Pětačtyřicet stupňů ve stínu, písek mezi zuby, desetitunový kamion se řítí dunami rychlostí 140 kilometrů za hodinu. To je Dakar, nejtěžší automobilový závod na světě.
Záleží na každé součástce. Důležitý je jak obratel navigátora týmu, tak docela nenápadný větrák v motoru, který se pomalu obaluje prachem, začíná drnčet a za chvíli jeho vrtule vypoví službu. Píše se rok 2015 a česká posádka kamionu jeho výměnou stráví cenné tři hodiny. Pokud by bylo přítomné řešení na bázi internetu věcí (IoT) v dakarském kolosu, nemuselo by k ochromení motoru vůbec dojít. Ptáte se, jak je to možné? Odpověď je v tomto případě jednoduchá: v motorovém prostoru by byla sada malých čidel, která by sledovala jeho chod. Díky přenosu dat do cloudové služby Microsoft Azure by technici zjistili, že se těsně před závadou ventilátoru nápadně zvýšily jeho vibrace. Vyluzovaly je právě vrtule, které byly plné prachu. Pravidelné čištění i během jízdy by tedy předešlo tomu, že se vrtule rozsypou na kusy a posádka z průběžně krásného třetího místa skončí kvůli zdržení až na místě desátém.
Experimentální dakarská laboratoř
„Chytrého“ hlídače do dakarského speciálu týmu Big Shock Racing otce a syna Macíkových namontovala v roce 2017 firma KPCS CZ. Ta poskytuje podobná řešení postavená na infrastruktuře a cloudových službách od Microsoftu. V tomto případě to ale nebylo vůbec jednoduché. Systém sice uměl měřit motor v průběhu závodu a snímat důležité hodnoty otřesů, zrychlení, zpomalení, přetížení, teploty či nadmořské výšky, ale nešlo je využít naplno. Kvůli přísným regulím.
Systém umí vyhodnocovat různé otřesy a sbírat tak data.
„Ano, s ohledem na zkušenost mechaniků z předchozích ročníků, kdy došlo k poškození větráku chlazení kvůli velkému nánosu prachu, bylo naším úkolem měřit právě třeba otřesy. Jenže kvůli legislativnímu omezení nebylo možné odesílat data v průběhu závodu,“ říká obchodní šéf firmy KPCS CZ Ondřej Výšek. V autě totiž nesmí být žádné rádiově aktivní zařízení.
Tím se má zabránit tomu, aby posádka dostávala externí navigační pomoc. Posádky na Dakaru se musí spolehnout na svoje vlastní mapy. Přišel i další problém. Čidla ani řídící jednotka nesmějí být z bezpečnostních důvodů v kabině. Musí také vydržet přívaly prachu i ničivé teploty. Proto byly zvoleny komponenty, senzory, které doslova přežijí tento extrém, až po ukládání dat v jednotce a jejich následné odeslání do platformy Microsoft Azure pro jejich zpracování. Každý večer se technický tým mohl zaměřit právě na potřebnou oblast údržby závodního speciálu. Na Dakaru 2017, kdy bylo poprvé řešení v kamionu nainstalováno, se však řídící jednotka umístěná nad motorem přehřívala. Vyřešily to vyvrtané otvory, ale prachotěsnost vzala za své. O průjezdech brody nemluvě. Nakonec se ale vše podařilo zdárně vyřešit.
Úspory nasypané do cloudu
Údaje tedy nešlo vyhodnocovat okamžitě, ale až na konci každé etapy. A to bylo důležité. Tou největší přidanou hodnotou byla získaná data, která napomáhají přípravě na další závodní sezonu. V minulém ročníku došlo například k úpravě částí motoru na základě získaných dat, především k optimalizaci jeho výkonu ve vysokých nadmořských polohách, kde je méně kyslíku nutného pro spalování. Obdobným příkladem může být měření teploty nábojů kol, ve kterých je nutné pravidelně měnit mazivo, jehož cena je relativně vysoká. Kontrolou opotřebení mazací hmoty a její výměnou ve chvíli, kdy byla opravdu potřeba, došlo k nemalé finanční úspoře.
Experti
|
Ve hře je nejen Dakar, protože existuje mnoho dalších závodů, kde je možné s daty pracovat. „Řešení, které vzniklo jako prototyp pro Big Shock Racing, má velmi široké využití, vlastně je velmi univerzální.
Od připojení řídících jednotek vozidel, a to nejenom při motorsportu, přes využití v průmyslu či chytrých městech. Vlastně to cenné je kombinace zkušeností, jak data změřit, jak je přenést do úložiště, kde jsou analyzována, jak data interpretovat, porozumět jim a vizualizovat je,“ říká Ondřej Výšek.
V podnikové sféře je to teprve vzrůstající trend, kde dobrým příkladem může být například řízení budov, dopravy či výroby. Internet věcí pak není jen o zobrazení historických dat, ale o předpovídání budoucnosti.
Představte si, že na základě velkého množství dat jste schopní předpokládat výskyt poruchy a dobu, kdy nastane, a díky tomu můžete naplánovat údržbu zařízení před výskytem chyby. Mezi technologie, které v této oblasti napomáhají, patří například umělá inteligence (AI), strojové učení či robotické testování aplikací či procesů (RPA).
Přínosem pro firmy je pak snížení nákladů díky optimalizaci technologií, například při topení a chlazení, údržby před výskytem problému, ale také náhrada lidské práce roboty tam, kde je to přínosné. „V uplynulém roce jsme do našeho řešení integrovali robotickou automatizaci procesů, díky níž u jedné z distribučních společností v České republice došlo k nahrazení rutinní práce člověka technologií,“ doplňuje Výšek.
Internet do ponorek
A jaké má firma KPCS plány do budoucna? „Zajímavým trendem je nevyužívat IoT pouze v prostředí zákazníka, ale inovovat jeho vlastní produkt, přinést novou službu na trh. Příkladem může být jednání s podnikem z oboru přesného strojírenství, který vyrábí ventily pro energetiku a ponorky. Zde se diskuse vede na téma poskytování prediktivní údržby zákazníkům, kteří využívají jejich výrobky,“ říká Výšek. Další oblastí je rozšíření o oblast bezpečnosti takto propojených zařízení. „Všechny tyto technologie, jež jsou připojeny více či méně k internetu, s sebou nesou i bezpečnostní rizika, kterým se v současnosti také věnujeme. Téměř každý měsíc se objeví nový typ zneužití slabin ve výrobních podnicích, dopady v takovém případě nemusí být pouze na vlastní výrobu, ale také například na životní prostředí. Bezpečnost IT nejenom výrobních společností je pro nás nejvyšší prioritou.“
Strážce streamu
