„O stanici v těchto místech se uvažovalo už ve slavném projektu Konsorcia sdružených firem z roku 1941. Příprava tratě Dejvice–Pankrác dospěla do fáze prováděcího projektu,“ řekl Metru vedoucí archivu pražského dopravního podniku Pavel Fojtík. „V prvním nástřelu dnešní sítě metra z roku 1970 se dělala urbanistická studie stanice Národní třída. Tehdy se stanice uvažovala jinde, zhruba pod Opatovickou ulicí s výstupy pod Mikulandskou do Národní a druhý vestibul s výstupem k Lazarské. Autory návrhu řešení byli architekti Poličanský a Aulický,“ doplnil Fojtík.
Stanice na nejstarším úseku linky B se původně měla jmenovat Purkyňova, ale nakonec získala lépe zažitý místopisný název, což nebylo během předlistopadové éry metra tak běžné jako dnes, i když je to zcela logické a cestování pro návštěvníky metropole je díky tomu mnohem přehlednější a lépe se v metru orientují. Architektonické řešení stanice nakonec dostala na starost Rada Mirvaldová-Staňková, která je podle Fojtíka zřejmě autorkou i vestibulu z roku 1985. Vybudování stanice stálo 344 milionů československých korun.
S druhým výstupem se počítalo od počátku
Původní vestibul na počátku provozu
Dokončovací práce na nástupišti
Stanice se otevřela 2. listopadu 1985. Trojlodní ražený chrám podzemní dopravy se zkráceným středním tunelem o délce 65 metrů a prodlouženou přístupovou chodbou ústil do povrchového proskleného vestibulu přímo vedle tehdejšího obchodního domu Máj. Cestující vyvezly ze stanice, která se nachází bezmála 40 metrů pod zemí, sovětské eskalátory dlouhé 75 metrů. Původní vestibul zprvu sloužil jen jako vyústění eskalátorového tunelu. V 90. letech byl ale rozšířen až k obchodnímu domu. Důvodem byla snaha vytvořit na místě nové komerční prostory.
Konstrukce stanice od samého počátku umožňovala prodloužit nástupiště jižním směrem, odkud by vedl druhý eskalátor do Vodičkovy, Jungmannovy, nebo Lazarské ulice. Tak se nakonec i stalo, nicméně namísto eskalátorů tu byl vybudován bezbariérový výtah. Stanice byla obložena tabulemi vrstveného plochého skla Connex se zlatou fólií. Strop pokryl bíle smaltovaný plech. V jejím zázemí se dohromady „ukrývá“ 117 místností.
Stanice se zavřela už po povodních
Dokončovací práce na původním vestibulu
Mezi hodnotná umělecká díla stanice se počítala skleněná reliéfní stěna vestibulu od akademického malíře Stanislava Libenského a prosklená fontána akademického sochaře Pavla Trnky a architekta Zbyňka Kabelíka. Stanice už jednou větší rekonstrukcí projít musela, protože si ji vynutily okolnosti. V září 2002 byla poškozena během ničivých povodní. Po jejím vyplavení byla mimo provoz a cestující se do ní vrátili až těsně před rokem 2003.
V souvislosti s výstavbou multifunkčního centra Quadrio bylo rozhodnuto o navazující rekonstrukci stanice. Zavřela se v červenci 2012 a po následující dva roky vlaky touto stanicí jen projížděly. Znovuotevření Národní třídy se cestující dočkali 27. června 2014. První vlak tu zastavil ve 14.23. Celkové náklady na rekonstrukci se vyšplhaly na 671 milionů korun, přičemž vybudování bezbariérového přístupu a výtahu do Lazarské přišlo na 169 milionů. Nákladnou proměnu stanice platil investor Quadria spolu s pražským magistrátem a dopravním podnikem.
Strážce streamu
