Jóga, mozkový jogging i lekce paměti
|
„To byste koukal, jak jsou důchodci otevření novým věcem,“ říká šéf Seniorpointu v Lidické ulici Miloslav Mrština, zatímco nás provádí po svém království. „Už se nám stalo, že jsme museli na kurzech vaření ubrat, protože se nám na hodinu vaření indické kuchyně či přípravy sushi nemohli vecpat do kuchyně,“ dodává.
Při výstupu z výtahu na nás vykukuje na dveřích nápis: Kdo nevypne přímotopy na záchodech, tomu nebude chutnat oběd! „Toho si nevšímejte. To tady zbylo ještě po našich předchůdcích. Nebo že by po myslivcích, co s námi sídlí v domě?“ přemýšlí nahlas Mrština.
Seniorcentrum na Andělu funguje zhruba měsíc jako kontaktní centrum, kde se mohou senioři poradit oběžných denních starostech, zorientovat se v papírech od pojišťovny a úřadů nebo si jen dát zdarma kávu s přáteli.
Vybrat si tu ale mohou také z celé řady kurzů vaření, práce s počítačem či her. „Nejlepší je, když tady všichni nakládají třeba zelí. Je zajímavé, že to většina babiček nikdy nedělala. To se do toho kolikrát pustí pod vedením kuchařů i chlapi a to je pak radost sledovat, jak všem následná ochutnávka chutná,“ vypráví zážitky z centra Mrština.
Další zapálenou členkou týmu seniorcentra je paní Dana Macháčková, jež pro desítky seniorů, kteří sem každý den proudí, organizuje různé poznávací zájezdy po republice i mimo ni. Podle paní Dany je nejdůležitější pořádně naplánovat program a také to, kde se senioři v jednotlivých městech dobře najedí a napijí.
„V každém městě musíte najít hlavně dobrou cukrárnu. Starší spoluobčané jsou totiž na sladké jako diví,“ usmívá se Dana, zatímco ukazuje čerstvě příchozí babičce nabídku zájezdů. Kromě toho, že si v centru, které finančně podporuje pražský magistrát, tisknou svůj vlastní měsíční zpravodaj, každý, kdo se zúčastní zájezdu, vyfasuje vzpomínkový list s místy, která během výletu navštívili. „Nikdy se nám nestalo, že bychom nějaké místo vynechali a bylo tak na papíře něco, kde opravdu klient nebyl. I když počkejte, stalo se nám to na Silvestra, kdy nás v Hejnicích kvůli mimořádné události nemohli pustit na prohlídku továrny na limonádu. Všechny nás ale podarovali pitíčkem zdarma, tak nám to nakonec ani nevadilo,“ směje se Dana.
Další možností, jak si mohou senioři ukrátit s centrem dlouhou chvíli, je pořádná procházka po okolí. Před Vánocemi tu tak frčely prohlídky vánočních trhů, na jaře a v létě se zase chodí do přírody či šplhá na Petřín. „Houževnatost důchodcům rozhodně nechybí. Když se nejednou během procházky hustě rozpršelo a chtěli jsme to raději zabalit, většina byla pro pokračovat dál, déšť nedéšť,“ pochvaluje si Macháčková.
Podle pracovníků nedaleké Informační služby Prahy 5 zatím centrum po více než měsíci fungování provází jen jeden větší neduh. Do kanceláře jim totiž pro informace chodí senioři, kterým se v ulici Na Bělidle 34 nepodařilo najít vchod do budovy.
