metro.cz

Počasí v Praze

0 °C / 9 °C

Úterý 23. dubna 2024. Svátek má Vojtěch

I králíček má někdy chuť všechny kolem postřílet

  6:18
Hra Králíček finské autorky Saary Turunen pomalu dobývá svět. Byla přeložena do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny, ruštiny a dalších jazyků, kromě Finska byla inscenována například v Mexiku, Budapešti, Barceloně a dalších metropolích. Na české jeviště ji poprvé uvede Divadlo Letí. Premiéra se uskuteční ve Švandově divadle 25. dubna.
"Už během čtení textu jsem se několikrat nahlas smála a vzpomněla si na některé momenty vlastního dospívání," říká představitelka hlavní role Pavla Beretová. | foto: Divadlo Letí

V hlavní roli se představí Pavla Beretová, jež ztvárňuje postavu dospívající mladé ženy toužící být malinkatým králíčkem, kterého si muž najde a přitulí k sobě. Vysněné přání se však mladé dívce nedaří naplnit, a proto ji přepadá touha vzít samopal a všechny okolo postřílet.

Pavla Beretová je stálou členkou Národního divadla, exceluje v inscenaci Kauza Salome v A studiu Rubín, diváci ji mohli nedávno vidět i v televizním filmu Čistá práce z cyklu Nevinné lži na ČT 1.

Režisérka Natália Deáková mluví o Králíčkovi jako o otevřené hře, jež vybízí k režijní i herecké invenci, nabízí množství interpretací. Jak jste tedy hlavní postavu pojala?
My jsme se společně s režisérkou Deákovou rozhodly vytvořit křehkou holku, jež nemá dostatek síly na to, aby něco ve svém životě změnila. Její nezdar však nevychází z toho, že by byla hloupá, jen si jednoduše neví rady. A tak se v tom chudák plácá. Věříme, že když se diváci na inscenaci přijdou podívat, dobře se pobaví, ale občas je i zamrazí.

O autorce + reprízy

Finská autorka Saara Turunenová je známá provokativními tématy svých her: ženství, sex a umění.

  • Její hry jsou drsné a agresivní, odkazují na popkulturu, zároveň jsou ale protknuté pohádkovými obrazy.
  • Ve svém psaní kombinuje civilní jazyk s čistě poetickými prostředky.
  • Hra Králíček byla přeložena do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny, ruštiny adalších jazyků.
  • Premiéra: Švandovo divadlo – 25. dubna, reprízy: 20. a 31. května
  • Režie: Natália Deáková
  • Překlad: Alžběta Štollová
  • Hrají: P. Beretová, M. Vítů, T. Jeřábek, T. Kobr, V. Vašák

Jejím snem je být sladkou dívenkou, sexy ženou, atraktivní manželkou, mít vysněného ženicha. Jaké sny jste měla vy, když jste byla v dospívajícím věku?
Hra je napsaná tak, že v určitém smyslu to, po čem touží, zažívaly všechny holky. Takže kdybych říkala, že takováto "povrchní" přání jsem neměla, tak je to nesmysl. Také jsem chtěla být krásná, abych se všem líbila. To si myslím, že znají všechny holky.

A vysněná profese herečky?
Je pravda, že být herečkou také patřilo k mým snům, nicméně spíš ke skrytým a potlačovaným. Sice jsem ve dvanácti letech natočila několik pohádek v ostravském studiu ČT, ale pak jsem všechno hodila za hlavu, protože začala se mnou cloumat puberta. Ale zřejmě to někde uvnitř zůstalo a nakonec jsem začala hrát, ani nevím jak.

Víte, co o vás píše Wikipedia? Cituji: "Její prvotní rozhodnutí stát se herečkou pochází patrně z období, kdy pracovala jako uvaděčka v divadle Petra Bezruče v Ostravě."
Vidíte, zřejmě ano. Navíc když to říká Wikipedia (smích). Ale pravda to je, pracovala jsem tam jako uvaděčka. Chovala jsem se spíš nenápadně, ani s herci jsem vůbec nemluvila. Pamatuji si na pocit, že jsem si vůbec ani netroufala pomyslet na to, že bych mohla být jednou jako oni.

Pak ale přichází velký skok, 2004-2008 studium na DAMU a hned po studiu nastupujete do Národního divadla…
On ten skok byl ještě rychlejší. Napoprvé mě vzali na DAMU, což byl pro mě šok, jelikož jsem vůbec netušila, do čeho jdu. A hned od začátku druhého ročníku jsem začala hostovat v divadle, tudíž hned po roce se ze mě stala herečka, což byl velmi zvláštní pocit. Všechno běželo tak rychle, že jsem neměla ani čas si uvědomit, co se děje. Vzápětí přišlo angažmá v Národním divadle, kde hraji již pátým rokem a jen se sama sebe ptám, co se to stalo, vždyť já jsem holka ze sídliště z Ostravy.

Následující rok ale hrajete v A studiu Rubín roli Salome, za kterou jste nominována na cenu Thálie a pak máte velkou srandu z toho, že jste za tu samou roli získala i cenu Alfréda Radoka…
Ano, to mám, protože jsem žádnou cenu Alfréda Radoka nedostala. Zde se projevuje moc médií a internetu. Stačilo, aby na internetu jednou někdo napsal, že jsem držitelka ceny Alfréda Radoka za talent roku 2009, a už se toho všichni chytli. Pravda je taková, že jsem na tuto cenu byla nominována, stejně jako na Thálii a teď na Lva. Takže já o sobě říkám, že jsem sběratelka nominací. Musím vám říct, že se ta fáma tak zažila, až mi připadá, že toho Radoka vážně mám (smích).

A máte z něho radost?
No to víte že ano (smích).

Jak snášíte nahotu na jevišti nebo před kamerou?
Velmi jednoduše, na jevišti se nesvlékám, kromě jedné výjimky, což bylo v Krysařovi v v Divadle v Celetné. Když má nahota opodstatnění, pak se nejde stavit proti, ale myslím si, že se to dá vždycky obejít a že estetičnost a erotičnost se dá vyjádřit mnohem důmyslněji, než když ženská ukáže prsa. Před kamerou mám naprostou zásadu nesvlíkat se, protože v době internetu jsou herečky dost znevýhodněné. Až se mi zdá, že někteří jedinci z nás dělají pornohvězdy. Existují webové stránky, kde jsou fotografie hereček, které se ve filmu nahé jen mihly. Udivuje mě, že to není ničím chráněné.

V Národním divadle se vám občas stane, že jednu inscenaci, převážně o víkendech, hrajete dvakrát za den (od 14 a 19 hodin). Jakou z nich byste mi jako divákovi doporučila?
Divadlo je vždycky o divácích a o vzájemné energii, kterou si s herci navzájem předávají. Proto bych vám zřejmě doporučila večerní představení. Ve dvě hodiny odpoledne totiž přijdou většinou diváci dobře najezení z oběda, knedlíky ještě pořádně nestrávili, svalí se do sedaček… Večerní představení má větší náboj, divadlo prostě patří k večeru.

A jaká je vaše doposud nejoblíbenější role?
Nemám nejoblíbenější roli ve filmu, ale nejoblíbenějšího režiséra. A to je Honza Prušinovský, velmi talentovaný, nadaný režisér a scénárista, který by tu mohl prolomit ledy a ukázat divákům i jiný, velmi kvalitní přístup. Příkladem může být film Čistá práce z cyklu Nevinné lži.

Autor: Ondřej Nekola Metro.cz

Hlavní zprávy

Ve čtvrtek vše předvedeme lidem a já se už nemůžu dočkat, těší se Anna K.

vydáno 23. dubna 2024  12:30

Čerstvá držitelka Ceny Anděl za píseň Údolí včel Anna K. zve své fanoušky na dva koncerty. V pražském Foru Karlín ve čtvrtek a o dva dny později v...  celý článek

Braník ve víru změn. Nový biotop hlídá tučňáčí rodinka. Z ohořelé ostudy bude park

vydáno 23. dubna 2024  5:30

Kouř na obloze a zvuk sirén. V Braníku v poslední době evergeen. Opuštěný areál bývalých stavebnin hoří několikrát do roka. Objekt na začátku Vrbovy ulice...  celý článek

U sebe doma vyrobím, na chalupě si pak posvítím? Jenže je to trochu jinak

vydáno 22. dubna 2024  18:30

České obecné fotovoltaické prostředí srší optimismem, ale současně v něm vládne mezi lidmi hodně legend. Jednou z nich je třeba možnost sdílení energie...  celý článek

Závodili na Letné pštrosi? O Praze se lze stále dozvídat něco nového, říká spisovatelka

vydáno 22. dubna 2024  12:19

Nové putování Prahou. Právě vychází druhé pokračování Pražských okének – průvodce netradičními místy a událostmi Prahy od spisovatelky Stanislavy...  celý článek