Znala jste příběh Souboje pohlaví předtím, než se začalo natáčet?
Tento úžasný historický moment jsem neměla vůbec v povědomí, dokud jsem si nepřečetla scénář. Velmi mě zasáhlo, když jsem si uvědomila, že jsme se od té události před 43 lety nedostali nijak daleko. Dokázala jsem se velmi dobře vcítit do Billie Jean a jejího tehdejšího boje a myslím, že mnohým lidem by stejné téma bylo blízké idnes.
Je něco, co vás na filmu mimořádně přitahovalo?
Ta role je pro mě opravdu pocta. Billie Jean je velmi inspirativní a pro rovnoprávnost toho udělala v různých ohledech opravdu mnoho. To mě na příběhu velmi přitahovalo, proto jsem chtěla být jeho součástí. Přes všechny překážky Billie Jean v životě dosáhla velkých věcí. Nic nedostala zadarmo. Věděla, že bude skvělou hráčkou, už od dětství. Své generaci, která možná Souboj pohlaví neviděla, jsem chtěla představit příběh této neuvěřitelné ženy a ukázat jim vše, co v životě dokázala. A dát jim i důvod, proč v tomto boji pokračovat i dnes.
Poprvé v životě jste hrála skutečného člověka... Jak jste se připravovala?
Hodně jsem načítala informace. Chtěla jsem o tom, čím Billie Jean procházela, vědět co nejvíce. Je mnoho věcí, které tehdejší diváci neviděli, nevěděli, co prožívala. Také jsem sledovala její sportovní záběry. Učila jsem se o Billie a zároveň i o sobě. Také jsem dělala pár hereckých podivností, například jsem chodila s tužkami v rukou. Když si dáte tužky mezi prsty, natahujete si tak ruce. Dělala jsem to, protože Billie má větší, plnější ruce. Mám dost divné ruce. Pochodovala jsem se sluchátky, poslouchala v nich hlas Billie a měla přitom v rukách zapletené tužky. (směje se)
Nikdy před natáčením jste tenis nehrála. Jak jste se s tím vypořádala?
Velmi brzy jsme zjistili, že nejdůležitější pro nás bude choreografie, protože naučit se backhand jako Billie Jean se ukázalo spíše jako nesplnitelný sen než realita. Hodně jsem cvičila, brala jsem tenisové hodiny, učila se její postoj a snažila jsem se vcítit do jejího těla. Je jako stroj.
Také jste měla příležitost strávit nějaký čas s Billie...
Billie Jean má šťastnou povahu, je od přírody silná a pozitivní. Čím více času jsem s ní trávila, tím více jsem byla schopna pochopit, jak krásný pohled na svět má a jaký je její žebříček hodnot. Trávit s ní čas je jako být s patnáctiletým děvčetem, které je nadšené ze světa kolem a které věří, že se v každém okamžiku můžou stát velké, krásné věci.
Máte s Billie podle vás něco společného?
Naše práce je pro nás představení. To máme s Billie společné. Jeviště je můj tenisový kurt a myslím, že pro Billie byl tenis vždycky něco jako tanec. Cítila jsem velikou zodpovědnost. Nejen co se týče příběhu, ale také co do její osobnosti. Chtěla jsem její příběh vyprávět věrně a uvědomovat si ho, když jsme pak film promovali. Začala jsem jako komediální herečka, takže pro mě být někomu vzorem nebyl úplně snadný odrazový můstek, ale doufám, že jako člověk umím být vzorem i já.
Pro roli jste nabrala asi sedm kilogramů svalů. Jak jste to dokázala?
Hodně jsem zvedala činky a pila proteinové nápoje. Nikdy předtím jsem to nedělala a bavilo mě to. První tři týdny se mi to vůbec nelíbilo, znáte to, hodně lidí nesnáší cvičení. Například já. Ale pak, po třech týdnech jsem si poprvé uvědomila, kolik už jsem schopná uzvednout.
Část příběhu se věnuje tomu, že Billie Jean objevuje svou homosexuální orientaci ve vztahu s Marylin Barnettovou…
Nebyla to žádná pomalá romantika. Bylo to náhlé vzplanutí, protože Billie Jean otevřela stavidla něčemu, co tak dlouho potlačovala. Najednou si díky této ženě uvědomila, že ani nevěděla, co jí v životě tak chybí. Kvůli tehdejší době muselo jít o utajovaný, nevyřčený vztah, který se odehrával na osobní rovině, již nikdo neviděl.
… poprvé jste natáčela postelovou scénu, s ženou…
Ano, s Andreou Riseboroughovou, která hraje Marilyn. Nemohla jsem mít větší štěstí. Je opravdu transformativní herečkou. Je skvělá. Měla jsem velké štěstí, že to bylo poprvé právě s ní.
Myslíte si, že se v dnešní době hodně změnilo, co se týče genderové rovnoprávnosti a rovné mzdy?
Rovná mzda není o penězích, ale o respektu. Pokud děláte stejnou práci, proč by vaše pohlaví mělo jakkoliv zasahovat do vašeho platu? Není to logické. Zdá se, že by to měla být samozřejmost. Jak je možné, že se něco takového stále děje? Myslím, že se od roku 1973 zas tak moc nezměnilo. Je tu ale jeden rozdíl. Ženy si tehdy ani nemohly založit kreditku, aniž by jejich žádost podepsal muž. Já vlastní kreditku mám, tak aspoň to. Doufám, že přijde čas, kdy nebude záležet na vašem pohlaví ani rase, ani orientaci a všichni budou bráni naprosto rovnocenně.
