Jak jsem hledal kešku u Motolského potoka. Na konci tunelu se ukrýval poklad

Geocaching vznikl v USA krátce poté, co 1. května 2000 rozhodnutí tehdejšího amerického prezidenta Billa Clintona odstranilo umělou odchylku přidávanou do signálu GPS a zlepšilo tak přesnost tohoto navigačního systému pro běžné civilní uživatele z desítek až stovek na několik metrů.

Co jsou keše a jak se rozlišují

Geocaching Co je to geocaching? Geocaching je hra na pomezí turistiky a sportu, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache (v češtině psáno keš), o níž jsou známy její zeměpisné souřadnice. Při hledání se používají přijímače GPS. Člověk zabývající se geocachingem bývá označován slovem geocacher. Po objevení keše, zapsání se do logbooku (deníku umístěného ve schránce) a případné výměně obsahu ji nálezce opět uschová a zamaskuje. Umísťování keší je nejlepší na místa, která jsou něčím zajímavá, a přesto nejsou turisticky navštěvovaná.

Geocaching, tedy hra na pomezí turistiky a sportu, kdy jeden či více hledačů s použitím navigačního systému GPS hledá skryté schránky neboli keše, se i v Česku dodnes těší velké oblibě. Keš bývá většinou plastová, voděodolná schránka, ve které je schován deník, kam se zapisují její nálezci. Jednotlivé keše se rozlišují dle obtížnosti hledání a jejich velikosti. Je také zvykem do kešky umísťovat nějaký předmět či předměty, které nálezce obvykle vymění za jiný předmět pro další účastníky hry.

V Praze 5 se takových kešek nachází hned několik. Osobně jsem měl možnost s přáteli absolvovat hledání kešky, která se nazývá Motolský potok. Jedná se o cestu úsekem podzemního řečiště Motolského potoka, jehož větší část z celkové délky 9939 metrů se nachází v podzemí, do něhož se dá vstoupit otvorem skrze mříž ústící do podzemí kousek od zastávky Poštovka v pražském Motole.

Vybavení: baterka, holínky a navigace

Vybaven i baterkami, holínkami, a především navigačním systémem GPS jsme se otvorem v mříži ponořili do podzemí Prahy 5. Po delší cestě úzkou kulatou chodbou jsme se dostali k podzemnímu jezírku, jež slouží jako lapák neboli písník na zachycování nečistot z potoka. Jezírko jsme obešli po úzké betonové lávce a pokračovali nyní již širokou vysokou chodbou. V těchto místech kdysi potok protékal dělnickou osadou Buďánka, takže jsme šli vlastně pouze korytem překrytým betonovými panely. V této části se šlo nejpohodlněji, protože dostatečná výška stropu chodby umožňovala vzpřímenou chůzi. Když se chodba opět výrazně zúžila, věděli jsme, že budeme dle souřadnic brzy na místě.

Po celkově asi hodinové výpravě tmavými tunely jsme se konečně dostali ke sloupu světla vycházejícího z děr v masivním kanalizačním poklopu. Pod poklopem bylo dostatek místa a všichni jsme si mohli konečně protáhnout ztuhlá záda. Pod poklopem jsme dle souřadnic našli vytouženou kešku přimontovanou na zeď tunelu. Plechový obal obsahoval deník, kam jsme svůj nález zapsali, a několik drobných předmětů, jak bývá u geocachingu zvykem.

Zábava s příchutí lehkého rizika

Když jsme zvládli i cestu zpět, byl to velmi příjemný pocit. Ačkoliv se místy jednalo o lehce nebezpečnou výpravu, zejména při překonávání úzkých lávek kolem podzemních jezírek, bylo pro mě hledání pomyslného pokladu v podobě kešky velkým zážitkem. Výpravu bych bezesporu doporučil každému dobrodruhovi, který se nebojí ušpinit si ruce.