„Tepelná pohoda je značně subjektivní faktor a shodnou teplotu mohou vnímat jednotliví cestující výrazně odlišně,“ říká mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková. Přesto ale jsou přesně stanovená pravidla, podle kterých se vytápění vozů řídí, a jsou rozdílná pro autobusy a tramvaje.
Autobusy jsou svou konstrukcí koncipovány pro celoroční provoz a v zimním období je zbytkovým teplem z provozu motoru právě vytápěn interiér, také jsou vybaveny přídavným topením.
Teplotu v uzavřeném prostoru vnímáme každý jinak
„Povinnost vytápění vozidla je při teplotách pod 5 °C,“ doplňuje Řehková a dodává: „Ideální teplota ve voze není stanovena, nastavení topení zajišťují řidiči, kterým případné aktuální změny v počasí hlásí dispečink.“ K zachování tepelného komfortu pomáhají i zastávky na znamení či poptávkové otevírání dveří.
Jiná situace je v tramvajích, a to podle toho, jde-li o starší model, kde má řidič k dispozici dva stupně úrovně vytápění, které ovládá ručně, nebo o novější, kde se ventilace i topení ovládají automaticky.
Elektronika v tramvajích sama měří venkovní teplotu a reguluje ji, dle normy je v interiéru tramvají udržovaná teplota mezi 14 a 17 °C.
K tomu Řehková říká: „Podle teploty ve 3 hodiny ráno nařizuje dispečink povinnost minimálního vytápění, a je-li to nutné, během dne se to může změnit.“ Nevyhovuje-li vám teplota ve voze, můžete jít i vy sami za řidičem, který vzhledem k tomu, že je v kabině, ani nemůže vědět, jaká je teplota ve voze. Na žádost cestujícího je ale povinen situaci prověřit.
