metro.cz

Počasí v Praze

12 °C / 15 °C

Neděle, 23. září 2018. Svátek má Berta.
Televizor, ilustrace
Větší foto
Televizor, ilustrace | foto: Shutterstock

Instantní polévka ’68

21. srpna 2018  7:45 Pavel Hrabica Metro.cz
Ladislava Holečková pracovala v roce 1968 v Československé televizi v odbavovacím středisku vysílání. Den před vpádem vojsk se vrátila do Prahy z dovolené v jižních Čechách. Se vzpomínkami se podělila s deníkem Metro.

V noci jsme slyšeli strašný hluk. Volal kolega, že je okupace. Z arkýře našeho bytu bylo vidět přelétávající Antonovy, bylo vidět i na Karlovo náměstí, na střílející vojáky, kterým Ženevská dohoda zřejmě nic neříkala, když nechtěli pustit do nemocnice sanitku. Ani když později rozstříleli operační sál dětské kliniky na Moráni.



Cestou do práce do Vladislavovy ulice jsem míjela frontu před obchodem s potravinami. Stáli tam samí starší lidé, kteří zažili válku a věděli, co může nastat.

Měšťanskou besedu, naše pracoviště, odkud se odbavovalo vysílání, vojáci hned neodhalili. Vše jsme udělali tak, aby to vypadalo, že nevysíláme. Odpojili jsme doutnavky, přehodily symboly ZAP a VYP, stáhli jas monitorů.

Přes naše pracoviště se vyřizoval například i telefonát prezidentovi republiky Ludvíku Svobodovi, aby řekl pár slov národu.

Pak přišel do místnosti starší ruský voják s jedním mladým „uchem“. Začal nám vypravovat, jak tu byl už v roce 1945. Rozhlížel se kolem, dělali jsme, že máme těžkou pohodu. Jenže jeho napadlo otevřít dveře za panely a viděl, že elektronky, veliké jako žárovky, žhnou. Tak nás definitivně vypnul.

Po budově běhali ozbrojenci jako zběsilí, snažili jsme se jim namluvit, že nahoře, kde byla translační zařízení, je půda a věší se tam prádlo. Ale nenechali se oklamat. Naštěstí se podařilo vysílání přehodit na vysílač Cukrák. Ředitel nás uprosil, ať odejdeme, obával se, že vojáci začnou střílet. Do průjezdu televize vjel právě tank.

Na Václaváku bylo plno lidí, házeli na tanky zápalné lahve. K rozhlasu jsme se nedostali, skončili jsme nakonec zklamaní a frustrovaní ve vinárně v Myslíkově ulici. V dalších dnech jsem třeba roznášela a vylepovala letáky. Když jsem se nakonec vrátila do práce, naštěstí nebylo nic rozbité. Stačilo jen vygruntovat. V kuchyňce zůstala památka na nezvané hosty – instantní polévka v pytlíku s azbukou.

Rok po okupaci, 21. srpen 1969, jsem prožila v Rytířské ulici. Stavěla se tu barikáda z velkých kotoučů na kabely, naši policajti stříleli ostrými. Kamarád mě na poslední chvíli vtáhl do výklenku. Odpoledne jsme se o tom bavili v práci, ale pro některé kolegy si přišli. Tak jsme zjistili, že jsme napojení.



Komentáře

Hlavní zprávy

Milují nás vnučky našich fanynek, říká Karel Holas z Čechomoru

Čechomor v sestavě roku 2018. Karel Holas je druhý zleva.
vydáno 22. září 2018  15:55

Karel Holas je, vedle Františka Černého, výraznou individualitou skupiny Čechomor, která letos slaví kulaté narozeniny. Na podzim vyrážejí na narozeninové...  celý článek

Revoluce, pak kocovina

Momentka z inscenace ’68
vydáno 22. září 2018  12:50

Hravou scénickou esej J. A. Pitínského hraje brněnské HaDivadlo.  celý článek

Civilizační nemoci devastují i ledviny

Při selhání ledvin je zapotřebí dialýza nebo transplantace.
vydáno 22. září 2018  8:05

Trpíte-li vysokým krevním tlakem nebo se přejídáte sladkým a trpíte obezitou, pak vám nehrozí jen infarkt či mrtvice, ale i problémy s ledvinami.  celý článek

Sami si můžete zahrát na městské plánovače

Grafické studio Oficina pro výstavu navrhlo animované simulace a herní systém.
vydáno 21. září 2018  15:45

Hrací stoly, táhla a kostičky. Metropoli budoucnosti si mohou Pražané postavit na interaktivní výstavě.  celý článek



Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám