Pro začátek - jakým způsobem jste se ke street artu dostal?
Na začátku devadesátých let byla turbulentní doba přicházelo k nám mnoho vlivů ze západu. Bylo to tak krásně načasované, zrovna jsem v tom období studoval a měl dostatek času na experimentování. Barevné nápisy a malování po zdech mě uchvátilo a díky tomu jsem poznával město z jiné perspektivy. Fenomén graffiti byl v Čechách a hlavně v Praze silný a strhl s sebou celou generaci, bylo to provázané ještě s dalšími disciplínami, které pocházely z ulice. Rapem, djingem, break dancem. Motalo se kolem toho spoustu lidí. Streetart přišel na celosvětovou scénu daleko později. Z mého pohledu se u nás nikdo streetartu systematicky nevěnoval a když už docházelo k nějakým spontánním akcím v ulicích, označovalo se to spíše jako intervence ve veřejném prostoru. Mě tahle škatulka taky nijak nepřirostla k srdci, ale pro zjednodušení ji občas také používám.
Pojem grafitti si mnoho lidí nespojí s uměním, ale vy svědčíte o opaku. Mohl byste svou tvorbu přiblížit čtenářům?
Graffiti má mnoho forem a samo sebe nikdy za umění nepovažovalo, tak natož, aby to to tak brali ostatní. Je to spíš nějaký životní postoj, cesta, dobrodružství jedince v ulicích města. V první dekádě po sametové revoluci byla jiná situace, město se probíralo z dlouholetého sevření a my jsme ho chtěli přemalovat zářícíma barvama. Bylo to objevování a zkoušení něčeho, co k nám pronikalo jen v záblescích a kusých informacích. Časem se to proměnilo v mánii a drželo mě to nějakou dobu. Na druhou stranu mě to přivedlo mimo jiné k zájmu o písmo jako takové, ke studiu grafického designu, vizuální podoby městského prostředí a o několik let později i k rozvinutí volné tvorby.
Proč jste se rozhodl přesunout z terénu do ateliéru?
S graffiti jsem si prožil svoje a načerpal mnoho inspirace, promítám teď tu energii do svých děl jiným způsobem. I když to na sebe navazuje, chápu to jako dvě oddělené věci, na jedné straně je malování venku, zvláštní pocit svobodného projevu, kdy předkládám svůj výtvor všem kolemjdoucím. Zároveň je to svázané formou projevu. Naopak při ateliérové tvorbě a vymýšlení výstav a objektů můžu teď experimentovat a soustředěně pracovat v promyšlených cyklech. Výsledek pak vidí naopak užší okruh zainteresovaných diváků. Tvorba, potažmo galerijní svět je složitý proměnlivý systém, baví mě jím proplouvat a zkoumat jeho možnosti.
Jaké techniky během své tvorby používáte?
Hlavní část mojí tvorby sestává z klasických závěsných obrazů. Maluju akrylem, používám různé speciální laky na svoje gestické obrazy. V jiné sérii, kde zobrazuji popisně městskou krajinu, pracuji opět s akrylem a taky s airbrushem, kterým pak malby dokončuji, používám ho jak na prokreslení, tak na stínování obrazu. V poslední době jsem začal pracovat s nadstavbami pláten, používám například neónové trubice nebo nově barevný drát. Svoje motivy promítám i do dalších materiálů jako jsou dřevo, kov. Na současné výstavě Babylon, kterou můžete navštívit až do konce ledna ve Ville Pellé, je k vidění několik objektů z polystyrenu, papíru a dalších materiálů. Jako stavební prvek používám také například prázdné plechovky od sprejů nebo rovnou celé karoserie automobilů.
Jaký máte názor na současnou pouliční graffiti scénu? Máte pocit, že od doby, kdy jste na ulici začínal s graffiti vy, došlo k nějakému posunu? Pokud ano, k jakému?
Z povzdálí to sleduji a myslím, že si v Praze udržuje scéna konstantní kvalitu a je průběžně doplňována novými zajímavými postavami. Je to absolutně živelná a dynamická věc, takže stejně tak, jak se mění prostředí a město, tak se mění i přístup k němu. Možnosti, které byly před pětadvaceti lety běžné, jsou už dnes nemyslitelné. Tlak na jedince v městském prostředí spíše roste, je pod neustálým dohledem kamer apod. Graffiti se i díky tomu trochu vytratilo z běžného dohledu, jsou městské části, kde se téměř neobjevuje a ani se tam nehodí. Naopak se přesunulo do živelných míst nebo kolem dopravních staveb apod. Roztříštilo se do různých forem od ortodoxně dravé, přes sofistikovanou polohu až do podoby vlezle kýčovité.
Pracujete na něčem jiném, kromě toho, co jste vytvořil pro výstavu? Můžete nám říct, na čem?
Teď před zahájením výstavy jsem se zúčastnil festivalu světla Signal. Byla to pro mě obrovská zkušenost a jsem rád, že se instalace povedla a že jí hlavně mělo možnost během čtyř večerů vidět tak obrovské množství diváků. Navíc můj objekt jako jediný zůstal po Signálu na svém místě jako trvalá instalace a svítí a bliká do tmy každý večer. Pracoval jsem v tomhle případě s mými oblíbenými neónovými trubicemi. Do výstavy a jejího dotažení jsem dal následně všechno, takže teď to ještě zpracovávám a taky si potřebuji na chvíli vydechnout a načerpat inspiraci. Teď ještě připravujeme katalog k výstavě, který vychází 12. 12. 2018 a bude se křtít ve Ville Pellé. Plánuji už něco na příští rok, rýsuje se spolupráce s dalším festivalem světla Blik Blik, který se koná na jaře v Plzni a určitě proběhne pár menších tématických výstav.
Výstava se jmenuje Babylon. Co má název vyjadřovat?
Název zahrnuje celou šíři témat, jenž v expozici představuji. Jednak do něj pasují moje písmové kompozice. Šifry a kódování v obrazech odkazují na zmatení jazyků, jímž bůh potrestal babylónskou civilizaci. Nahuštěné městské struktury, které se objevují na jiných plátnech jsou analogií ke stavbě samotné věže jako živelného architektonického organismu. V zahradě Villy Pellé pak připomínají téma další instalace, například v podobě pětimetrové kovové věže nebo dřevostavba, která zároveň funguje jako rozhledna a komunikuje s budovou samotné galerie.
Na co se mohou návštěvníci na vaší výstavě těšit? Kromě obrazů budou k vidění i instalace, o co se jedná?
Výstava probíhá ve všech třech patrech zajímavého prostoru Pelléovky. Samotná prezentace obrazů je pojatá z části netradičně, kdy jsou obrazy například rozšířeny o kresbu přímo na zeď galerie, jinde jsou doplněny různými nadstavbami nebo jsou pověšeny ve skupinách a vystupují ze zdi do prostoru. V jedné místnosti jsme také pracovali s fragmenty karoserie auta. Komplikovaný prostor půdy jsem zabydlel různými modely budov, objektů, skicami ke svým pracem poslední doby a plakáty z naší sítotiskové dílny Analog Bros. V krásné zahradě pokračuje expozice čtyřmi objekty, tři z nich jsou s kovu a pracují se vzorcem mojí abecedy. Další pak můžeme najít v nedalekém okolí na křižovatce ulic Pelléova a Milady Horákové u železničního přejezdu.
Kde, kromě výstavy, mohou čtenáři ještě narazit na vaše díla?
Již zmíněný neónový objekt Zjevení je k vidění v Atriu na Žižkově v otvíracích hodinách, zajímavý je především za tmy. Ve výstavě Babylon je také k volnému rozebrání mapa míst s několika mými velkoformátovými malbami na zeď, na které lze narazit v Praze. To se může zájemci poštěstit například na Smíchovském nádraží, na Knížecí, v Řeporyjích blízko ateliéru Bubec, v Modřanech apod. Mimo Prahu mám několik muralů v Chebu, díky opakovanému pozvání od lokální galerie nebo taky poslední z tohoto roku ve Ždáře nad Sázavou. Něco by se našlo i v sousedním Polsku nebo Drážďanech a Berlíně.
