Proč jste nyní vyslyšel výzvu a chcete pomáhat v Česku?
Mám v Česku celou rodinu a moje manželka je praktická lékařka, proto mi situace v mé vlasti není lhostejná. Proto zvažuji pomoc na krátkou dobu v nějaké nemocnici, zřejmě na Moravě, pokud bude zájem. Zde ve Francii počet nemocných postupně narůstá, ale ne v takové míře jako v České republice. Musím dodat, že finanční a personální kondice francouzského zdravotnictví je daleko lepší než v Česku. Odešel jsem do zahraničí právě kvůli celkové situaci v českém zdravotnictví. To je chronicky podfinancované a personálně zdevastované. Ubývají zkušení lékaři, nových je nedostatek. Organizace péče je v mnohém chaotická a nekoordinovaná. Od současného zaměstnavatele dosud omezení v cestě domů nemám. Bude záležet na situaci v Německu, zda neomezí cesty svých sousedů na východě i na západě.
Jaké máte zkušenosti s jarní vlnou pandemie?
Francie byla tehdy postižena sanitární covidovou krizí. Měl jsem možnost ji zažít v naší nemocnici včetně všech nutných restrikcí v občanském životě po několik týdnů. Pečoval jsem současně nejen o onkologické pacienty, ale i o ty s covidem.
Můžete porovnat přístup a zkušenosti Francouzů a Čechů z jarního průběhu pandemie?
Francouzská populace zaznamenala letos na jaře kolem třiceti tisíc úmrtí, takže vláda i obyvatelstvo potom respektovaly různá omezení i po odeznění jarní vlny nemoci. Roušky zůstaly i nadále v platnosti v nemocnicích pro lékaře, sestry a pacienty, stejně tak v uzavřených prostorách a v dopravě. Takže momentálně, na rozdíl od Česka, francouzské základní a střední školy stále fungují. A také restaurace jsou otevřené, i když s omezeními, do 21. hodiny. Atmosféra v České republice byla na rozdíl od té francouzské neuvěřitelně bezstarostná: „Přece jsme to v první vlně zvládli!“ Nyní proto čelíme druhé vlně se všemi jejími důsledky. Znovu opakuji, i to je důvod, proč chci nyní pomáhat doma také já.
Prezidentova výzva
|
