Hru nekazí ani zákazníci. Často dorazí i v kostýmu, říká kavárnice z Cukrcafé Ridikulus

Kdo viděl první díl Harryho Pottera, tuhle scénu zná. Hermiona v hodině kouzelných formulí opravuje Rona: „Je to leviosa, ne leviosaaa.“ Ukázkově pak kouzlo provede a pomocí hůlky nechá vznášet pírko. O pár vteřin později se jejich spolužáku Seamusovi „povede“, že pírko exploduje.

Přesně taková pírka se vznášejí i v kavárně nedaleko náměstí I. P. Pavlova v Praze. „Výzdobu jsme sháněli různě, něco je z e-shopů, něco z galanterie, část jsme si vyrobili, hodně zajímavé je i koště ve výloze,“ vypráví mi u kávy majitelka Cukrcafé Ridikulus Aneta Sahulová. K létajícímu koštěti se ještě dostaneme...

Mladá majitelka originálního podniku v kavárenství už nějaký ten pátek pracuje. Začínala ve velkém řetězci, po čase si ale pořídila kavárnu vlastní. „Byl to takový hipsterský podnik vyzdobený pokojovkami, byli jsme i dost přátelští k dětem,“ vzpomíná na svůj první podnik kavárnice. Kvůli nájemní smlouvě musela místo opustit. „Následně jsem našla tyto prostory a ihned jsem začala přemýšlet, jakou kavárnu zde otevřeme. Chtěla jsem se nějak odlišit od ostatních,“ vzpomíná Sahulová.

Nakonec nápad přišel úplně sám. „Jednou ráno jsem prostě otevřela oči a bylo to. Hned jsem vzbudila manžela a říkám mu: Uděláme to ve stylu Harryho Pottera,“ vypráví Sahulová, která je pochopitelně i fanynka mladého kouzelníka. „Když jsem šla do první třídy, akorát v Česku vyšel první díl Harryho Pottera,“ vzpomíná Sahulová na dobu, kdy si čarodějnický svět zamilovala.

Zpět do současnosti. Cukrcafé Ridikulus, které dostalo název podle zesměšňovacího kouzla, otevřelo na podzim. Žádnou velkou reklamu nemělo, přesto se sem zákazníci hrnou. Hlavně o víkendu. „Byli u nás třeba lidé až z Brna,“ chlubí se majitelka. To mi ale už ukazuje výzdobu. Zdi jsou pomalované motivy z kouzelnického světa. Vedle nás je Příčná ulice, po které kráčí Harry s Hagridem, v rohu jsou na zdi Bradavice a bradavický expres. Upoutá už výloha. Nad kouzelnickými šachy se vznáší koště a vedle něj je nebelvírský famfrpálový hábit. „S výzdobou mi pomáhala celá rodina, třeba to koště vytvořil táta, je hrozně šikovný,“ ukazuje na výlohu Sahulová. Má pravdu, koště je dokonalá kopie filmového Nimbusu.

Hru nekazí ani zákazníci. Často totiž dorazí v kostýmu. Někdo má třeba jen kravatu s barvou jedné z bradavických kolejí, jiní mají rovnou košile nebo mikiny.

Ač by se na první pohled zdálo, že kavárna je místem hlavně pro děti, opak je pravdou. Hlavní část klientely tvoří třicátníci. Potkáte tu ale i studenty, kteří se sem chodí učit. A samozřejmě také zmiňované děti. „Ty tvoří ale opravdu jen zhruba deset procent zákazníků,“ odhaduje majitelka.

Pokud se do netradiční kavárny v centru někdy vydáte, všímejte si i těch nejmenších detailů. Třeba rozmístění světel na stropě. Víc už ale neprozradíme.

Vžijte se do role žáků kouzelnické školy V týmu řešíte hádanky, objevujete stopy a plníte úkoly v jedné nebo více místnostech. Na vše máte jen omezený čas. Tak se hrají únikové hry. Variant jsou desítky. Například centrum Questerland nabízí i únikovky motivované kouzelnickým světem. „V jedné z našich her mají hráči roli žáků plnících závěrečnou zkoušku na kouzelnické škole. Ve druhé se pro změnu vydávají na průzkum kabinetu pana ředitele. Výzdoba místností již od vstupu na žáky dýchá magickým prostředím, mohou zde potkat magické tvory, mluvící knihu nebo klobouk. Při plnění závěrečných úkolů se hráči potýkají se zkouškami z předmětů, jež se vyučují na kouzelnických školách, jako například Péče o magické tvory nebo Nauka o lektvarech. V ředitelském kabinetu mohou narazit na složitější světelná kouzla či třeba ta ochranná,“ popisuje místnosti manažerka centra Klára Čochnářová a dodává: „Většina hráčů nám říká, že již od prvního okamžiku zapomenou na realitu a cítí se jako opravdoví kouzelníci. Podle Čochnářové je pro hráče velký bonus i to, že ve hře kouzlí pomocí hůlky i na dálku. A tak stačí jen stát na místě a kouzlit na všechny strany. „Samozřejmě to nejde po celou dobu hry,“ dodává manažerka centra.