K natočení nové desky mě vyhecovali, říká hudebník Janek Ledecký

Co je důvodem toho, že chystáte během pár měsíců další desku?

To je jednoduché, moje vydavatelství mě k tomu vyhecovalo. Po letech jsem tedy udělal úplně novou autorskou desku a navíc na ní můžu spolupracovat s Gregem Haverem. Dělám ji tedy ve světové produkci. Musím říct, že jsem nevěřil, jak velký to může být rozdíl.

V čem největší?

Rozdíl je v atmosféře a pohodě. Práce ve studiu pro mě byla vždy trochu stresující, protože v tu jednu chvíli zanecháte na cédéčku stopu, která už tam zůstane navěky, což mě trochu děsí. Tentokrát to ale opadlo, strašně mě ta práce s nimi baví a doslova jsem se rozjel. Když jsem jel před měsícem nahrávat do Anglie, měl jsem napsané čtyři písničky a další dvě rozdělané. A teď mi zbývá dodělat jednu nebo dvě písničky a bude album hotové.

Proč nahráváte část v Anglii a část tady?

Je to z finančních důvodů, ale navíc Greg kromě toho, že desku produkuje, na ní nahrává i bubny a perkuse, které má právě ve studiu v Tetbury. Na desce také hostují někteří angličtí hudebníci.

Když mluvíte o Gregovi, jaká je s ním spolupráce?

Poslechl jsem si samozřejmě Rockfield od Chinaski, takže jsem věděl, do čeho jdu a že ta spolupráce bude zajímavá. Ale úplně přesně jsem nevěděl, co od toho čekat. Navíc před odletem do Anglie jsem byl v presu, doprovázel jsem Ester na Světové poháry do Japonska, vrátil jsem se, pak jsme letěli hned do Moskvy na další poháry a potom rovnou do Anglie.

Budou na desce nějací hosté?

Spousta hostů byla na Všichni dobří andělé, teď si chci užít sólový projekt. Nicméně na přání Grega se mnou letěl do Anglie jako kytarista i František Táborský z Chinaski. Sice jsme se znali, ale nikdy jsme spolu nehráli, až tam a bylo to výborné. Franta byl opravdu velký přínos.

Jak dlouho jste ji chystal?

Měl jsem nějaké nápady rozepsané, když se blížil začátek nahrávání, tak jsem to vzal opravdu vážně a začal jsem psát. Já když se rozepíšu, mám důvod a pro koho, tak to jde rychle.

Jako laik si dokážu představit, kde sbíráte inspiraci pro texty, ale kde pro skládání hudby?

Řeknu vám, že je to přesně naopak. Při skládání hudby o tom nikdy nepřemýšlím. Sedím u kytary nebo u piana a vymýšlím. Buď to přijde, nebo ne. Ale textařina je hrozně tvrdé řemeslo, navíc jsem na sebe hrozně přísný, co pustím do světa. Texty jsou jedna z mých silných zbraní, takže to nepodceňuji. Někdy se stane, že písničku napíšete za den. Někdy ale zase na něčem děláte týden a pak celou práci vyhodíte.

V čem je to tak těžké?

Když třeba píšu muzikál a mám dobrý příběh a inspiraci, a třeba Shakespeare je po čertech dobrý spolupracovník, tak to nechci zlehčovat, ale když přijdete na ten příběh a na to, jak ho zpracovat, tak to jde daleko snáz, než když píšete písničky sám za sebe. Nechci v nich totiž na sebe prozradit úplně všechno, ale současně na sebe toho dost prozrazuji, protože to se pro mě očekává. Textařina je pro mě největší výzva a je to nejtěžší. Ono obratů, které se vůbec dají do textů použít, a čeština je na to mnohem složitější jazyk než angličtina, třeba kvůli přízvuku či krátkým a dlouhým slabikám, není tolik.

Už jste zmínil, jste autorem několika muzikálů, chystáte teď nějaký?

Já už mám několik let napsaný ve spolupráci s Robertem Johansonem, autorem světové verze Hamleta, muzikál na motivy Shakespearova Othella, který se jmenuje Iago. Pět let ale sháníme peníze, letos už se schylovalo k tomu, že bychom ho mohli na podzim uvést. Ale přišlo do toho to natáčení desky, což by nebylo fér, protože bych jedno nebo druhé ošidil.

Úplně vám svítí oči, když o tom projektu mluvíte.

Na Iaga se strašně těším. Zařekl jsem se ale, že dokud na to seženu tolik peněz, abych to uvedl tak, jak si představuji, tak žádné kompromisy dělat nebudu. Upřímně řečeno, je mi jedno, jestli to bude za rok, nebo napřesrok.

Byl to sen malého Janka Ledeckého skládat písničky a být hudebníkem?

Jako dítě jsem chodil na kurzy klasické kytary, na střední jsem pak zjistil, že se skladbami od Bacha a podobných na mejdanu moc dlouho pozornost neudržím, tak jsem se naučil pecky od Stonů, Beatles či Dylana. Později v Žentouru jsem začal psát texty. A spoustu let mi trvalo, než jsem trochu pochopil, jak to psát. Nejvíc jsem se naučil od Ivana Hlase, to je takový můj guru.

Četla jsem, že vaše dcera Ester si jako malá myslela, že se živíte tenisem. Neinklinoval jste ke sportu?

Já tenis hraju špatně. V rodině se mluvilo o tom, že „táta jde hrát“ a ona mě občas viděla odcházet s raketou, tak si to spojila, že jsem tenista.

Když jsme u vašich dětí, říká se, že ti od slavných rodičů to mají těžké.

Mají, opravdu ano.

Není to ale po úspěších Ester i Jonáše tak, že by se místo „To je ten/ta od Ledeckého“ říkalo: „To je Ledecký, táta od Ester nebo Jonáše“?

V Česku je to vyrovnané. Opravdu bych ale přál každému rodiči, který si to zaslouží, ten pocit, jako když s Ester přijdeme někde v Alpách do hospody, jak se tam s ní lidé fotí a chodí si pro autogramy. V Česku to tak nebereme, ale v těch sjezdařských a snowboardových velmocích má sakra váhu, když je někdo mistr světa.

Vy jste ji k lyžování a snowboardu přivedl?

Lyže jen základní kroky a pak vždy šla do oddílu k šikovným trenérům. Na snowboardu jsem ji učil já, to je pravda.

Dělával jste jí i manažera a jezdil s ní, ještě to tak je?

Osobního kouče dělá moje žena Zuzka, která je bývalá vrcholová sportovkyně a tak má svůj způsob, který jak se ukazuje, je ten nejlepší na světě. Ester je ráda, když mě nebo mou ženu má na závodech s sebou, ale Zuzka nerada lítá, takže já beru ty dálky.

Ještě Ester kombinuje lyže a snowboard?

Pořád ano. Letos po konci snowboardové sezony někdy před měsícem a půl přešla na lyže, aby dohnala, co zameškala, a povedly se jí zajet úžasné výsledky. Mezi českými lyžařkami je na tom v žebříčku opravdu dobře, v juniorkách jasně nejlepší a v seniorkách ve všech disciplínách do třetího místa. Letos si vyjela body, aby se mohla příští rok účastnit Světového poháru i na lyžích. Už se na to těší a bude to masakr.

Stejně tak váš syn kombinuje hudbu a umění…

A malování… Ano, před týdnem měl vernisáž v Bratislavě, kde jsem byl. Bylo to báječné.

Stejnou, jakou měl na podzim v Praze?

Byla podobná. Vzhledem k tomu, že všechny obrazy, které měl v Praze, prodal, tak namaloval další.

Jak se vám líbí akty, které maluje?

Je to fantastické. Když se podíváte na historii výtvarného umění, je to nejčastější věc, kterou lidé malují. Ty jeho barevné velké obrazy jsou jenom nadstavba. Základem toho, co v umění dělá, je klasický americký komiks. V tom si myslím, že ve svém věku patří u nás k naprosté špičce.

Věnuje se také hudbě, to jste mu prý ale vyloženě nedoporučoval.

Já jsem ani jedno z dětí do hudby netlačil, protože vím, jaký hudební byznys je. Nevyznám se v tom uměleckém, ale myslím, že bude asi tak stejně nespravedlivý. A to v tom smyslu, že u muziky neplatí, že když hrajete líp a cvičíte víc než ostatní, že se vám to povede. Jsem si moc dobře vědom toho, kolik nás v Česku je, těch, co si můžeme dělat, co chceme, je strašně málo. Je to opravdu vzácné a já si strašně vážím toho, že patřím k této malé partičce lidí, kteří si vymýšlí projekty a výsledek je úspěšný a baví to dostatečné množství lidí.

Viděla jsem vaše jméno na mnoha plakátech lákajících na letní festivaly, uslyší tam lidé i písničky z chystané desky?

Určitě, minimálně dvě nebo tři v létě zařadím. Celé album představím na vánočních koncertech. Budou koncipované tak, že první polovina bude nové album a druhá půlka ta vánoční. Bude to můj vánoční dárek fanouškům.