Dá se zpoždění dohnat?
Časový propad je určitě znát a nemyslím, že všechno, co za ty dlouhé měsíce odpadlo v praktické výuce, lze stoprocentně dodatečně doplnit. U nás poběží praxe až téměř do konce července. Chceme, aby žáci toho zvládli co nejvíce. Na naše absolventy čekají firmy jako na spasení a třeba opakovat ročník není řešením.
Takže platí stále, že jakmile škola vašeho typu vypustí do světa řemeslníka, firmy i zákazníci se o něho poperou?
Ano, to rozhodně platí. Pamatuji v devadesátých letech to méně veselé období, kdy zájem byl o gymnázia, nejrůznější ekonomické směry, především o obchodní akademie, ale o učební obory byl zájem minimální. A to ještě nebyla nabídka soukromého školství, které nabízí také především maturitní obory, zdaleka taková jako v současnosti. Všichni tehdy viděli budoucnost v nových bankách, pojišťovnách, rodily se nové obchodní společnosti…
A slovo manažer bylo zaklínadlem, ne?
Ano. Obchodní a podobné školy praskaly ve švech. Neříkám, že učební obory zely prázdnotou, ale zájem byl opravdu malý. Trendem bylo, aby každý měl maturitu a učiliště byla v nemilosti. Přišel jsem na Jarov v roce 2008, bylo to ještě hodně špatné, ale brzo se to začalo pomalu měnit. Začal úbytek řemeslníků, projevovalo se postupné odcházení nejstarší generace řemeslníků a noví nepřicházeli. Přes deset let propadu bude dlouho znát, ale naštěstí se to zase obrací k lepšímu. Některé okolnosti vedoucí ke změně jsou docela pozoruhodné. Trend vylidňování učilišť asi otočili kominíci.
To mi vysvětlete.
V roce 2008 byla naše škola poslední v České republice, která ještě měla učební obor Kominík. Všechny ostatní školy v republice ho v té době již zrušily. A i tady byli tak dva tři kluci v ročníku. Potom ale přišla změna předpisů, byla uzákoněna povinnost pravidelných kontrol komínů a spalinovych cest, kominíci mají od té doby dostatek dobře placené práce. To byl asi tak rok 2012. Všechno se rázem změnilo. Takže poptávka o odborníky, kteří by vám zkontrolovali komín a dali to správné razítko, že ho máte bezpečný, byla najednou nebývalá. Toho si pochopitelně všimla veřejnost, to znamená i rodiče žáků a zájem o tento učební obor najednou radikálně stoupl. Pro nás bylo štěstí i v tom, že úzce spolupracujeme s jednotlivými řemeslnými cechy, včetně kominíků.
Sehnat kominíka proto není problém?
No, dokonce se začíná říkat, aby nebylo překominíkováno. Teď mají práce tak akorát. Nejvíc pochopitelně na podzim, protože přes léto se téměř netopí a jak se blíží topná sezóna, všichni si najednou vzpomenou. V každém kraji v republice je momentálně aspoň jedna škola, kde se zase učí kominíci. Někde i dvě školy.
To znamená, že vystoupili ze stínu.
Jistě. Když to řeknu otevřeně, lidé viděli, že už to nejsou jen ti mouřeníni, co lezou s koulí a štětkou po střeše. Nakoupili nová auta, novou techniku. Sami říkají, že do „špinavého“ se oblékají jenom jednou dvakrát týdně, častěji chodí k zákazníkům s kamerou a nejrůznější měřicí technikou. Toto se projevilo i u nás ve škole, z roku na rok jsme místo tří čtyř přihlášek jich měli dvacet.
Jsou ještě nějaké obory, které přece jenom tolik nelákají?
Jsme poslední škola v Česku, kde se ještě učí pár žáků na sklenáře. Okna se vyrábějí v továrnách na pásech, klasických sklenářství ubylo. Vyučený sklenář je velká vzácnost a uplatnění vždy velmi rychle najde. Menší zájem je také třeba o takzvaně střechařské obory jako je klempíř, pokrývač nebo tesař. Pracují v náročných podmínkách, venku, ve výškách, prostě je to práce pro pravé chlapy. Právě tyto horší pracovní podmínky jsou možná důvodem, proč se právě v těchto oborech učí méně žáků. Ale na druhou stranu, zaměstnavatelé a zákazníci je doslova vyvažují zlatem. Nejen oni si vydělají opravdu neskutečné peníze. Což ovšem platí pro každého řemeslníka. Pokud je šikovný, zvládá moderní i starší technologie a materiály, je pracovitý, slušný, umí jednat se zákazníky, může si nechat za kvalitní práci velmi dobře zaplatit.
Kolik?
Ti nejlepší sedmdesát i osmdesát měsíčně. Zadarmo to není, to samozřejmě. Pracují i o víkendech. A pochopitelně nemají takové příjmy hned po vyučení, musejí získat zkušenosti, dostatek praxe, vytvořit si dobré reference. Nedostatek kvalitních řemeslníků bude trvat ještě řadu generací. A je zajímavé, že problém nedostatku řemeslníků je dnes doslova celosvětový.
Takže už se nepovídá to známé „jsi blbej, půjdeš se akorát vyučit“?
To už určitě dávno neplatí. Nejmodernější technika, nové technologie, stále modernější materiály, to všechno provází řemeslníka celý život. Projděte se naší školou a uvidíte, že opravovat, instalovat nebo dělat servis moderních kotlů, topných zařízení a všeho ostatního, to opravdu není pro hlupáka. I zmiňovaný kominík patří díky v dnešní době používané technice k těm náročnějším oborům. Kominík pracuje s nejrůznějšími měřáky spalin, s kamerami, musí zvládat fyziku spalin, má velkou zodpovědnost za majetky i za životy. Prestiž řemesel opravdu roste. Bývalý starosta New Yorku a známý finančník Michael Bloomerg v jednom rozhovoru prohlásil, že „kdo má trochu inteligence, tak jde na instalatéra“. A rozhodně to platí i pro ostatní řemesla. Od rodičů přicházejících se svými dětmi na dny otevřených dveří naší školy, stále častěji slýcháme, že toto všechno si už uvědomují
