám k sociálním sítím už trochu skeptický postoj, ale uvědomuji si, že mě dostali do sfér, o kterých se mi ani nezdálo, a jsem za to nesmírně vděčná.

Světlo světa tak spatřila fotka, na které Jamie jede newyorským metrem a z okénka vedle jeho hlavy vykukuje dokreslená zelenina a vrtulník – v New Yorku z toho bylo velké haló, o nápadu psaly i přední listy. Ale zpět k vaší tvorbě; jak se vyvíjel váš umělecký styl, který je tak hravý, že bezesporu vyplývá z dětského já?

Správně říkáte dětského, pramení v době, kdy jsme asi všichni domalovávali do učebnic a časopisů knírky, brýle a jizvy.
Já jsem pořád tak trochu dítě v pětadvacetiletém těle a doufám, že mi taková nátura ještě chvíli vydrží. Je to totiž daleko zábavnější, být dítě.

Jaké jste měla dětství, jak do něj zasáhlo onkologické onemocnění? Čím vším dítěti nabourá život?
Zpřehází ho docela znatelně. Já si to asi uvědomuju postupem času víc a víc. Žebříček hodnot se mi převrátil a uvědomuju si, že život prostě nečeká, a snažím se ho žít tak, abych ve stáří seděla v křesle a nadšeně o něm vyprávěla svým vnoučatům.

I díky své úspěšné bitvě s nemocí se nyní věnujete dobročinnosti, aktuálně se účastníte Dne dětské onkologie…
To, co pro děti dělá paní doktorka Hrdličková a tým kolem ní, je naprosto skvělé. Dětí onkologicky onemocní během roku průměrně 350 a to je docela velké číslo. Paní doktorka dokázala vytvořit komunitu těch, kteří si tím prošli a navzájem se podporují. Zároveň šíříme osvětu o takových nemocech a snažíme se lidem vysvětlit, že ta diagnóza neznamená konec světa, ale mělo by se s ní bojovat.

Kam směřují vaše umělecké ambice, čeho byste chtěla v budoucnu dosáhnout?
Chci dělat na věcech, které mi dávají smysl. Něco, pro co stojí za to se roztrhat a vyčerpat, když vím, že to někomu pomůže. I kdyby jen maličko.

Dá se ilustrací uživit?
Práce mám nad hlavu a nejde jen o kreslení. Navrhovala jsem design scény pro poslední turné Tomáše Kluse. Něco takového jsme dělala poprvé a jsem ráda, že to klaplo. Člověk se prostě nesmí bát.



Komentáře

Hlavní zprávy

Sloupek Martina Švihly: Život v mobilu

Martin Švihla, učitel aikida a lektor osobního rozvoje
vydáno 16. října 2018  11:11

V západní Evropě mají pro postoj člověka duchem nepřítomného, hledícího do mobilu, jméno: „smombie,“ znamená to „smartphone zombie,“ píše Martin Švihla ve...  celý článek

Modřany mají nový rybník, má tu usnadnit problémy se suchem

Kolem rybníka ještě vyrostou olše, duby, jilmy a javory.
vydáno 16. října 2018  9:31

Biotop dostal jméno Lipiny podle místního názvu z roku 1840.  celý článek

Před 50 lety dostali okupanti svolení k pobytu

Čechoslováci se cítili být zrazeni.
vydáno 16. října 2018  7:30

Necelé dva měsíce od obsazení republiky byl pod nátlakem podepsán důležitý dokument.  celý článek

Dort byl zraněn při nehodě, nepřežil

Zachránění papoušci
vydáno 16. října 2018  5:55

Pražští strážníci i hasiči řeší často kuriózní případy.  celý článek



Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám