Máte u svého rodinného domu v Praze zahradu? Nebo chatu v zahrádkářské kolonii, kde mohou žít i volně žijící živočichové a nikdo je nebude vyhánět? Pak jste možná ideálním kandidátem stát se ježčím hoteliérem.
„Brzy budeme vypouštět zhruba sedmdesátku dorostlých ježků, kteří se k nám před časem dostali jako malá, osiřelá mláďata. Obvykle jejich rodiče přišli o život pod koly aut, v zubech psa či kvůli strunové sekačce. Nyní bychom je rádi vypustili někam, kde budou pokud možno v bezpečí, kde budou vítáni a kde, ideálně, dostanou občas i něco na zub,“ říká pro deník Metro Petra Fišerová, mluvčí Lesů hlavního města Prahy, které provozují jinonickou záchrannou stanici pro volně žijící živočichy.
Ne každá zahrada je ale pro ježčí obyvatele vhodná. Zájemci proto musí projít jakýmsi konkurzem. Zaměstnancům Lesů nejprve zašlou informace o své zahradě a polohu, kde se nachází. „Zahrada musí být na území Prahy, protože ježci jsou Pražáci, a je proto ideální je umisťovat co nejblíže místu, odkud se k nám do stanice dostali. Měla by být také přírodní – tedy bez chemie a s přírodními zákoutími, kde se ježek může schovat,“ vysvětluje Fišerová. Nemělo by tam také na ježka číhat zjevné nebezpečí, jako jsou jedy, nezakrytá jezírka, ze kterých by ježek nedokázal sám vylézt, či například pes s loveckými sklony.
„V blízkosti by se neměla nacházet velká rušná silnice. A v neposlední řadě musí mít ježek možnost ze zahrady odejít – a zase se do ní vrátit. Obvykle stačí mezera pod plotem,“ dodává Fišerová.
Zájem o krátké ubytování malého bodlináče je zatím dle Fišerové enormní. První kusy už se podařilo umístit do Troji, stále jich však poměrně hodně zbývá. V záchranné stanici ročně odchovají a zase vypouštějí okolo dvou set ježků, přičemž nyní jde pryč zhruba třetina takzvaných ježků východních, z níž většina se do rukou záchranářů dostala teprve v červnu a červenci.
„Nyní narážíme pouze na dva neduhy. Tím prvním je fakt, že nám lidé volají na pohotovostní linku. Prosíme, aby se raději ozývali na k tomu určený e-mailový kontakt. Druhou nepříjemností je fakt, že se nám ozývá množství skvělých kandidátů, kteří však bohužel bydlí ve Středočeském kraji. Neradi je proto musíme odmítat,“ krčí rameny Fišerová.
Přednost podle ní dostanou také ti zájemci, kteří slíbí, že ježky budou alespoň zpočátku přikrmovat. „Ideální jsou kvalitní granule pro kočky či malá plemena psů. Důležitý je také trvalý přístup k vodě. Pokud se na zahradě nenachází její přirozený zdroj, stačí větší mělká miska, do níž se denně doplňuje voda a která se pravidelně čistí,“ popisuje pro Metro Fišerová.
A proč vlastně ježčím mláďatům zaměstnanci Lesů hledají zahrady a snaží se jim ulehčit start do života? Není to proto, že by se o sebe neuměla postarat. Člověk ale v posledních letech natolik změnil krajinu, že už je na mnoha místech pro ježky v podstatě neobyvatelná.
„Ježek ke svému životu potřebuje rozmanité prostředí s dostatkem úkrytů i hmyzí potravy. Takových míst je už bohužel málo, a proto se ježci sami často stěhují do zahrad u lidských obydlí. Zvláště v těch zahradách, které si alespoň částečně zachovávají přírodní ráz, mnohdy právě tu tolik potřebnou pestrost nacházejí,“ doplňuje pro Metro Fišerová.
I tak to ale ježci nemají jednoduché. Zvláště pak ve městech, kde je ohrožují domácí mazlíčci a běžný provoz.
„Doléhá na ně také stále větší nedostatek vody v krajině a úbytek hmyzu. Proto bychom našim ježčím odchovancům rádi alespoň tímto způsobem pomohli a usnadnili jim jejich první kroky na svobodě,“ uzavírá pro deník Metro Fišerová.
Kam se obrátit
|
