Jak vás napadlo udělat inscenaci o slavné dvojici?
Daniel Matoušek (DM): Od dětství jsem poslouchal desky Voskovce s Werichem nebo Horníčka s Werichem a vždycky mě to fascinovalo, i když tehdy jsem nerozuměl všemu, co je v úžasných textech obsažené. Vždyť jejich forbíny jsou aktuální i po osmdesáti letech. S Tomášem jsme se pak sešli na gymnáziu v Ústí nad Labem, kde jsme založili studentské divadlo. Tam jsme dali dohromady i Hovory V+W a teď je uvedeme v Praze.
Jak bude hra vypadat?
DM: Je napsána podle původních textů známých tvůrců. My jsme texty upravili a odkazují třeba i na moderní události. Představení se skládá ze šesti forbín, neboli předscén, které jsou proložené šesti písničkami od Jaroslava Ježka. Navíc ty písně dokreslí vždy předešlou forbínu. Na konci je pak jedna společná píseň. Změna oproti původní verzi hry je v tom, že hudební čísla jsou doplněna o dvě tanečnice.
Tomáš Kočárník (TK): Celé je to více „kabaretní“. Inscenace zahrnuje oblasti od zpěvu přes činohru až po tanec.
DM: Je to blízko divadlu 20. let minulého století, kdy Voskovec s Werichem začínali. Hráli revue. Důležité je, že právě v Divadle Na Prádle ty předscény kdysi vznikly. Dosud jsou tam původní sloupy, před kterými oba umělci hráli. Navíc se to sešlo s faktem, že letos je to 115 let od narození Voskovce i Wericha. Dubnová repríza bude k výročí premiéry hry Vest Pocket Revue.
Bylo tedy vaším cílem hrát Hovory V+W na Prádle?
DM: Když inscenace vznikla, nevěděli jsme o té provázanosti. Ale později, když jsme tam vystupovali, jsme se shodli, že bychom chtěli představení hrát právě tam. Po třech letech se nám podařilo vše domluvit. Prorazit s něčím takovým je dost troufalé. Vždyť texty od Voskovce a Wericha moc divadel neinscenuje. Takže jsme v tomto ohledu, dá se říct, „drzí“.
TK: Máme podporu syna Jana Wericha, Jiřího Wericha Petráška, který se stal patronem představení. A také máme požehnání Jiřího Suchého, který se zmíněnými hvězdami Osvobozeného divadla spolupracoval.
DM: Od Jiřího Petráška máme také některé materiály. Rozhodli jsme se udělat ve foyer divadla malou výzdobu předmětů spojených s Voskovcem a Werichem. Jde třeba o plakáty, desky či obrazy.
Dali jste dohromady herce a zpěváky z různých divadel. Je těžké najít termíny?
DM: Jsou to hlavně moji kolegové z hudební branže, kteří jsou velmi vytížení, takže to není snadné. Ale lze zkoušet jednotlivé složky zvlášť. Ta tři představení jsou taková zkouška, jak ho lidé přijmou v Praze. V budoucnu máme v plánu hrát tu inscenaci hlavně pro mladé diváky. Chceme hrát i zkrácenou verzi pro školy a jednou udělat speciální představení i s bigbandem.
Mají jednotlivé části předscén a písní nějakou provázanost v inscenaci?
DM: Je tam určitá dějová linie dvou klaunů, kteří putují životem a různě se potkávají.
TK: Celé to provázané je, ale forbíny fungují také jako nezávislé subjekty.
