Čas od času zazní z radnic, malých i té velké, že by mělo město sjednotit mobiliář. V současnosti probíhá další vlna, která postihla tramvajové a autobusové zastávky. Oblékly se do černého. I když jsem nad nimi na začátku, u prvních prototypů, krčil rozpačitě nosem, zpětně musím uznat, že se povedly. Co mi ovšem vadí, že nahrazují i dosud pěkně vypadající předešlé typy. Ty byly někde na svém místě třeba jen pět šest let, až když nahradily vybydlené přístřešky pamatující ještě osmdesátá léta. Mimochodem, ty prapůvodní zastávkové úkryty ještě sem tam najdete, takže předešlá výměna za moderní zastávkový mobiliář asi nikdy stoprocentně dokončená nebyla.
A už se i ty vyměňované mění. Říkám si, kolik procent stávajících zastávek změní podobu, než se zase magistrát rozhodne k redesignu a vše se rozjede dokola…
Ale abych se vrátil k původní myšlence z titulku. Lavičky byly kolikrát také předmětem diskuse. Aby měla Praha nejen jednotné odpadkové koše – co městská ves, to jiný pes. Ale abychom v Praze od severu k jihu a od východu k západu seděli na stejných lavičkách. Tak jsem si nedávno začal všímat, na čem vlastně v Praze sedíme. Po pár týdnech jsem zjistil, že typů je víc než genderových kategorií (a že těch není málo). I v jedné dlouhé ulici potkáte několik tvarů a materiálů. A to nemluvím o lavičkách, které jsou v parcích, nebo ve veřejných areálech institucí a firem, nemocnic či úřadů. Tam je to pestřejší než babylonské zmatení jazyků.
Ačkoli se v této rubrice vyhýbám politice, v těchto dnech jsem si zkusil představit, že kdyby na magistrátu rozhodli, že v Praze bude jen jeden druh laviček, jaký by to asi byl pro nějakou firmu byznys. A kdo všechno by se to snažil vylobovat, jak by se určovaly provize, do kterých partajních pokladen putovaly desátky a tak dále. Úplně jsem se z toho osypal. Vždyť by to byl neuvěřitelný kšeft, možná lepší než další trasa metra. Pro architekty, designéry, stavební firmy, o těch výrobních ani nemluvě. Na roky, ne-li desetiletí. Určitě by v ceně byla zahrnutá částka za průběžné omývání laviček a úpravu jejich okolí, nátěry a další údržbu. Vždyť jich jsou po městě tisíce, ne-li vyšší desetitisíce. K tomu by se jistě vyplatilo založit úplně novou městskou servisní organizaci. O místo ředitele by se jistě strhla lítá bitva mezi Slepičáky nebo Mazánky, kam se hrabe tisk jízdenek.
