V Praze je šest kmenových stok, které odvádějí vodu do čističek, nejstarší z nich se označuje písmenem A. Jejím duchovním otcem je zkušený britský inženýr William Heerlein Lindley, který vyprojektoval i ve své době moderní úpravnu v Bubenči postavenou v roce 1906. Na cestě mezi Staroměstským náměstím a severem Prahy ale museli dělníci překonat velkou překážku - řeku Vltavu.
Na dně Vltavy jsou dvě litinové roury
Samotná shybka se stavěla mezi lety 1898 až 1901. „Byla tu dřív než Čechův most, takže ten je jí přizpůsoben. Je to vidět na jeho pilířích, kde jsou viditelné takové obloučky. Pod nimi vede ta shybka a most je dělaný tak, aby ji nezatěžoval a neničil,“ vysvětluje Jan Bernát, vedoucí oddělení průzkumu stokové sítě v Pražských vodovodech a kanalizacích.
Do útrob kanalizace se vstupuje pod Čechovým mostem. Ten vznikl až po shybce.
Tudy se jde ke shybce.
Stoka u mostu projde opravou
|
A jak vlastně shybka vypadá? „Představte si sifon pod umyvadlem,“ říká Bernát. „Protože nemůže jít stoka Vltavou, musí ji podejít. Funguje to na principu spojených nádob,“ dodává. Pod Vltavou jdou dvě velké a tlusté trouby z litiny o průměru jeden metr, šířka pláště činí 2,5 centimetru. Do nich je ovšem těžké se dostat. Lidé, kteří navštíví technické zázemí shybky, ale mohou obdivovat komoru, do níž shybka ústí. Jde se do ní dveřmi přímo pod Čechovým mostem na straně u letenského metronomu.
Uvnitř komory neslyšíte vlastního slova
Vnitřek komory je podobně jako v dalších historických vyzděný nadvakrát pálenými a glazovanými cihlami. Uvnitř to hučí jako poblíž vodopádů, smíchávají se tu totiž rychle tekoucí proudy ze Starého i Nového Města, z Vinohrad, Malé Strany i Smíchova. Ve vzduchu se tvoří mlžný opar, stěny i zábradlí jsou na omak nepříjemně kluzké. „Komory jsou veřejnosti nepřístupné, otevírají se jen ve výjimečných případech. Ale natáčelo se v nich už několik filmů, například scény pro německý Stalingrad, ve kterém hrál Karel Heřmánek,“ říká Bernát.
Chodba i kanalizační stoka je vyzděná z dvakrát pálených glazovaných cihel.
Z Vltavy ústí pod Letnou dvě litinové roury.
Přestože jsou roury pod Vltavou silné, v osmdesátých letech minulého století musely být opravovány. „Jak se tam unáší neustále materiál, například posyp ze silnic a štěrk, vydřelo to dno a vzniknul žlábek asi deset až patnáct centimetrů široký. A tím do kanalizace vnikala voda z Vltavy. Při opravě jsme vyndali mimo jiné obrubník, špalek od tramvaje a díra do Vltavy byla dokonce tak velká, že se uvnitř našla ryba,“ vypráví Bernát.
Stoka vypadá jak cihlový komín a smrdí jako záchod |
Pod Vltavou je šest shybek, další jsou pod říčkami a potoky, které v Praze protékají, například pod Botičem či Rokytkou. Ta pod Čechovým mostem je ovšem nejstarší z těch, které překonávají řeku, a když se stavěla, byla to událost pro celé rakousko-uherské mocnářství. „Na dokončení stavby se přijel podívat sám císař František Josef I. V místech, kde stojí most, byl tehdy takový speciální domeček s jeho bustou a tam se v roce 1901 šel podívat na stavbu kanalizace,“ říká Bernát. O šest let později se pak monarcha na totéž místo vrátil, aby zde položil závěrečný kámen Čechova mostu.
