Heydrich musel vědět, že to, co dělá, není správně, říká Jason Clarke

Film sleduje život a ­kariéru samotného Reinharda Heydricha. V jakém časovém úseku se odehrává?
Děj začíná po první světové válce. V Německu a vlastně i celé Evropě propukají nepokoje. Hospodářská situace je špatná. Lidé jsou nespokojení. Heydrich je zrovna na akademii námořnictva a postupně sledujeme jeho postup nahoru – nacistická strana, SS, Wehrmacht a nakonec atentát. V podstatě je to období vrcholu německé nadvlády a druhé světové války.

Trochu jiný pohled Nový zahraniční film s účastí hollywoodských hvězd, který se věnuje velkému českému příběhu druhé světové války – atentátu na Heydricha. Výpravný Smrtihlav se však od většiny předešlých zpracování výrazně liší. Vedle československých parašutistů totiž sleduje i život a vzestup samotného Heydricha. Film vznikl na základě oceňované knihy HHhH Francouze Laurenta Bineta, jejíž jméno znamená Himmlers Hirn heisst Heydrich, neboli Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Snímek vstoupil do českých kin v době, kdy od atentátu na Heydricha a návazných událostí uplyne 75 let. Laurent Binet získal za knihu HHhH Goncourtovu cenu pro románovou prvotinu.

Kdo byl Heydrich?
V prvé řadě byl Reinhard Heydrich velice nebezpečný muž, který spáchal jedny z­ opravdu nejohavnějších činů v dějinách lidstva. Byl symbolem nacismu, stal se ztělesněním toho, čeho se Hitler a­ jemu blízcí snažili dosáhnout. Měl toho mnoho na svědomí. Musíme si ale uvědomit, že se jedná o trojrozměrnou postavu. Pro to, co udělal, musí existovat nějaký důvod.

Jaký byl Heydrich jako člověk?
Musel si do jisté míry uvědomovat, že to, co dělá, není správné. Fakt, že to stejně udělal, vymyslel ještě něco navíc, zdvojnásobil úsilí... to všechno vypovídá o tom, kým byl. Jsem rád, že to dobře vychází najevo nejen v ­knize, ale díky Cédricovi (režisér Jiménez, pozn. red.) také ve filmu. Heydrich měl děti, hrál na piano, stejně jako každý obyčejný člověk si rád dal šálek čaje a k tomu kousek dortu, měl rád klasickou hudbu. Jeho otec byl skladatelem. Nejspíš by se s ním dalo o spoustě věcí dobře pokecat. Proto by si neměl nikdo z nás myslet, že skutečná monstra jsou úplně jiná než my. Nebo že by se takovým monstrem nemohl stát kdokoliv z nás.

Nehrozí, že když představíte Heydricha jako člověka, že ho budete omlouvat?
Ve filmu nemáme v nejmenším úmyslu snažit se zachránit Heydrichovi tvář, ale chceme se zakousnout do všech slabých stránek jeho osobnosti. Nechceme, aby se zapomínalo, že to byl obyčejný člověk. Nešlo o nějakého záporáka z filmů od Marvelu, ale o muže, který existoval, měl rodiče a sourozence a ­ v­hrudi mu bilo skutečné lidské srdce. Zítra byste mohli projít kolem úplně stejného chlapa na ulici a ani byste si toho nevšimli.

Všichni oceňují, že jste se do role položil. Režisér tvrdí, že z vás šel strach i­mimo záběr...
Přípravu na roli mám hrozně rád. Nejraději si čtu všechno, co se dá přečíst, ať už to nakonec použiju nebo ne. A ­pak nastane chvíle, kdy to musíte vypustit ven. Na place jsme se snažili opravdu navodit atmosféru strachu a nekonečné agrese. Pohybovat se kolem mě tentokrát nebylo moc příjemné. Ne, že bych se záměrně choval nepřátelsky. Ale do takového rozpoložení se nedostanete jen tak uprostřed scény. Existuje jenom tenká hranice mezi tím, kdy jste na place, kdy se chcete dostat do role a držíte to v­ sobě, a kdy to pustíte ven. Bylo mi jasné, že se producíruju v nacistické uniformě.

Velkou roli má i jeho manželka. Věděla, co je zač?
Od první chvíle, kdy ho Lina spatřila, věděla, že Heydrich je někdo, kdo se dokáže postarat o její rodinu, poskytnout jí to, po čem touží, a zároveň navrátit Německu jeho původní velikost. A tvrdě na tom pracovat.

Prý to byla ona, kdo ho postrčil do kariéry v SS...
Byl typem muže, který dokázal uspět ve všem, na co sáhnul, a já si myslím, že si toho Lina všimla. Měl disciplínu. Postrkovala ho do nacistické strany až do chvíle, kdy se konečně rozjel a stal se tou nepřehlédnutelnou postavou moci.