„Jde o atmosféru. Zrovna tady na Masarykově nádraží, jeho dvorana, ta úplně připomíná Argentinu. Přesně takhle to tam vypadá na nádražích z přelomu 19. a 20. století, kdy argentinské tango začínalo. Pasuje sem ta hudba, lidi, má to krásné kouzlo,“ řekla lektorka tanga Radka Šulcová, která s manželem Markem Štefanem vede taneční kurzy. Právě on před 15 lety začal popularizovat tento kontaktní tanec v Česku. Dnes se s Argentincem Juanem Carlosem ujal hudebního doprovodu, k tanci hrála ale i reprodukovaná hudba zlaté éry tanga - 30. a 40. let minulého století. V posledních pěti letech obliba tanga podle Šulcové vzrůstá, v Praze se už nepořádá jen jedna milonga za týden, jejich počet se prý ztrojnásobil.
Lidé na sebe kývnou a pak jdou tancovat
Tradiční milongy mají svá pravidla, která se dodržovala i včera. Zatančit si může přijít každý sám za sebe a běžně za večer prostřídá v tanci několik partnerů. Také vyzvání je specifické, dochází k němu poměrně utajeně. Lidé si jen pokývnou hlavou, navážou oční kontakt a pak spolu tančí na blok zhruba čtyř písní. I dnes se tak uprostřed haly v jednu chvíli ocitlo několik párů, aniž by přihlížející postřehl jakoukoliv žádost o tanec.
Tango na Masaryčce
„Čeští muži umí tancovat a někteří i tango. U něj je důležité obejmutí, ale tomu se ještě trošíčku musejí učit. Pro mě znamená tango radost, hravost, vzájemnou komunikaci,“ řekla Kristýna Vojířová, která si přišla zatančit. Podle Šulcové je tango vášní. „Říkáme tomu tangoholismus, člověk je závislý, a tím pádem pro lidi tak trochu jiný,“ doplnila.
