Jdu hlouběji pod povrch dějin, tvrdí o knize spisovatel Štěpán Šimek

Štěpán Šimek je spisovatel s vášní pro cestování, gastronomii a sport. Nejnovější z jeho knih – Krása bezvýznamnosti – se koncem prázdnin dostala na pulty knihkupectví. „Přináší dva zdánlivě nesouvisející příběhy: jeden ze starověkého Říma, viděný očima mocných, a současný, jehož hrdina je obviněný z vraždy. Běh času se zdá být krutý...“ říká o své třetí knize autor.

Jak dlouho jste na nové knize pracoval?
Práce mi trvala déle než na předchozích knihách, asi rok a půl od první stránky. K tomu musím připočíst práci na přípravě k tisku, takže dohromady skoro dva roky. Nejsnazší bylo ukončení příběhu. Přišlo naráz a já věděl, že se příběh završil.

Zažil jste situaci, která vás zaskočila nebo překvapila?Těch bylo několik. Nejprve mi z počítače záhadně zmizelo asi dvacet stránek rukopisu, ač jsem poctivě ukládal text. To mi na chvíli vzalo vítr z plachet... Dvakrát se mi přihodilo, že jsem při soustředění se na příběh pokračoval v antickém textu, aniž jsem si podrobně ověřil historické prameny. A v obou případech jsem poté zjistil, že se mi povedlo trefit se do ověřených informací. V té chvíli jsem se cítil být součástí příběhu.

Má váš knižní příběh předobraz ve skutečném životě?
Nedávno mi jeden soudce řekl, že ten příběh ze současnosti zná! Dělal na něm a stalo se to přesně tak, jak je napsáno. Ovšem je to jen překvapivá shoda okolností. Co se týká antického příběhu, kdo může říct, že se takto nestal… Dějinné detaily souhlasí, dával jsem si velmi záležet, aby v textu nebyly časové nebo personální nesrovnalosti. I když jsem kvůli tomu musel přepsat několik stránek, když jsem se jednou spletl o dva roky.

V knize se prolínají různé časové roviny, čtenář nahlédne do starověkého Říma. Jak náročná byla příprava?
Nepřipravoval jsem si dopředu žádné osnovy ani materiály. Nedělám to, nechávám vše na inspiraci. O to zajímavější cesty mě při psaní čekají. Neznám dopředu detaily příběhu, neznám konec. Mám jen jakousi myšlenku, která se utváří během procesu psaní. Mnohem náročnější je samozřejmě studium reálií během práce na textu. Pátral jsem hluboko v dostupné literatuře. Dostával se ke skrytým informacím, ze kterých mi vyšel neuvěřitelný příběh Herodova vnuka Agrippy. O něm toho není mnoho známo a přitom možná výrazně ovlivnil následující vývoj židovsko-křesťanské kultury. Nemálo mi dala i návštěva samotného Říma, kde nám moje kamarádka, profesionální průvodkyně, odkryla množství informací, které v detailech přiblížily fantastickou realitu římské doby.

Čím je kniha výjimečná?
Krása bezvýznamnosti jde hlouběji pod povrch dějin, proti proudu času. Zamýšlí se nad možnými souvislostmi v životních osudech jednotlivců vzdálených od sebe tisíce let. Co když se všichni ovlivňujeme navzájem po celou dobu existence života na Zemi...

Krása bezvýznamnosti O čem je nová kniha Štěpána Šimka. Spisovatel Benedikt Richter vstoupí do svého oblíbeného obchodu s košer potravinami, vzápětí však spatří majitele mrtvého a rána do hlavy jej připraví o vědomí. Když se probere, nachází se ke svému údivu ve vězeňské nemocnici, obviněný z vraždy. Ve chvílích mdloby či spánku se Benediktova mysl propadá do jiného, dávného příběhu, v němž je Herodem Agrippou, potomkem královského rodu z Judeje, přítelem římského císaře Tiberia i jeho dědice Caliguly. I v této podobě na něj záhy čeká uvěznění...  Oba příběhy se vzájemně prostupují a v některých motivech na sebe navazují, aby se v závěru rozhodujícím způsobem spojily. V obou se objevuje téma nespravedlnosti, bezmoci – a také významu a bezvýznamnosti jednotlivce, jak v turbulentní době měnících se císařů, tak v epoše plíživého strachu z teroru.