Německý komisař pražské knihovny Josef Becker se rozhodl pro Karlštejn, první transporty z klementinských trezorů na středočeský hrad se uskutečnily na jaře 1943. Bedna označená číslem jedna obsahovala vůbec nejcennější knižní památky, mimo jiné i Vyšehradský kodex. „Speciální zapečetěné bedny se na Karlštejn vozily auty, vše probíhalo utajeně, což nebylo tak úplně snadné vzhledem k tomu, že byl hrad normálně přístupný veřejnosti,“ popisuje autor výstavy Evakuace historických fondů Zemské a univerzitní knihovny na sklonku 2. světové války Kamil Boldan.
Pocta knihovnici
|
Nejprve se knihy ukládaly v budově purkrabství, stěhování ale s blížící se frontou nabíralo na rychlosti a knihy začaly okupovat i kapli svatého Kříže v hlavní věži. „Zajímavý byl rovněž způsob, jakým se bedny s knihami dostávaly nahoru do kaple. Nevynášely se po schodech, ale přímo z aut se nakládaly na jakousi improvizovanou lanovku,“ vypráví Boldan. Kromě Karlštejna se knihy z Klementina vozily také do jihočeského kláštera Zlatá Koruna, zámku v Pohledu u Havlíčkova Brodu a do Horažďovic.
Areál Klementina přežil konec války bez větších šrámů, a tak bylo velké stěhování novým poválečným vedením knihovny kritizováno. „Po bitvě je každý generálem, vezměte si, jak po požáru Staroměstské radnice dopadlo nejcennější jádro Archivu hlavního města Prahy. Němci zkrátka viděli, jak při náletech končí v plamenech jejich knihovny, a proto byli tak opatrní,“ upozorňuje Boldan.
