Na co jste na své výstavě nejvíc pyšný?
Slovo pyšný se spíše hodí k právě zrozeným potomkům, i když i každá nová fotografie je pro mne jakýmsi narozením. Pro svůj nejnovější fotografický cyklus Tváře a pro nádherný prostor Synagogy na Palmovce jsem se snažil připravit speciální instalaci, kde jsou fotografie zhotovené na velkoplošné látce a volně zavěšené v prostoru. Někteří mí přátelé dokonce v žertu podotkli, že by zde už měly zůstat trvale.
Nejradši fotografujete lidská těla a tváře, na své výstavě však máte i „světelné“ obrazy. Co vás na nich fascinovalo a proč vlastně máte nejblíže k aktu?
V bočních chodbách Synagogy jsem jako určitý kontrapunkt k Tvářím vystavil Brány z roku 2004. Jsou to průhledy do světla a do tmy. A lidská figura a tvář? To je nejvíc inspirativní námět v umění. Pro mne je akt navíc nejpřirozenějším portrétem člověka.
Právě vám vychází i monografická kniha. Jak dlouho jste ji chystal?
Monografie začala mít reálnější obrys v roce 2009. Snažil jsem se to graficky zpracovat sám, ale neměl jsem od svých věcí dostatečný odstup. Před dvěma lety jsem se obrátil na profesionální grafické studio, které knihu dovedlo do tohoto krásného tvaru.
Máte ve svém oboru ještě nějaký nesplněný sen?
Vydáním knihy i touto výstavou u mne nastal jakýsi životní předěl a pokračování nebude jednoduché. Mám přání vytvořit alespoň ještě jeden nový kvalitní fotografický cyklus. Že jich mám za sebou už dvacet devět, na tom nic nemění.
Fotografii se věnujete více než čtyřicet let, je pořád něco, co vás na tomto médiu dokáže překvapit?
Přestože jsou moje fotografie poměrně rozmanité, já už toho fotil mnoho, tak mne překvapuje, že fotografuji, obrazně řečeno, pořád jednu fotku, podobně jako malíř maluje celý život jeden obraz.
Za poslední dobu velmi postoupila technika, jak se stavíte k tomuto pokroku? Jak se díváte na autory, kteří fotí profesionální snímky třeba mobily?
Každá technická inovace přináší nové náměty i formu. Mám rád klasickou fotografii, ale i možnosti digitálu. Oboje mne inspiruje a v současnosti se často rozhoduji, co mám zvolit. Jde o to, kdo fotografuje a co, nikoliv čím. Jistě i mobil může být úžasným tvůrčím nástrojem. Svůj poslední cyklus Tváře jsem realizoval historickou velkoformátovou kamerou a naopak cyklus těsně před ním Memory byl fotografován vyspělým digitálním přístrojem.
