Gamblerů přibývá. Stát tvrdě zdaní provozovatele hazardních automatů

Na čem gambleři nejvíce ujíždějí? Na prvních příčkách jsou to jednoznačně výherní automaty a videoloterijní terminály, pak jsou to sázky přes internet. "Hazardní hry v posledních dvanácti měsících (bez loterií a drobných sázek) hrálo přibližně čtrnáct procent české dospělé populace," uvádí Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti.

Občas si hodíte? I vám hrozí závislost

Podle odborníků počet lidí závislých na hazardu neustále narůstá, u zhruba 170 tisíc, kteří se gamblerství věnují jen příležitostně, ale hrozí vznik patologické závislosti. A s tím bude přibývat také škod a zla. Ladislav Csémy a Karel Nešpor z oddělení závislostí pražské psychiatrické léčebny v Bohnicích odhadují, že kvůli hazardu stát ročně přichází o skoro 27 miliard ročně, tedy více, než kolik vybere na daních. S hazardem jde navíc ruku v ruce kriminalita, nadužívání dalších drog, roste zadluženost, to se odráží také na rozvodovosti. "Uvádí se, že patologické hráčství u jednoho člověka zhorší kvalitu života zhruba deseti až patnácti lidem v jejich okolí," píší ve své zprávě Kolik stojí společnost hazard? Csémy s Nešporem.

ministerstvo financí teď chystá nový loterijní zákon, který by měl hazard ještě více regulovat. Počítá se s tím, že provozovatelé hazardu budou zdaněni třemi pásmy, a to podle míry škodlivosti. Do toho nejvyššího by měly spadat právě výherní automaty, do nejnižšího pak sportovní sázky. Pokud by zdanění přimělo provozovatele s automaty skončit, podle Ladislava Csémyho by jejich nedostupnost mohla patologickým hráčům usnadnit odvykání. "Pokud regulace proběhne v tomto smyslu, ubude problémů spojených s palogickým hráčstvím. Zatím ale nevím, jak zákon bude vypadat," řekl Csémy pro Metro.cz.

Rozhovor: Sklony ke gamblerství poznáte už u dítěte

Jak poznat, že máte doma závisláka? "Signály, které tomu nasvědčují bývají většinou velmi hmatatelné a nejčastěji související se ztrátou peněz doma nebo na kreditní kartě nebo se ztrátou cenností," říká v rozhovoru pro Metro.cz pražská terapeutka Zdeňka Košatecká.

Když jednou za čas naházím v hospodě do automatu pár korun, jak poznám, že už mám problém?
Tak jako z člověka, který v malých dávkách konzumuje alkohol a ve výjimečných situacích se opije, není hned alkoholik, tak ani z člověka, který si občas vsadí sportku, zahraje hru na počítači nebo si zahraje karty není hned gambler. Varujících signálů je celá řada. Problém je však v tom, že málokdo tyto signály respektuje. Většinou se musí stát něco velmi nepříjemného, alarmujícího, co gamblera zastaví a přiměje vážně uvažovat o chorobnosti svého počínání. Jedním z mnoha signálů je stále častější a delší trávení času hraním. U hazardních hráčů to může být navyšování částek, o které se hraje. Zpočátku drobné, ale stále narůstající půjčky. Nesplácení půjček i v případě, že se podaří nějaké peníze vyhrát. Neschopnost odejít včas z herny. Jedna s pouček říká, že závislým se stává člověk, který si je vědom účinků dané látky na svoji psychiku a těchto účinků cíleně využívá. To platí pro závislé na alkoholu a jiných drogách. Také gambler si po čase uvědomuje pocitové změny a dokáže je i popsat.

Kromě závislostí na hrání se zabýváte i problémy s drogami či alkoholem. Pokud porovnáme rychlost vypěstování si různých druhů závislostí, jak je na tom hazard a gamblerství?
Vyhodnocení pro porovnání je jen přibližné, protože ani u jednotlivých typů závislostí neexistuje jednotný časový údaj. Do hry vstupuje mnoho faktorů jako je osobnost člověka, který vykazuje závislostní chování, délka, po kterou se rizikově chová... U drogové závislosti také to zda jde o muže či ženu nebo jaký je druh drogy. Pro alkoholovou závislost je uváděn pro muže limit 10 až 15 let při pravidelné konzumaci, pro ženy pět let, pro děti podstatně nižší. Pro hazardní hraní a jiné gamblerství stanovit dobu po které se stane člověk závislým není vůbec snadné. Těžko se určuje už jen proto, že někteří gambleři začínají svoji hráčskou kariéru již v útlém dětství hraním on line her na počítači. Myslím si, že gamblerství je v tomto smyslu dokonce vpředu před jinými závislostmi. I když statistiky říkají, že se věková hranice u uživatelů tabáku, alkoholu , marihuany i dalších drog stále snižuje. A jak známo, čím mladší organismus, tím rychleji se stává závislým.

Jak je potom těžké odvykání?
Před slovo odvykání bych předřadila slova zvládání nutkavých impulsů, které vedou k opakování závislostního chování ať se jedná o hazard nebo drogy. Zvládnout nutkavé myšlenky je u všech typů závislosti stejně náročné. I tady záleží na typu osobnosti, vnitřním rozhodnutí přestat, na síle motivace a na prostředí, ve kterém se závislý člověk pohybuje. Proces odvykání je podle mě spojen se změnou životního stylu a porozumění sobě samému. Ve své praxi se setkávám téměř se všemi typy závislosti, kromě uživatelů takzvaných tvrdých drog. Mou klientelu tvoří převážně gambleři, pak závislí na alkoholu nebo takzvaní "sešívaní", tedy gambleři, kteří nadužívají alkohol.

Čeho se musí vyvarovat člověk, který chce s hraním přestat?
Takový člověk by měl především učinit všechna opatření, která mu znemožní podlehnout nutkavým impulsům. To znamená nenosit s sebou peníze v hotovosti, kreditní karty. Vymazat všechny kontakty na lidi, kteří jsou s hraním spojeni a popřípadě rušit kontakty, registrace a účty na internetu. Určitě pro začátek nenavštěvovat místa, která nesou riziko hraní, i když to jsou třeba místa pro setkání s přáteli, kteří nemají s hazardem nic společného. Zpočátku eliminovat ze svého života vše, co by mohlo rozhodnutí nehrát oslabit. Myslím tím například alkohol.

Jak mohou gamblerům pomoci příbuzní nebo jejich okolí?
Není jednoznačný návod jak pomoci člověku, který propadl gamblingu. Do značné míry záleží na tom, zda se jedná o dospělého člověka, dospívajícího nebo dítě. Mám-li podezření, že partner nebo dítě hraje o peníze je v první řadě důležité problém otevřít. Chybným krokem v případě, že se gambler dostane do úzkých a obrátí se na rodinu s prosbou o zaplacení dluhu je uvěřit mu, nechat se uchlácholit slovy, že už se to nebude nikdy opakovat.

Kolika lidí v Česku se závislost na hraní může týkat?
Přesné číslo bohužel neznám. Závislých na hraní ale neustále přibývá, ostatně můžeme čas od času slyšet, že léčebny jsou přeplněné. Ve své praxi zaznamenávám vlny, kdy o pomoc volají třeba dva, tři lidé za den nebo žádají radu jejich rodinní příslušníci. Ne všichni na smluvenou konzultaci dorazí, puzení hrát je totiž někdy velmi silné...

Jsou typy lidí, kteří jsou k hráčství předurčeni od dětství?
Nepoužila bych slovo "předurčené" ale spíše "ohrožené". Do skupiny ohrožených dětí bych zařadila ty, které reagují impulsivně, bez ohledu na možné důsledky. Nebo děti, které neadekvátně zpracovávají realitu. Dále děti, které už v dětství inklinují k adrenalinovým zážitkům. Ohroženou skupinou jsou děti, které jsou opakovaně vystavované traumatickým prožitkům – kde je decentně řečeno neklidné rodinné zázemí plné nejistot, kdy rodič je alkoholik nebo gambler. Gamblerstvím jsou ohrožené děti, kterým je od dětství nabízen počítač jako náhrada za komunikaci s dospělou osobou. Můžeme sem zahrnou i děti, které nedokáží obstát v sociálních vztazích nebo děti, které obtížně zvládají přechod z dětství do dospělosti, které v tomto citlivém období opouštějí zájmy a koníčky a tím i určitý zaběhnutý režim.

Příběhy těch, kteří zruinovali své rodiny, jistě znáte. Může být ale z hraní i slušné živobytí?
Osobně jsem se s takovým člověkem nesetkala. Znám jen ty, kteří snili o tom, že si mohou takto, zdánlivě jednoduchým a vcelku příjemným způsobem, zajistit vysoký příjem peněz a dobrý životní standard. Teprve na dně svých psychických sil, třeba bez rodiny a skutečných přátel si dokázali vyhodnotit, že to byl naivní sen.